Tak to jsem opravdu nechtěla. Prostě jsem jen zapnula televizi příliš brzo. V 9.25 měl na Primě běžet Castle na zabití, 5. série, dabing z roku 2013, ne zrovna nejčerstvější.
Ale relativně nejčerstvější z toho, co poslední březnový den nabízely mě dostupné kanály. Podívám se, řekla jsem si - a příliš brzy stiskla ovladač. A tam běžel Mash, dabing z roku 1994, a mě v hrdle stoupal smutek. Mash je moc dobrý, klasický seriál, má v originále úplně všechno, humor, nadlehčené a dojemné herecké výkony, odstínění... zkrátka, obraz je tak dobrý, až ...ale byl omyl ho pokládat za nezničitelný. Jen jsem si - s nevolí - potvrdila svůj teskný, dvacet dva let starý dojem: strojově přeložené dialogy a ploché "informativní" výkony, jež nelze nazvat hereckými, podivná schizofrenie obrazu a zvuku... lítost ošizeného diváka. .
V hlavě mi teď naskakuje citát z Krále Leara - snesete kousek klasiky? Když se ke králi Learovi zachovají starší dcery tak ošklivě, je z toho celý pryč a ptá se: "Zná mě tu někdo? Co jsem vlastně zač? Kdo je to Lear?" - a jeho šašek mu odpovídá a v hlase má hněv: "Stín krále." - Tak tohle byl stín seriálu. Se starou nechutí v hrdle se brodím reklamami ke kýženému Castle na zabití.
Ach ano, je mnohem lepší. Jitka Ježková je dokonce výtečná a Jiří Dvořák má něco do sebe, celé je to mluvnější a velmi profesionálně synchronní (dialogy Luděk Koutný, Alena Navrátilová), i epizodní postavy mají úroveň - sláva! (režie Jiří Kodeš), zvukařsky neuráží (Jaroslav Kosán), i když zvuk v telefonu je pro mne tak snaživě zkreslen, až působí rušivě - no zkrátka, úleva, pokrok v dabingu existuje a je zřetelný. Ovšem, celá věc by velmi získala, kdyby si producenti připustili, že herci potřebují čas a vzájemný kontakt - že to není luxus a nesmysl, že teprve tam vzniká to skutečné "něco", souhra, radost z výkonu, cit, hloubka... ti tvůrci jsou dobří, jsou na dobré cestě, to je radost, potřebují jen...jen něco málo, ale zcela podstatného - určitě si to nakonec někdo uvědomí! Dabing už urazil od svého pádu takový kus cesty ! V tom je naděje. Ještě kousek, kousíček, prosím!
A ten nešťastný Mash? Má dnes smysl rekriminovat hříchy málem čtvrt století staré? Myslím, že má. Staré dabingy běží dnes a denně. Zaplňují vysílací časy - a také podvědomí diváka. Otupují a vysílají škodlivé poselství: česká verze je něco, co ničí originál, olupuje ho o emotivní kouzlo, ale my, co o tom rozhodujeme, jsme tak tupí nebo cyničtí, že nám na tom nesejde. Protože vy, pitomci diváci, to stejně nepoznáte.- Dabing už se vzpamatoval natolik, že by stálo za to uvažovat o nových verzích klasiky. Možná by to bylo objevné...
