Proč by měl stát katalogovým podvodům bránit trestním stíháním

Existuje řada důvodů proč se orgány státní správy nechtějí příliš zabývat řešením tristní situace okolo katalogových podvodů v ČR. Primárně to zdůvodňují tím, že poškozeny jsou převážně podnikatelské subjekty a ty se mají o sebe postarat samy za každých okolností. Přitom nedokážou rozlišit průmyslové giganty od drobných živnostníků s obratem pár tisícovek, kteří se sofistikovaným podvodům připraveným zrůdně odbornými týmy právnických expertů (tj. hledačů děr v zákonech a specialistů na komplikování vymahatelnosti práva pro poškozené) objektivně nemohou ubránit. Tento přístup je však nadále neudržitelný, neboť je jednak založen na nepravdivém základě a jednak je hluboce nemravný, neboť připouští, že úmyslně podvádět je za určitých okolností přípustné.

Na základě mnohých reakcí doplňuji, že mám na mysli výhradně trestní postup ex post - nikoli regulaci ex ante!

Katalogovými podvody je v ČR poškozena řada institucí jejichž provoz je plně či částečně hrazen z veřejných prostředků. Výpalné ve formě platby za nevyžádané služby pochybné kvality tak platí všichni občané ze svých daní a státu tím vznikají zbytečné škody. Mezi poškozenými je například i samotné Ministerstvo vnitra, Nejvyšší správní soud, několik okresních soudů (např. Okresní soudy Plzeň-město, Most, Teplice nebo Sokolov), či mnoho obecních a krajských úřadů.

Oběťmi katalogových podvodníků se stávají neziskové subjekty, zdravotnická zařízení, (např. Ústřední vojenská nemocnice v Praze) školy nebo dobročinné nadace, pro něž může mít (velmi obtížně realizovatelná) civilněprávní obrana a placení podvodem vzniklých závazků fatální dopady na úkor jimi poskytovaných veřejně prospěšných služeb. Poškozenými jsou například společenství vlastníků bytových jednotek, jen o vlásek unikly některé organizace sdružené v Národní radě zdravotně postižených (viz Televizní noviny TV Nova ze dne 27.7.2009 - první zpráva). Subjekty tohoto typu nemají na výběr - musí být ze zákona ekonomickými subjekty - právnickými osobami a přitom na ně nelze pohlížet jako na běžné podnikatelské subjekty - to že se takovéto subjekty stávají obětí katalogových podvodů by stát rozhodně neměl dopustit.

Civilní soudy v ČR jako první v EU (na rozdíl od původních zemí) nechaly několikrát vyhrát podvodnou katalogovou firmu, což bylo i předmětem adresné kritiky Zprávy Evropského parlamentu schválené 16.12.2008. Důvodem je chybná aplikace některých norem evropského práva v ČR, za což ČR hrozí ze strany orgánů EU i konkrétní sankce. Možnost domoci se ochrany u soudu v občanskoprávním řízení je tedy možno v ČR považovat za podstatně sníženou ve srovnání s ostatními - zejména původními - zeměmi EU. Organizátoři katalogových podvodů jsou si této skutečnosti dobře vědomi a zahrnují ji do svých „business plánů". Pokud tedy v ČR nedojde k trestnímu stíhání konkrétních osob, které za organizováním katalogových podvodů stojí, je vysoce pravděpodobné, že bude počet obětí narůstat geometrickou řadou. Pokud je zároveň ze strany EU oficiálně deklarováno, že problém spočívá v aplikační chybě legislativy na straně ČR - hrozí ČR soudy, které proti ní bezpochyby úspěšně povedou oběti katalogových podvodů jak u českých soudů, tak později zejména u Evropských soudních institucí - a tedy vznik dalších škod. Stát by měl prostřednictvím trestního stíhání konkrétních pachatelů těchto činů dát najevo alespoň snahu věc řešit - mimo jiné i jako možný argument ve prospěch ČR jak u výše zmíněných soudů proti ČR, tak i v očekávaném, "šetření pro porušování Evropských směrnic" (infringement proceedings) ze strany Evropské komise.

