Tak mi došla prostřednictvím facebooku pozvánka na Protestní pochod studentů VŠ v Brně, který se koná 1.2. Upřímně řečeno, nevím, zda se ho mám zúčastnit. Pravdu totiž mají obě strany, v určitém směru.
Abych byla konkrétnější, vysvětlím své pochyby. Jsem člověk spíše konzervativní a z toho důvodu jsem volila pravici. Se zavedením školného souhlasím, což jsem mimochodem deklarovala na svém blogu již před nějakým časem. Jenže jak to tak bývá, pes bývá zakopán v detailech. I když s myšlenkami pana ministra místy souhlasím, nedůvěra vůči politikům je v našich podmínkách zcela oprávněná. Zkrátka mám pochyby o kompetenci a motivech tvůrců ony reformy. Na druhou stranu reformu naše vysoké školy potřebují jako sůl. Takže teď se obě strany hádají o tom, jak se to vlastně udělá. Jenže to teď nikdo neví, protože zákon není v konkrétním paragrafovém znění, takže si nemám z čeho udělat názor.
Myšlenka, že by měly být omezeny svobody akademického senátu, ale také není zrovna příjemná. Rektoři jsou často víc politici než akademici, takže jejich smířlivějšímu postoji pro současné znění reformy se nejde divit. A taky vím, že i když nejsem členkou akademického senátu, tak právě senátu my studenti často vděčíme za zastavení některých záměrů rektorátu, který je možná v zájmu univerzity či rektora, ale ne už samotných studentů nebo fakult. To je totiž demokracie, aby si jedna skupina neuzurpovala moc a výhody na úkor ostatních. Takže opravdu není v zájmu univerzit jako takových omezovat práva akademického senátu.
Proto si myslím, že protest studentů není předčasný. Politici musí vědět, že si nemohou dělat, co chtějí a schovávat se za mandát z voleb.
Na druhou stranu se mi nelíbí nekompromisní postoj odpůrců reformy. Pokud jsem pochopila, tak hlavním bodem úrazu jsou tři body, na kterých se většina shodla. Takže opravdu nevidím jediný důvod, proč zatracovat celou reformu, když jdou vyjednat tyto body v dalších fázích. Postoj typu: „Stáhněte věcný záměr celý nebo se nebudeme bavit“ je netaktický a nikam nevede. To, co je teď třeba, je osvěta a vyjednávání. Ať jsou klidně protesty jako projev nesouhlasu, ale opravdu ještě není situace na ultimáta. Pak se totiž stane jediné a to, že se problém scvrkne na ideologickou úroveň a otázku školného a o to tady přece vůbec nejde. A potom nevidím naději na úspěch, protože je potřeba získat širokou veřejnost na svou stranu.
Takže ještě, než se rozhodnu, zda se k protestům připojím, potřebuji mít víc informací. Jenže na studování vysokoškolského zákona a věcného záměru nemám čas, protože se učím na zkoušky. A není to náhodou záměr pane ministře?
