„To je d….“. Tohle má být ta profesionalita naší veřejnoprávní televize?

Je včera odvysílaná reportáž České televize, v níž zazněl ne zrovna lichotivý výrok ministryně Maláčové na adresu premiéra, na hraně etiky nebo je to v případě veřejnoprávního média již zcela za hranou?

Český národ se má i v této nelehké době, poznamenané stále rostoucím počtem nakažených Covidem-19, opět čím bavit. Zatímco počátkem minulého týdne se asi nejčastějším terčem vtípků stal zmatený proslov premiéra Andreje Babiše při odpovědi na jednu z otázek novinářů na pondělní tiskové konferenci vlády, na úplném konci týdne se objevil v souvislosti s předsedou naší vlády nový „hit“.

Reportéři pořadu 168 hodin, vysílaného pravidelně v neděli večer na ČT1, totiž natočili ministryni práce a sociálních věcí Janu Maláčovou, jak si ulevila na adresu premiéra slovy: „To je bordel, co ten Babiš udělal, teďkon to všichni musíme slíznout. To je debil, pardon, s prominutím.“ Paní ministryně se totiž mylně domnívala, že kamera reportérů České televize byla v té době již vypnutá a mluvila mimo záznam…

Docela věřím tomu, že zatímco u řady lidí (zejména těch, co patří k Babišovým odpůrcům) tenhle trapas svérázné ministryni za ČSSD zvýší popularitu, jistě se najdou i takoví, kteří budou u ní požadovat vyvození osobní odpovědnosti, tedy odchod z vlády. Samozřejmě, že ministr i jakýkoliv jiný vrcholný politik by se vulgárně vyjadřovat neměl a měl by naopak nejenom v tomhle být vzorem pro ostatní občany. Jenže, jak téměř všichni víme, realita je docela často jiná. Když si například vzpomeneme, co všechno jsme například v minulosti vyslechli z úst našich politiků při jednáních Poslanecké sněmovny (přičemž šlo o politiky napříč politickém spektrem, vzpomněl bych možná ta největší „esa“, kterými v tomto směru byli David Rath, Mirek Topolánek či Miroslav Kalousek) nebo i z úst našeho pana prezidenta při některých rozhovorech pro média, tak nebyla Jana Maláčová až tak výjimečná.

Zásadní rozdíl byl navíc v tom, že zatímco výše jmenovaní dobře věděli, že jejich slova zachycují mikrofony reportérů či novinářů, paní ministryně se mylně domnívala, že nikoliv… A nechť si každý sáhne do svědomí, zda nikdy v soukromí podobnými výrazy jako Maláčová neotituloval například svého šéfa, kolegu z práce, svého někdejšího učitele či spolužáka ze školy, přestože s ním třeba jinak měl zcela korektní vztahy (což, pravda, premiér s ministryní práce a sociálních věcí až tak úplně nemají).

Emoce holt často hrají svou roli, své o tom vím já například při sledování sportovních zápasů. Větu v podobném duchu jako paní ministryně na adresu premiéra jsem nedávno vypustil z úst na adresu našeho fotbalového reprezentanta Tomáše Součka, když v závěru zápasu Ligy národů proti Skotsku v jasné gólové šanci přestřelil bránu soupeře. Přitom Tomáše Součka považuji v současného době za nejlepšího českého fotbalistu. A samozřejmě, že bych si dával moc dobrý pozor, aby něco takového nevyletělo z mých úst, pokud bych třeba seděl při takovém zápase v televizním studiu na pozici spolukomentátora.

Pokud bych proto měl za tuto „kauzu“ někoho zkritizovat, tak by to byla především naše veřejnoprávní televize. Pořad jsem viděl (příslušnou část je možno zhlédnout na webu České televize zde) a reportérům muselo být dle mého názoru jasné, že členka vlády netušila, že je při svých jadrných slovech nahrávána a v opačném případě by je zcela jistě neřekla. Že se při takovém přehmatu na politikovi „vyřádí“ bulvární média, jejichž cílem je dosáhnout co největší čtenosti či sledovanosti a nějakou novinářskou etiku obvykle příliš neřeší, na to už jsou lidé dávno zvyklí. Ale v případě veřejnoprávní televize, kterou mnozí lidé včetně některých politiků (zejména těch z „demokratických opozičních stran“) obvykle titulují jako naši nejserióznější televizi a její pracovníky jako ty největší profesionály ve světě médií?