Dětské hřiště a nervy v kýblu ! (2)

     Tak ten starý prďola s nervama v kýblu je tu zase. Předem se omlouvám, že při odchodu do důchodu po 42 letech práce, jsem si hned druhý den nehodil mašli. Alespoň bych nikoho nesekýroval a neujídal ze společného koláče. Možná, že některým mladým lidem, kteří tak urputně vyžadují pochopení a ohleduplnost vůči sobě, ale stejný vztah k jiným nemají, že by se jim líbilo, kdybychom my "zapšklí a protivní" důchodci ještě dvacet let pracovali a oni by byli "happy" a v klídku. To by bylo fakt hustý !

     Nehodlám reagovat na vaši diskusi individuálně (jen jedna poznámka k "fundovanému" příspěvku na téma "buzerplac". Nevím, jestli dotyčný na takovém někdy stál, ale pokud ano, myslím že pouze jako voják u raportu na "21 vostrých" . Myslím, že miliónům mladých chlapů to neublížilo a jen chcípáci na to dodnes vzpomínají jako na "hrůzu").  Pokusím se odpovědět jaksi globálně. Primárně jsem chtěl ve svém článku poukázat na chování a HLAVNĚ výchovu dnešních dětí. Že jsem tam podstrčil svoji maličkost je jen spojovacím článkem při toku svých myšlenek. Na sídlišti v paneláku, v těch "králikárnách", jak kdysi otráveně a s údivem sdělil národu Venca Veškrna, a za nějž by vám dnes lidé utrhli ruce, kdyby se zase stavěly, jsem začal bydlet v r.1975. Vyrostly na něm mé dvě děti a s životem na sídlišti mám své zkušenosti.

     Chování dětí bylo, je a bude odrazem výchovy rodiči a společnosti. Každé dítě si vždy dovolí jen to, co je mu tolerováno a jak je z domova vedeno a vychováváno. Proto netvrdím, že my jsme byli jiní a lepší. Jen si myslím, že jsme byli VYCHOVANĚJŠÍ. Především jsme byli vedeni k slušnosti a respektu k autoritám, jako byli rodiče a prarodiče, sousedé, pošťák i esenbák, učitelé a vůbec všichni dospělí. To do nás především rodiče "vtloukali" i vtloukali. Nikdy jsem od nich neslyšel "ten učitel je vůl" a stěžovat si na něj doma by byla "strategická" chyba, protože bych dopadl jak "ten sedlák u ten chlumec". Nepozdravit sousedku byla stejně tragická chyba. Odseknout rodičům jsem si nikdy v životě nedovolil, ani mě to nenapadlo (pozor, nejsem zase tak starej dědek).

     Naprosto chápu, že děti se na hřišti musí vyblbnout, jejich hry a lumpárny jsou hlasité a nápady nevypočítalelné. To beru. Ale nemohu souhlasit s tím, že si jich nikdo z rodičů a dospělých "nesmí dovolit" napomenout, jak mě někteří diskutující upozorňovali. Asi nepozorně četli, když přehlédli, že děti nejen dělaly hluk, ale také poškozovaly zařízení hřiště za přítomnosti vykuřujících a naprosto letargních maminek. Není tedy pravdy ani co by se za nehet vešlo, že bych si stěžoval na hrající si děti. Popsal jsem pouze otřesný zážitek z toho, JAK si nevychované děti a mládež "hraje". Myslím, že v tom je rozdíl.

     Velmi stará a generacemi vyzkoušená a praxí potvrzená moudrost říká, že stromek se musí ohýbat, dokud je mladý! Metodám dnešní výchovy a pedagogiky nerozumím, ale pokud ji mohu posoudit, je to podobné, jako se svobodou a demokracií. Není absolutní a neznamená, že si bude dělat každý kde, kdy a co chce. Kategoricky neschvaluji tzv. americký výchovný systém, který má vést děti k sebevědomí a později k "agresivitě" při budování své kariéry (všimněte si, již ne k životu, ale kariéře). V jedné nejmenované pražské restauraci jsem byl svědkem chování asi 20 mladých Američanů. Nebudu to popisovat, ale byl to otřes. Mejdan "týnejdžrů" v soukromí by byl proti tomu heřmánkovým odvarem.

     Sebevědomí, suverenita a extrovertní chování mladých musí být založeno na vzdělání, osobních schopnostech, sebedůvěře, zdravém sebevědomí a slušném vychování - ne na vulgaritě, povyšování a agresivitě. A za to jsou jednoznačně odpovědni rodiče, učitelé i my ostatní dospělí, kteří tvoří společnost.

     Jen poznámka na závěr. Staří by neměli zapomínat na to, že byli mladými se všemi nedostatky a mladí by si měli uvědomit, že jednou budou také starými se všemi neduhy stáří.