Při příležitosti státního svátku České republiky se zítra budou na pražském Hradě udělovat státní vyznamenání. I když oficiální seznam vyznamenaných je do poslední chvíle utajován, některá jména jako obvykle již na veřejnost pronikla. A jako obvykle vyvolala vzrušené debaty o tom, zda si dotyčné osoby vyznamenání zaslouží či nikoliv.
Výjimkou je pouze jméno sira Nicholase Wintona, který během druhé světové války zachránil před holokaustem 699 československých židovských dětí a bude mu proto udělen Řád bílého lva. Zde je spíše s podivem, že se této výjimečné osobě nedostalo takové pocty už od Zemanových předchůdců v prezidentském úřadě. Některá další prozrazená jména, konkrétně filmový režisér Robert Sedláček a slovenský premiér Róbert Fico, však již vyvolala polemiku o tom, zda tyto osoby neobdrží vyznamenání především díky nadstandardním přátelským vztahům s prezidentem Milošem Zemanem.
Obdobná kritika se na Zemanovu hlavu vznesla již loni, kdy vyznamenal některé osobností, které ho podporovaly v prezidentské kampani (Jiřina Bohdalová nebo Felix Slováček) nebo některé své dlouholeté přátele (Miroslav Grégr, František Čuba nebo Václav Bělohradský). Ovšem ani Zemanovi předchůdci na Pražském hradě Václav Havel a Václav Klaus nebyli v tomto směru výjimkou a také v jejich případě se občas hovořilo o tom, že ten či onen umělec či filozof obdržel vyznamenání především díky nadstandardně dobrým vztahům s hlavou státu.
Zemanovi odpůrci však obvykle argumentují tím, že u současného prezidenta je těch vyznamenaných kamarádů procentuálně přece jen o dost víc a připouštím, že je to asi pravda. Na druhou stranu je otázkou, jak by tomu bylo, pokud by v lednu 2013 nezvítězil v prezidentské volbě Miloš Zeman, ale jeho hlavní rival Karel Schwarzenberg. Zkusme se teď vážně i nevážně zamyslet nad tím, komu by asi státní vyznamenání udělil on.
Věřím tomu, že i ve Schwarzenbergově případě by se dostalo na jeho největší podporovatele z prezidentské kampaně a tak by státní vyznamenání nejspíš neminulo filmového režiséra Jana Hřebejka. U něho by se to jistě dalo zdůvodnit jeho uměleckými kvalitami (což však u Zemanem oceněné herečky Jiřiny Bohdalové platí také). Horší by to asi bylo v případě, že by se Schwarzenberg rozhodl vyznamenat i herečku Jitku Čvančarovou, která v památné televizní debatě před prezidentskou volbou nařkla Zemana z hulvátství vůči ženám. S jejími uměleckými kvalitami to totiž až tak skvělé jako u Hřebejka není.
Z akademické sféry by se pak v souvislosti se Schwarzenbergem nabízelo především jméno profesora Martina C. Putny. U něho věřím, že by se mu za jeho duchaplné parodování Zemana i Putina dostalo nejenom státního vyznamenání, ale i dost možná postu ministra školství. Nebo aspoň postu českého velvyslance v Rusku.
V případě zahraničních osobností by u prezidenta Schwarzenberga samozřejmě nepřipadlo v úvahu vyznamenat slovenského premiéra Fica. Zato by žhavým kandidátem pravděpodobně byl někdo z hrdinů Majdanu, které Schwarzenberg jel vloni do Kyjeva osobně podpořit. A při představě, že by si pro státní vyznamenání na Pražský hrad přišli za své zásluhy o mír a demokracii například Jaceňuk, Porošenko nebo Tymošenková si znovu říkám, že i přes všechny Zemanovy nešvary je přijatelnější, když je hlavou našeho státu on a nikoliv Karel Schwarzenberg…
To, co jsem napsal, je samozřejmě fikce. Jestli by Karel Schwarzenberg takové osobnosti, jaké jsem v článku zmínil, opravdu ocenil, jisté pochopitelně není. Ale zcela vyloučit to u něj rovněž nelze. Vyplývá z toho proto jediné: koho prezident vyznamená, je dle zákona čistě jeho věcí a tak je zbytečné polemizovat o tom, zda si ten nebo onen státní vyznamenání zasloužil či nikoliv.
