Kdo v neděli ve 20.20 sledoval na Nově V OKU TORNÁDA, zaslechl ta slova nesčíslněkrát. Je to film žánru katastrofického, ale proč to byla ve výsledku tak katastrofální otrava?
České znění vyrobila ve Studiu Pro-Time tvůrčí skupina Josefa Petráska, 2014. Dialogy a režie Veronika Veselá.
Což o to, dialogy jsou synchronní a docela mluvné. Ivan Jiřík má co by mladistvý hrdina dokonce určitou dojímavost, Radek Hoppe co by dospělý umanutý je jenom dřevěný a dřevěný. Jednotlivé citové výjevy mají standardní emoční úroveň profesionálů, kteří - s přehledem a pohledem na hodinky - dělají, co mohou. Tedy - sami před mikrofonem naznačují, nikoli hrají, velká dramata. Nemohou se vzájemně inspirovat, nemohou rozvinout ani minimální barevnost.
I v úpravě dobře rozvržené věty pak vyznívají jako dílo nenadaných robotů; režisérka tak zrazuje svoji vlastní práci. Smůla je, že je v tom filmu tolik sborů. Lidé tam hojně a masově pobíhají - a volají k tomu v jednotvárnými hlasy cosi žalostně nezajímavého. Potíž je ve vedení sborů. Pokud režisér prostě "pustí na plac pár profíků" a nechá to na ně, začnou třeba docela dobře, ale brzo umdlí. Nic nového je nenapadne a nelze to od nich ani žádat. Natáčet dlouhé minuty emocí vyjadřovaných vlastně neslovně je dřina - a k tomu svérázné a přezírané umění.
Nejde tu o informace, jde o situace - o co nejpestřejší záminky k vyjádření individuálních pocitů - děsu, úzkosti, překvapení, snahy, hledání, bolesti různého druhu, kašle, dechů - absurdity, ztráty světa, a naopak odvahy, pomoci, péče - zkrátka, škála je veliká. Přitom jde "jenom" o natáčení takzvané "pěny sboru", tedy pár českých větiček, které obratně přimíchány k tomu, co je v pásech - nebo co lze prolnout z originálu - vytvářejí ten správný, hrdlo stahující dojem, že se doopravdy děje něco děsného.
"Pouhý sbor" je tu v podstatě v hlavní roli. Což je pro laika obtížné si výslovně uvědomit, režisér a zvukař by to však vědět měli. David Pavlíček tu zůstal cti své profese hodně dlužen. Zvuk je plochý, nebarevný, prostředí téměř nejsou rozlišena na exteriér a interiér, natož aby bylo využito akustických možností nejrůznějších podzemních prostor, které obraz nabízí. Míchačka je nastavena automaticky tak, aby "dialogy byly srozumitelné", tedy protivně vyčnívaly nad mixpásy. Přičemž v tomto žánru jsou atmosféry a celkové zvukové pojetí hodnotou základní. Pokud by byly sbory natočeny trochu nápaditěji, bylo by je možno obratněji prolínat s originálem a celek by se dostal o třídu výš. Tam, kde začíná tvůrčí práce mistra zvuku. Nicméně, buďme za tyto chyby vděčni: jsou markantní, lze je pojmenovat a lze se z nich učit. Rychle! A vydržte, prosím.
