ČSSD by se měla rozhodnout mezi obsahem a formou

Pojďme se na povolební situaci podívat v klidu a bez hysterie. Máme tu prostě "fait accompli", jak je teď módní říkat. Slovy klasika: "Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím lze dělat".

Asociace Nas...štvaných Občanů 2011 (či jak se ten spolek ANO původně jmenoval) vyhrála tak drtivě, že bez ní prostě vládu sestavit nejde. Co s tím? Nápady na předčasné volby považuji v současné chvíli minimálně za předčasné - navíc není vůbec jisté, zda by mohly za současné situace něco změnit - podle mne ani náhodou.
Takže jaké jsou varianty? Já považuji za nejpravděpodobnější tyto dvě:
1) Nejčernější noční můra - menšinová vláda ANO tolerovaná SPD
Babiš s Okamůrou mají dohromady přesně 100 hlasů. ANO se s SPD sice přímo nespojí, ale nabídne jim za toleranci menšinové vlády všeobecné referendum bez omezení (tedy v extrémním případě referendum závazné pro moc zákonodárnou i výkonnou už na základě pár tisíc podpisů pro jeho vyhlášení a při následné účasti několika málo hlasujících, bez jakýchkoli omezení při tvorbě referendové otázky). SPD na to po pár dnech "tanečků" přistoupí, protože vycítí příležitost si pomocí tohoto nástroje (už bez ANO) vynutit splnění další své programové priority - tedy vystoupení z EU. Jelikož Andrej Babiš má (naštěstí) i silný osobní ekonomický zájem na dalším setrvání v EU, bude to znamenat pád vlády a předčasné volby - ovšem za situace již nevratně probíhajícího CZEXITU a s perspektivou možného následného odchodu z NATO. Babiš se tak dostane do situace Davida Camerona, kterému také nebylo nic platné, že on osobně před britským referendem vyzýval národ k setrvání v EU.
K této variantě ovšem chybí ještě nejméně 1 hlas - tady bych viděl velký prostor jak pro "konstruktivní poslance" z KSČM, tak například i pro Václava Klause juniora, který má - přiznejme si to upřímně - názorově i verbálně mnohem blíže k SPD než k ODS.
2) Noční můra pro ČSSD a KDU-ČSL
Hnutí ANO bylo v roce 2013 svým úspěchem ve volbách natolik překvapeno a natěšeno na účast ve vládě, že prakticky bez odporu přistoupilo na to, že bude prosazovat programové priority dvou ostatních koaličních stran. Jelikož se v případě tohoto subjektu jedná principiálně o technologii moci a nikoli o vizi společnosti, prosazovalo ANO v průběhu uplynulého volebního období celou svou silou ty části programu ČSSD a KDU-ČSL, které považovalo z hlediska technologie moci za užitečné. To by bylo výhodné zejména pro ČSSD (která měla věci jako EET ve svém programu dávno a dokonce ji už v roce 2005 dostala i do zákona, který pak ovšem Topolánkova vláda těsně před nabytím účinnosti zrušila), pokud by si voliči dokázali úspěchy minulé vlády s touto stranou spojit. Což se ovšem nestalo. O důvodech by se dala napsat samostatná úvaha, kterou v této chvíli nepovažuji za účelnou, neboť by tento text zbytečně rozmělnila.
Takže ANO tu 4 roky fakticky prosazovalo program ČSSD (a v menší míře i KDU-ČSL) přičemž se mu podařilo veškeré zásluhy připsat sobě. Nyní tedy logicky nemůže otočit o 180 stupňů, protože by tím popřelo skoro všechno, co doposud (prakticky) dělalo. Takovýto obrat by představovala například spolupráce s ODS - byť už se Andrej Babiš vyjádřil, že k ní má blízko. Naopak logickým krokem by bylo pokračování vlády postavené na půdorysu dosavadní vládní koalice - byť s (oboustranným) skřípěním zubů. Pro tuto variantu hovoří 103 mandátů - není to sice žádná oslnivá síla, ale už jsme tu měli i slabší koalice.
Otázkou je, co by to znamenalo pro ČSSD. Dle mého soudu jde o principiální volbu mezi obsahem a formou. Pokud půjde ČSSD o obsah - tedy o prosazování jejích programových priorit, pak tuto variantu pokračující účasti na vládě zvolí i s tím rizikem, že to bude pokus o proplutí mezi Skyllou a Charybdou. Pokud ovšem půjde ČSSD o jen formu, tak nyní ublíženecky zaleze do kouta a bude si jen další 4 roky lízat rány bez reálné možnosti svými sedmi a půl procenty (a 15 mandáty) cokoli podstatně ovlivnit. Zatímco v případě té první první možnosti dá ČSSD národu najevo, že jí jde především o zlepšování života všech občanů ČR (neboť skutečně svobodný nemůže být ten, kdo denně bojuje o holé přežití a je bez jakékoli ochrany vystaven bezohlednosti silnějších), pak využitím té druhé možnosti dá ČSSD naopak všem najevo, že jí jde jen o sebe samotnou. Jsem přesvědčen, že zatímco první možnost znamená určité riziko, tak druhá možnost je delší či kratší cestou do jisté záhuby.