Na olympijských hrách v Riu de Janeiro se dnes mimo jiné pojede cyklistická časovka. Jak asi již všichni vědí, Martina Sáblíková v ní bohužel startovat nebude.
Výkonnostně přitom Sáblíková na olympijské hry nepochybně patří. Přestože je trojnásobnou olympijskou vítězkou i mnohonásobnou mistryní světa v rychlobruslení a cyklistiku má pouze jako doplňkový sport, na loňském mistrovství světa v americkém Richmondu obsadila v cyklistické časovce 12. místo (a 9. místo v redukovaném pořadí závodnic). Na olympijských hrách přitom startuje v této disciplíně závodnic 25. Téměř všichni v České republice, včetně cyklistických funkcionářů i členů realizačního týmu kolem Sáblíkové, byli tenkrát přesvědčeni, že si Martina díky svému výsledku v Richmondu start na olympiádě vybojovala.
Kruté vystřízlivění však přišlo začátkem června letošního roku, kdy Česká republika na oficiální listině UCI (mezinárodní cyklistické federace), rozdělující 25 míst pro start v olympijské časovce, chyběla. Ukázalo se, že čeští cyklističtí funkcionáři bohužel špatně pochopili pravidla (nebo je nečetli vůbec?) a Martina Sáblíková tak právo startu na letošní olympiádě nemá. Podle komplikovaných a poněkud nesmyslných pravidel bylo totiž podmínkou startu v časovce, aby si příslušná země vyjela právo startu i v silničním (hromadném) závodě, které bylo zaručeno prvním 22 zemím na žebříčku UCI (detailně je to popsáno například v článku zde). A naše země (i s ohledem na to, že rychlobruslařka Sáblíková zpravidla poráží české cyklistky-specialistky rozdílem dvou tříd) byla na daném žebříčku až 46.
Tým Sáblíkové přesto její účast nevzdal a najal si známého odborníka na sportovní právo Jana Šťovíčka. Se žádostí o takzvanou divokou kartu pro Martinu se na Mezinárodní olympijský výbor obrátili někteří naši bývalí vynikající sportovci (Věra Čáslavská či Jiří Daler) i český prezident Miloš Zeman. Ani oni však nepochodili a tak poslední nadějí mělo být podání žaloby k Mezinárodní sportovní arbitráži CAS přímo v Riu. Kvůli tomu Martina i se svým trenérem Novákem odletěla do dějiště olympiády, ačkoliv neměla účast jistou a nemohla tak ani pobývat v olympijské vesnici.
K podání žaloby den po zahájení olympiády skutečně došlo a pak už se z této záležitosti stala určitá „telenovela“, kdy se každý den v českých médiích objevovaly zprávy o tom, jak Martina v okolí Ria pilně trénuje, její trenér i pan právník Šťovíček stále doufají v úspěch, ovšem CAS v této kauze dosud stále nerozhodla. K rozhodnutí došlo, jak známo, až včera – pouhý den před startem časovky a na rozdíl od většiny klasických telenovel, tahle skončila špatně. Jak většina lidí včetně mě očekávala, CAS Sáblíkovou na start olympijské časovky nepustila.
V médiích i na mnohých internetových diskusích se nyní rozebírá, kdo celou, v závěru až trapnou záležitost, zavinil. Souhlasím s tím, že hlavní vina padá na české cyklistické funkcionáře, kteří si nebyli schopni správně nastudovat pravidla UCI, a poněkud se divím tomu, že Český cyklistický svaz v této záležitosti dosud nikoho z nich nepotrestal. Na druhou stranu je faktem i to, že pravidla pro start v časovce, které vyplodila mezinárodní cyklistická federace, byla mírně řečeno hloupá. Je to něco podobného, jako kdyby například česká oštěpařka Barbora Špotáková, která patří ve své disciplíně k nejlepším na světě, nemohla v Riu startovat, protože si žádná z českých atletek nevybojovala nominaci v hodu diskem či vrhu koulí.
Také moc nechápu, proč CAS nebyla schopna o startu Sáblíkové rozhodnout dřív, ponechala si svůj verdikt až na poslední možný den a zbytečně tak nechávala českou reprezentantku i její realizační tým v napětí. „Papaláši“ asi holt mají stejné manýry, ať už se jedná o ty české nebo o ty mezinárodní.
I když tahle kauza asi rozladila řadu českých sportovních fanoušků, pevně věřím, že si jí nenechali vzít chuť do sledování letošních olympijských her. A i když má olympiáda za sebou pouhé 4 soutěžní dny, sportovním fanouškům již řadu zážitků nepochybně přinesla. Za všechny bych jmenoval například mužské i ženské hromadné závody v silniční cyklistice, dramatické a napínavé až do samotného konce, nebo včerejší statečný boj české tenistky Petry Kvitové s Ruskou Makarovovou, při jehož závěru se o mnohé české fanoušky nejspíš pokoušel infarkt. Na další napínavé boje se těším i dnes a nejspíš nevynechám ani ženskou cyklistickou časovku – byť ji asi budu sledovat s určitým pocitem hořkosti.
