Vše, co je v Číně nebo v Rusku, je dle našich novinářů špatné a nelidské…

V čínském Pekingu včera začalo mistrovství světa v atletice. Soutěže budou probíhat na stadionu „Ptačí hnízdo“, který si sportovní fanoušci jistě pamatují z letní olympiády v roce 2008.

Světový atletický šampionát tak oživil mé vzpomínky na letní olympijské hry, konané v čínské metropoli před 7 lety. Tehdy se před jejich zahájením v našich sdělovacích prostředcích donekonečna rozebíralo, zda je vůbec vhodné, aby sportovci z celého světa závodili v zemi, která porušuje lidská práva a upírá svobodu Tibetu. A během olympiády se pak nejvíce psalo o tom, jaký je v hlavním čínském městě obrovský smog, který vážně ohrožuje zdraví sportovců.

Proto mě v této souvislosti pobavilo, když jsem si nedávno na Idnes přečetl rozhovor s českým atletem Petrem Svobodou, který nás bude v Pekingu reprezentovat v běhu na 110 metrů překážek a závodil zde i na olympijských hrách v roce 2008. Při vzpomínkách na olympiádu Svoboda mimo jiné prohlásil: „Lepší atmosféru než v Pekingu na olympiádě už nikde nemohu zažít, to nic netrumfne. I zázemí tehdy fungovalo dokonale - autobusy jezdily na minutu přesně, bezpečnost byla super a lékařská podpora stejně tak, postarali se vám o každé bebíčko.“

Tedy vcelku diametrální rozdíl v tom, jak olympiádu v Pekingu hodnotili mnozí čeští žurnalisté a jak čeští sportovci. Stejné to ovšem bylo i při zimních olympijských hrách v roce 2014, konaných v ruském Soči. Také tehdy česká média referovala především o tom, jak je olympiáda organizačně špatně zabezpečená a předražená. Naopak většina českých sportovců o ní hovořila v superlativech a ti, kteří měli možnost srovnání s předchozími zimními olympiádami, obvykle hodnotili Soči po organizační stránce jako jasně nejlepší.

Mistrovství světa v atletice přece jen svým významem nedosahuje olympijských her, které se konají jednou za 4 roky a sportovci při nich ve stejnou dobu zápolí v přibližně 30 sportovních odvětvích. A tak mohl reportér Tomáš Macek ve včerejší MF DNES poreferovat z Pekingu české čtenáře o tom, jak britská vytrvalecká hvězda Mo Farah v útrobách Ptačího hnízda zmateně hledala toaletu, aniž by mu jako při olympiádě poradili dobrovolníci nebo o tom, že na pekingských ulicích letos nejsou bezpečnostní pruhy pro akreditovaná auta a tak při cestě na stadion uvíznul v dopravní zácpě. Nutno poznamenat, že v porovnání s některými organizačními zmatky, kterých jsem byl včera svědkem při sledování televizního přenosu z kanoistického mistrovství světa v italském Miláně, šlo v podstatě o maličkosti…

Nejvíce mě ovšem pobavilo, když reportér Tomáš Macek uzavřel svůj komentář o právě probíhajícím atletickém šampionátu v Pekingu slovy: „Teď občas cosi nefunguje, něco se zadrhne. Ale snad je to i dobře. Šampionát jako by byl lidštější.“ Tak nevím – asi jsem nelida, ale já mám většinou raději, když něco funguje bez chyb…