Čas letí, pádí, utíká, je poslední lednový týden a zima jak má být. Období vhodné pro trochu zábavy, nadhledu a reflexe. Jsou věci a události, které nadhled přímo vyžadují a zaměřit pohled na osobu a úřad prezidenta není od věci.
Jak tedy má takový prezident vypadat? Co má mít na hlavě a co v hlavě? Jakého má být vyznání a smýšlení? Má to být playboy nedbalé elegance, aristokrat s duší demokrata, doktor práv či lidový vypravěč? Těžko posoudit. Zaručeně nejlepší a optimální by byla možnost pozorovat ho v jeho přirozeném prostředí a spolehlivě tak zjistit, zda nemá zpozdilou mysl, závadnou morálku či slabost pro skleničku. Taky by se mohlo ukázat, že víc než cokoli jiného, je sledovaný objekt vhodným studijním materiálem pro vědu a výzkum.
Na této planetě už bylo leccos: křiklouni co se rádi poslouchají, svůdníci i diktátoři, tatíčkové i mafiáni, totalitní senilové i burani. Pro pořádek nutno dodat, že taky pár nezařazených. Kterak svoji historickou úlohu na kolbišti dějin zvládli, je víceméně patrno a známo. Ať je kandidát odkudkoli a původu takového nebo makového, jistě by měl splňovat několik základních předpokladů. Měl by to být člověk ryzího charakteru, přirozeného intelektu i osobního šarmu. Přebujelé ego a prezidentský plat by mu neměly zatemnit mozek a slovo „čest“ by měl mít na paměti vstávaje lehaje.
Zatím však svět vždy vidí jen lítý boj, kdy sokové vzájemně na sebe svolávajíc hromy blesky, se jeden druhého podpásovkami snaží srazit na kolena. Pro přízeň publika jsou ochotni ronit slzy a potit krev. Velkolepé představení trvá, dokud šampión svému soupeři nezasadí poslední ránu a knockoutem ho nevyřadí ze hry. Poté vítěz triumfálně jako titán a jediný spravedlivý odkráčí páchat dobro a naplňovat svoje smělé vize. Do té chvíle užasle a nevěřícně přihlížející volič, znechucen touto podívanou a často i výsledným produktem, navždy odchází do ústraní, kde se na svém písku či zahrádce cítí jakž takž v bezpečí.
Na bitvou zoceleného vítěze pak čeká mnoho důležitých úkolů. Musí např. určit co si kdo bude o kom myslet a taky rozhodnout kdo s kým bude či nebude doma i venku mluvit a kamarádit. Jistěže se s tím netrápí sám. Celý tým moudrých rádců bdí a pomáhá mu snášet nelehký úděl. Ovšem dlužno podotknout, že se mezi nimi nacházejí i tací, kteří ničemu nerozumějí, ale stále se k něčemu vyjadřují.
Aby úřad prezidenta nepřipomínal špionážní román je jistě přáním většiny obyvatelstva napříč kontinenty. Objeví se osobnost, která pohrdne mrzkým populismem i falešnými sliby, předběhne svou dobu a dokáže dát Absurdistánu směr? Teoretická pravděpodobnost je padesát na padesát.
