Britští vědci nedávno zjistili, že na nadměrné produkci kysličníku uhličitého se kromě letecké a automobilové dopravy podílejí i běžní uživatelé internetu.
Při pročítání dnešních zpráv na internetu, kdy jsem hlavně netrpělivě čekal na informaci o tom, jak se česká vláda na svém nedělním zasedání rozhodne ohledně přechodu do třetího stupně PES, mě zaujal článek zde na iDNES, pojednávající o pozoruhodném zjištění britských vědců ohledně vlivu některých věcí na životní prostředí. Článek se stejným tématem je možno nalézt například i na zpravodajském serveru Seznam Zprávy zde.
A slovo pozoruhodné je vskutku na místě. Jak jsem se totiž na uvedených zdrojích dočetl, naší planetě v souvislosti s nadměrnými emisemi CO2 škodí nejenom automobilový průmysl nebo letecká doprava, ale dokonce i nadměrné psaní emailových zpráv! Britští vědci totiž spočítali, že kdyby každý uživatel internetu (dle statistik jsou jich v současné době na světě přes 4 miliardy) ušetřil jeden zbytečný email denně, snížil by se uhlík v ovzduší o 16 tisíc tun ročně. Což dle nich odpovídá stopě, kterou by zanechalo 80 tisíc pasažérů v letecké dopravě, kteří by letěli z Londýna do Madridu. Podle příslušné vědecké studie se přitom jenom ve Velké Británii posílají denně miliony zbytečných emailů, z nichž mnohé například obsahují jen jednoslovné poděkování za zaslání té či oné informace.
Když jsem si tyto závěry britských vědců přečetl, ihned jsem začal usilovně přemýšlet o tom, jak v této souvislosti mohu přispět v boji s nadměrným produkováním CO2 (jeden středně velký email prý vyprodukuje celé 4 gramy tohoto škodlivého plynu) k záchraně naší planety já. Uznávám, že ty zmíněné 4 gramy CO2 bych občas ušetřit mohl. Ale neměl bych v tomto směru víc výchovně působit i na mé studenty a hned při příští online hodině je upozornit, ať mi zbytečně neposílají děkovné odpovědi (ať už emailem či formou chatového příspěvku v Teamsech) za zaslání některých studijních materiálů či vysvětlení toho či onoho? Nebo neměl bych v rámci záchrany naší planety dokonce upustit od občasného zadávání úkolů, které mi pak studenti posílají přes aplikaci Teams a tím nejenom zatěžují internetovou síť, ale především zbytečně produkují kysličník uhličitý?
A neměl bych ostatně jít víc do sebe i ohledně své zdejší publikační činnosti na iDNES? Přece jen, píšu zde v průměru dva, občas i tři blogy týdně, a když k tomu připočteme i množství diskusních příspěvků, které se pod nimi často objeví, tak i výraznější redukce této činnosti by v konečném důsledku ke zlepšení životního prostředí prospěla. Přičemž kdyby se k této mé snaze přidali například i kolegové Trčálek, Dvořák, Stejskal či Bartoň (které tímto na dálku zdravím), kteří jsou v psaní blogů ještě plodnější než já, to už by té úspory ohledně vyprodukovaného CO2 bylo relativně dost…
Pokud jsem snad náhodou někoho těmito nevážně myšlenými úvahami inspiroval k tomu, že i on začal přemýšlet, jak v souvislosti s psaním emailů, příspěvků na sociálních sítích či komunikace na internetu obecně snížit produkci kysličníku uhličitého a pomoci tak k záchraně naší planety, měl by ovšem vzít v potaz i následující fakta: přestože je k napájení zařízení, potřebných k přenášení dat po internetu i jejich úschově na datová úložiště, určitá elektrická energie samozřejmě potřeba, experti na klima uvádějí, že takto se na světě vyprodukuje jen 0,1 % celkové uhlíkové stopy (přičemž například v případě automobilového průmyslu je to kolem 20 %).
Je proto otázkou, nakolik smysluplné je vědecké analýzy typu škodlivosti psaní emailů na životní prostředí vůbec vytvářet. Dalším paradoxem pak je i to, že nejvíce se za razantní snížení uhlíkových emisí brojí na evropském kontinentě, kde se jich přitom v rámci celé planety vyprodukuje jen asi jedna desetina…
