Já také nechci v ČR Islám!

Předpokládám, že ti, co četli mé předchozí články se z nadpisu překvapením posadí na zadek. A ti, které nalákal titulek ze zcela opačných názorových pozic, budou (oprávněně) naštvaní. Ale nevadí, alespoň mi zvýší čtenost. 

Tak si tedy pojďme vysvětlit pojmy: Islám v ČR nechci, stejně jako římskokatolické, luteránské, pravoslavné, řeckokatolické či starokatolické křesťanství, judaismus, hindu, ateismus či jakékoli jiné náboženství. Tedy přesněji řečeno - nechci, aby se kterékoli z výše uvedených, či jakékoli jiné náboženství stalo v ČR náboženstvím státním a tedy povinným pro všechny, nebo aby se věřící jiného než státního (či většinového) náboženství stali u nás méněcennými občany druhé kategorie. S ohledem na nadpis považuji za nutné výslovně napsat, že nechci, aby se občané i ostatní obyvatelé tohoto státu, kteří vyznávají islám, stali lidmi druhé kategorie pouze z titulu své víry.

Každý ať si vyznává i praktikuje jakékoli náboženství uzná za vhodné - a to i veřejně - za předpokladu, že tím nebude porušovat zákony této země ani škodit jiným lidem. A v případě prokazatelného porušení zákona by mělo následovat důsledné vymožení jeho dodržování, což ovšem nemá s náboženstvím nic společného, neboť jde o obecný princip právního státu.

Ať si kdo chce nejí vepřové, koňské nebo psí maso, nebo ať si třeba nejí maso vůbec - je jeho plným právem jíst či nejíst cokoli uzná za vhodné. Ale nikomu není nic do toho, co jí ten druhý, pokud zrovna není kanibalem. Ať se kdo chce zahaluje nebo odhaluje třeba od hlavy k patě dle svého individuálního vkusu za předpokladu, že tím nebude narušovat veřejný pořádek či bezpečnost.

Jelikož mnoho militantních islamofóbů označuje, každého, kdo nestaví muslimům šibenice za "sluníčkáře", pojďme si nyní závěrem rozebrat i tento pojem. Asi nejpodrobněji popisuje "sluníčkáře" J.X.Doležal ve svém seriálu v časopise Reflex (1. díl, 2. díl, 3. díl a 4. díl). Takže milí diskutéři - než mne označíte za "sluníčkáře", vězte, že:

1. Jsem jednoznačným přívržencem stranické a politické politiky (důkaz najdete v jednom z mých předchozích článků)
2. Nenosím dredy, ale třímilimetrového ježka
3. Chodím s tváří dohladka oholenou
4. Používám deodorant, antiperspirant, vodu po holení i ústní vodu (dokonce i tu s alkoholem)
5. Chodím nakupovat do velkých obchodních řetězců a nejsem odpůrcem přiměřeně konzumního způsobu života
6. Nemám problém s rychlým občerstvením (byť s ohledem na svůj zdravotní stav či spíše BMI)
7. Jsem zastáncem jaderné energie
8. Nejsem nepřítelem USA ani Američanů
9. Chodím sice občas na farmářské trhy, ale zejména proto, že tam koupím velmi chutné uzeniny a jogurty, které jsem doposud jinde nenašel
10. Uznávám, že existují kulturně zaostalé oblasti i kulturně zaostalí lidé (a to i u nás - např. včera na Václaváku), ale dokud mi neubližují (nebo někomu z mého širšího okolí) nebo dokud neporušují zákon, jsou mi fuk
11. Fandím Izraeli v jeho boji za právo na existenci
12. Jsem za rozumnou a přiměřenou ochranu životního prostředí a nejsem zastáncem teorie, že s globálním oteplováním může člověk něco podstatného udělat
13. Dotacím na kulturu nerozumím a neřeším je
14. Jsem zásadním zastáncem moderní lékařské péče a mám velmi kritický postoj k veškerým alternativám (kritický neznamená, že jsem pro jejich zákaz - jen jim prostě apriori nevěřím)
15. Jsem zastáncem budování dálnic a jiných rychlostních komunikací

Pokud mne s tímhle vším označíte za "sluníčkáře", pak jen prokážete, že vám zcela schází kritické myšlení a některým možná i myšlení vůbec. Pokud však mám být "sluníčkář" proto, že jsem neustále pozitivně a optimisticky naladěn (a to i přes mnohé velmi negativní životní peripetie), což mi věčně zamračení a permanentně naštvaní kakabusové (kteří pořád jen hledají kdo JINÝ může za jejich problémy) upřímně závidí, pak mi tedy nezbývá než souhlasit a v takovém případě mohu být na toto označení dokonce i pyšný.