Až si jednou (sundám klišé)…

Poezie Roberta Křesťana mě doprovází dlouhá léta. Jako gramofonová deska vyrobená z nezničitelného materiálu nevykazuje ani po letech opakovaného přehrávání škrábance, nepřeskakuje a nešumí. V čem spočívá její vílí přitažlivost? Odpověď se schovává v symbolu, jako zrnko písku v lastuře, obalované vrstvou perletě. Básník předkládá na ručně vyrobeném proutěném podnosu roztodivné ovoce. Pokud chceme ochutnat obsah ukrytý uvnitř, je třeba vstoupit do říše imaginace. Nůž intelektu můžeme ponechat doma, ke slovu přicházejí jiné, jemnější nástroje. Zkušenost, představivost, touha porozumět a schopnost rozeznávat chutě…

O čem se zpívá? Možných výkladů se nabízí nepřeberná řada. Jenže báseň nebo písňový text vysvětlit nelze. Rozebrat ano, nicméně výsledek vypadá podobně, jako když pomocí přístrojů zkoumáme barvy duhy. Její nejdůležitější atributy, totiž krása a jemná hra světel se v rámci vědeckého vysvětlení beznadějně vytratí. 

Nemám nejoblíbenější píseň, ale spíše období, kdy některou potřebuji poslouchat téměř bytostně, protože vypravuje příběh, jež mě utěší… A naopak období, kdy některou poslouchat nemohu, protože zasahuje a jitří. Robert Křesťan si odvážně svléká vrstvu za vrstvou, odepíná pás, sundává si boty a zve nás do světa zraňované mužnosti, do světa vonícího po irském dubu, rezonujícího po nekončícím hledání smyslu. Král, Válečník, Milenec nebo Kouzelník? V čem se skrývá? V kachli z terakoty nebo v jizvách na tváři? A která je ta „nejkrásnější ženská“? Sára, Marléna, Infiela? Jména nejsou důležitá, důležitá je drsně i poeticky vyjadřovaná schopnost milovat ženskou podstatu.

Věřím, že „až vítr a déšť smyjí stopy u Golgoty, až se dým spálenišť nakonec rozplyne“, že sice nám nezbude nic, ale něco přece jenom zůstane. Protože věci, co se stanou, nemohou se odestát. Přetrvávají, jednou provždy zapsány v paměti času, tak jako verše napsané na vodu.

Blížím se ke konci svého vyznání a potřebovala bych myšlenku na závěr.

V jazyce Kwakiutlů, jednoho z nejvýznamnějších indiánských kmenů v Britské Kolumbii, neexistuje žádný výraz pro slovo děkuji. Vděčnost se vyjadřuje jinak. Sáhla jsem po tomto způsobu…