Jsou zhoršující se výsledky našich školáků při mezinárodních srovnávacích testech pouze chybou českých učitelů? Případně, je to snad důvodem, že by neměli za svou práci požadovat více peněz?
Se zájmem jsem si dnes přečetl blog ekonomky Markéty Šichtařové s výmluvným názvem Stávka za všechny prachy. Již z jeho titulku je zřejmé, že se v něm mluví o dnešní učitelské stávce. Dle ohlasů na internetových diskusích, sociálních sítích či komentářích v tištěných i internetových médiích si tato stávka příliš velké sympatie u většiny veřejnosti nezískala. Také paní Šichtařová je ve svém článku ke stávkujícím učitelům velmi kritická.
Z mého pohledu jakožto učitele s více než pětadvacetiletou praxí je velká škoda, že školské odbory v čele s panem Dobšíkem stávku prokaučovaly, ne-li přímo zpackaly. Její vyhlášení totiž bylo nešťastné jak z hlediska termínového (vyhlášena byla jen tři pracovní dny před jejím konáním, navíc záhy po několikadenním volnu, které žáci a studenti měli díky podzimním prázdninám), tak z hlediska obsahového (což byly i hlavní důvody toho, proč jsem se sám stávky nezúčastnil). Jestliže totiž představitelé odborů přišli s požadavkem, aby celé 10% navýšení učitelských platů pro příští rok šla do tarifů, a nesouhlasili tak s dle mého názoru přijatelným kompromisem ministra Plagy (8 % do tarifů a 2 % na příplatky a odměny), bylo jasné, že něčím takovým si sympatie nepedagogické veřejnosti nezískají.
Ani tato skutečnost by však neměla být důvodem k tomu, aby byla práce většiny pedagogů shazována (vesměs lidmi, kteří nikdy v životě sami neučili) za pomoci populistických a nekorektních argumentů. A byť blogy paní Šichtařové čtu rád, něčeho takového se tentokrát dopustila i ona. V jejím dnešním blogu mi vadil především odstavec: „Podíváme-li se na hodnocení českých patnáctiletých studentů v mezinárodním průzkumu PISA z roku 2015, vidíme žalostné výsledky. V matematice mají průměrné hodnocení 490 bodů, Němci mají slušných 506 bodů, kontinentální Čína má 531 bodů a Singapur dokonce 564! A české výsledky se v čase stále propadají.“
Na stránkách České školní inspekce jsem si vygoogloval výsledky českých školáků při mezinárodním testování PISA v roce 2015 i v předchozích letech (tyto mezinárodní srovnávací testy, kterých se zúčastňují země OECD, probíhají vždy jednou za tři roky, výsledky posledního testování z loňského roku budou zveřejněny až v prosinci roku 2019, tedy zhruba za měsíc). Co se týká čísel, zmíněných paní Šichtařovou: dle zdroje zde dosáhli v roce 2015 čeští školáci u testu z matematické gramotnosti průměrného výsledku 492 bodů, což znamenalo 29. místo ze 72 zúčastněných zemí. V první desítce přitom skončilo 8 asijských zemí, mezi něž se vklínily na osmé a deváté místo pouze dvě evropské země: Švýcarsko a Estonsko. Velmi podobně jsme dopadli i v dalších dvou testovaných oblastech: v přírodovědné gramotnosti skončili čeští žáci rovněž na 29. místě, v čtenářské gramotnosti pak o jeden stupínek níže.
Paní Šichtařová má pravdu v tom, že oproti roku 2012 se čeští školáci v matematické i přírodovědné gramotnosti zhoršili (tehdy skončili na 24., respektive 22. místě, přičemž oproti roku 2009 to tehdy bylo určité zlepšení). Je ovšem adekvátní označit jejich výsledky jako „žalostné“? V rámci členských zemí EU se Česká republika umístila zhruba uprostřed, až za námi skončily například Itálie, Španělsko, Lucembursko, Maďarsko či Slovensko (a z neevropských zemí například USA). Dle mého názoru to až tak žalostný výsledek není, zvlášť vzhledem ke skutečnosti, že Česká republika dává na vzdělání jen necelá 4 % HDP, zatímco průměr zemí OECD je 5,2 %. A dle údajů za rok 2016 na tom byly ze zemí EU o něco hůře než my pouze Maďarsko, Slovensko a Lucembursko (viz odkaz zde).
A není to samozřejmě jenom otázka peněz. Třeba v souvislosti s tím, že při mezinárodním testování PISA téměř vždy dominují východoasijské země (ať už jde o Singapur, Čínu, Japonsko či Koreu) mě napadlo, jak by to asi dopadlo u nás, pokud by čeští učitelé vyžadovali od svých žáků takovou píli a pracovitost, jaká je pravděpodobně vyžadována u školáků ve zmíněných asijských státech. Ty kritické ohlasy mnohých psychologů, mediálních vzdělávacích expertů i některých rodičů bych opravdu slyšet nechtěl…
