O přechylování

Agresivní feminismus se dožaduje důsledného přechylování. K jeho masovému výskytu dochází zvláště při sportovních přenosech, kdy anglická jména vybavena českou koncovkou vytvářejí zvláštní, hybridní složeniny.

Nevím, jak by reagovali puristé z období národního obrození. Asi by chtěli překládat důsledně všechno. Tak si to představme, Mrs. Smith by mohla být paní Kovářová, Mrs. Fleming paní Vlámová, Mrs. Chapman paní Podomníková apod.

Nicméně u českých výhradně maskulinních podob mně přechylování zase až tak cizorodé nepřipadá. Je diskriminující, že se nadávky používají výhradně v mužském rodě. Blbeček, debil, hňup… proč by se tato oslovení měla dotýkat jenom jedné strany populace? Nebojme se přechylovat v rodném jazyce! Blbka, debilka nebo hňupka by měly rozšířit naše jazykové vybavení. Proč se nedůsledně snažíme o rovnoprávnost?  Samozřejmě na druhé straně existují nadávky výhradně v rodě ženském, i když jsou aplikovány na muže. Z důvodu vyššího stupně pejorativnosti se raději vzdávám jejich uvádění. Známe je důvěrně všichni J.

Co s tím? Odhodit zažité zvyklosti a být tvůrčí. Jazyk se vyvíjí imanentně, ale i my jsme jeho nedílnou součástí. Kreativita nemá hranice… I ve chvílích, kdy si sami nadáváme, můžeme slova různě modifikovat, nemusíme ustrnout ve stereotypech. Čeština patří k libozvučným jazykům a poskytuje velký prostor. Např.: blbka, blbečka, blbuňa…

Mrs. Giantová