Hledání záminky, jak propašovat humanitu do firem

Překvapivé páteční jednání ve veliké korporaci v segmentu FMCG. Ale ono je to v podstatě jedno, v jaké korporaci se to jednání uskutečnilo. Unavené jednání s HR manažerkou bylo v podstatě o jednom. U nás se nikdo o lidi nezajímá. Nezažila jsem poradu, kde bychom řešili něco jiného než čísla s diskusí  maximálně o tom, jak prodat někomu něco navíc

Hlad duše po smyslu je nekonečný. Možná, že ve firmách pro to není prostor. Busienss je jen o businessu. Není tu fakticky místo pro skutečnou seberealizaci. Pro naplnění svého údělu, jak by řekli Řekové.

Manažerka řekla, že odchází, že už ji to nedává smysl, že po několika letech dospěla k bodu svého vyhoření. Hledá pramen vody živé, v podstatě ilegálně chodí na rozvojové programy, které zlepšují lidskou komunikaci, sebeuvědomění, léčí rány, které duše utrpěla na cestě životem, a ať to chceme nebo ne, se promítají i do pracovního života.

Jako bychom žili několik oddělených životů. Jeden doma, jeden v práci a jeden se svoji duší. Nemáme odvahu na propojení a integritu toho, co jsou naše hodnoty, které si dovolíme žít se svými blízkými nebo o samotě. Ale snad si na to vzpomeneme alespoň na chvíli, než si vezmeme kravatu a vyrazíme do milované práce.