V životě jsou okamžiky, které si člověk bude pamatovat navždy a je rád, že může být součástí něčeho zvláštního. Protože jak se praví: "Being part of something special, makes you special! " (Být součástí něčeho speciálního, tě dělá speciálním) A tenhle večer byl opravdu speciální...
Byl pátek 23. května a já se probudil v Rakousku v malebné vesničce za zvuku regionálky, přijíždějící do stanice. Celkem nezajímavé ráno plné proměnlivého počasí a tolik nenáviděného balení věcí. Trošku mě to až mrzelo, když jsem procházel dveřmi bytu a na mne se díval ten prázdný obývák, kde zbyl jen gauč se skleněným konferenčním stolkem a výhled na majestátné Alpy. Všechny mé věci byly v autě a to bylo podruhé, co mi přišlo zvláštní, že můj život mám právě teď v kufru svého auta. No co pojďme dál. Jel jsem 500km dlouhou cestu, která trvala několik hodin. Po příjezdu jsem v časovém pressu vyrazil z domova na akci, na kterou jsem se těšil, ale upřímně, nečekal jsem žádnou slávu. Dorazil jsem a byl jsem mile překvapen.
Chvíle pozdravů, chvíle povídání a jde se na věc. Sedíme v krásné kavárně a na plátně běží video o Honzovi Morávkovi a já jsem napjatý, co bude dál. Veřejně budou předneseny 4 povídky z bakalářské práce Terezy Gallové. Povídky jsou o fotbalových manželkách a přítelkyních a jejích příbězích ze života. Už první povídka, která byla přímo o autorce, mne velmi zaujala a to nejen proto, že jsem si něčím podobným prošel také, i když ve srovnání s ní, jsem byl v těžké pohodě a výrazně lehčí situaci. No nic, konec povídky a máme tu další, a další příběhy. Neveřil jsem svým očím, že ti lidé, které tak dobře znám, si prošli takovým peklem. A proto jim tady chci vyslovit obdiv a poděkování. Obdiv za jejich energii, jejich dobrotu a poděkování za jejich ochotu se se mnou vůbec bavit a v neposlední řadě za to, že vůbec jsou.
Ale zpátky k práci a k večeru. Krom těch nádherných setkání, jsem nestačil žasnout nad talentem Terezy, autorky souboru povídek Ty druhé. Krom toho, že jsem pochopil, v jakém světě to vlastně žijí, tak jsem také pochopil, že přede mnou stojí neobyčejný člověk s talentem, který se jen tak nevidí. Já se bavil, já jsem skoro i brečel, ale hlavně jsem si to užíval. A to jen tak není k sehnání, to se nenajde na ulici. Takže se těším, až tenhle soubor vyjde knižně a já budu konečně mít svého oblíbeného autora a budu se těšit na její další tvorbu.
Poděkování: Díky za něco nového, skvělého a krásného. Jen tak dál!