Dlouhodobé průzkumy Hospodářské komory ČR potvrzují, že je pro laiky obtížné se byť jen dostat k aktuálním zněním zákonů. Samotné Ministerstvo vnitra ve svém návrhu elektronické sbírky zákonů přiznává, že systém právních informací v ČR je nad rozumnou míru komplikovaný a nepřehledný. Také tento stav přispívá k velmi nízké úrovni vymahatelnosti práva a měl by být kompenzován zvýšenou aktivitou orgánů státní správy ve prospěch subjektů tímto stavem poškozených nejvíce - což jsou právě živnostníci a drobní podnikatelé - hlavní cíl katalogových podvodníků.

Pokud je v rámci katalogového podvodu přítomno rozhodčí řízení - a to je vždy - je velmi obtížné až nemožné se bránit u obecného soudu, neboť díky legislativní mezeře nic nebrání tomu, aby o sporu rozhodoval sám katalogový podvodník (rozhodce sám rozhoduje o své nepodjatosti a proti jeho rozhodnutí není odvolání), přičemž hmotně-právní podstatu sporu není soud oprávněn posuzovat. O tomto fenoménu v rukou katalogových podvodníků ještě budu psát (rozhodčí řízení rozhodcem ad hoc = státem posvěcená loupež).

Pokud úspěchy jednotlivých poškozených v boji proti podvodným katalogům v oblasti občanskoprávní přesáhnou jistou mez - mají podvodné katalogové společnosti vypracován a vyzkoušen „krizový scénář", který spočívá zejména v metamorfóze dané společnosti - přestěhování nebo k převedení pohledávek na formálně jinou společnost. Není tedy doposud ve světě zaznamenán případ, že by občanskoprávní obrana vedla v globále k nějakému významnějšímu úspěchu proti podvodné katalogové firmě a jejím aktivitám. Právě z toho důvodu zahájily švýcarské orgány činné v trestním řízení počátkem července 2009 masivní trestněprávní postup proti konkrétním organizátorům katalogových podvodů pro podvod a nekalou soutěž - což jsou trestné činy upravené i naším trestním zákoníkem (§ 149 a § 250)

Podvodné katalogové firmy z celého světa si začínají být dobře vědomy volného pole působnosti, které jim poskytuje situace v ČR a kromě toho, že postupně přizpůsobují své postupy k využití všech dostupných legislativních mezer v ČR, tak dokonce některé z „profláknutých" zahraničních podvodných katalogových firem přesunují část „podnikání" přímo na území ČR (viz např. hromadný dopis EXPO GUIDE rozeslaný z Břeclavi).

V důsledku dosavadní nečinnosti orgánů činných v trestním řízení dochází k nebývalému rozmachu působení zahraničních podvodných katalogových firem na území ČR a ke vzniku jejich českých klonů působících i do zahraničí, čímž dochází k poškozování dobrého jména ČR ve světě. Již nyní se díky tomu Česká republika začíná v tomto ohledu blížit pověsti Nigérie.

Stát by měl prostřednictvím svých orgánů jasně deklarovat, že nepovažuje za přijatelné uvádění v omyl za účelem neoprávněného obohacení a to bez ohledu na některé formalistické detaily vyplývající zejména z legislativních mezer. Dosavadní usnesení orgánů činných v trestním řízení katalogoví podvodníci totiž využívají ve svůj prospěch jako doklad, že je jejich „podnikání" z hlediska zákonů zcela v pořádku.

V případě katalogového podvodu je vždy na jedné straně někdo, kdo vědomě nastraží past s cílem do ní někoho nachytat (uvést v omyl) a na druhé straně je někdo, kdo do té pasti spadne jen proto, že tu nastraženou lest neprohlédl. Pokud stát přistoupí na schéma, že podvádět je dovoleno, když jsou lidi tak hloupí, že na to skočí, pak může klidně zrušit podstatnou část trestního zákoníku, protože vždy existuje alespoň teoretická možnost obětí trestnému činu předejít - znásilněné ženě může říci, že si neměla zkracovat cestu přes park, oloupené důchodkyni může říci, že si měla zřídit účet, platební kartu a internetbanking (dokážete si tohle konkrétně představit?) a ne chodit si pro důchod v hotovosti na poštu, atd.

Takováto rezignace na jednu ze základních funkcí státu však dokonale boří základní principy na nichž naše společnost stojí a otevírá tak cestu k nárůstu popularity extremistických hnutí.