Když jsem ráno po cestě do práce pročítal dnešní MF DNES, zaujal mě tam především komentář s názvem „Ruska se bojme více než islámu.“ Jako autor byl u něj uveden politolog a bezpečnostní analytik František Šulc.
Jak již název článku napovídá, pan Šulc v něm srovnával nebezpečí obou hrozeb pro Českou republiku. Terorismus, páchaný muslimskými radikály, pro nás podle pana Šulce až tak nebezpečný není, neboť Česko není primárním terčem teroristických činů a také přistěhovalectví z islámských zemí do České republiky je na nízké úrovni. Zato z Ruska nám prý hrozí nebezpečí mnohem větší, což v našem regionu bohužel chápou pouze uvědomělí Poláci. Proto je dle pana Šulce třeba, aby evropské země ve spolupráci s NATO disponovali vůči Rusku „odstrašující konvenční silou“, představující lepší vyzbrojení tanky i další vojenskou technikou.
Za normálních okolností bych tyto názory asi hodil za hlavu. Když jsem však během dnešního dne procházel zpravodajské servery na internetu, nešlo zde přehlédnout zprávu o tom, jak talibánští teroristé zaútočili na školu v pákistánském Péšavaru. Jak již asi všichni ví, tento hrůzný barbarský útok si vyžádal 130 obětí na lidských životech, přičemž více než sto z nich byly děti…
Nevím, zda by pan politolog Šulc i po dnešku napsal do MF DNES článek se stejným obsahem. Rozhodně ho nechci ironizovat, z jeho hlediska je určitě smolné, že se zrovna dnes v Pákistánu přihodilo to, co se přihodilo. Ale ani kdyby k tomu právě dnes nedošlo, nemohu souhlasit s tím, že islámských teroristů bychom se měli bát méně než údajné ruské hrozby. To, že počet přistěhovalců z islámských zemí je u nás zatím malý, je pravda, avšak díky pseudohumanistům typu Tomáše Halíka by se to mohlo brzy změnit. A k tomu, že naše země není primárním terčem teroristických činů – to si možná ještě předevčírem v Austrálii říkali také…
K samotnému Rusku: mnozí lidé nás straší tím, že Putin chce obnovit bývalý Sovětský svaz a když budeme neteční, tak brzy budeme mít ruská vojska za našimi humny. Jsou ale takové hrozby něčím reálně podložené? Jako hlavní argument se používá zabrání Krymského poloostrova Ruskem letos v březnu. Pravda je však taková, že Krym Rusku patřil v podstatě odjakživa a byl k Ukrajině jen uměle připojen v 60. letech minulého století, kdy ovšem Ukrajina i Rusko byly pevnou součástí Sovětského svazu. A také je pravdou, že letošní připojení Krymu proběhlo na základě referenda, v němž se převážná většina krymských obyvatel pro připojení k Rusku vyslovila.
Větším prohřeškem ze strany Ruska je jeho aktivní podpora východoukrajinských separatistů, kteří již několik měsíců bojují s ukrajinskou armádou. Ale i zde musím konstatovat to, co jsem již v minulosti napsal na svém blogu několikrát – na rozpoutání občanské války na východě Ukrajiny, která si již vyžádala více než 4 000 lidských životů, nesou zrovna tak jako Rusko vinu i USA a Evropská unie.
Závěrem bych připomenul slova českého prezidenta Miloše Zemana, který letos v září při konferenci Dialog civilizací na řeckém Rhodosu označil současnou krizi na Ukrajině jako chřipku, kdežto problémy, spojené s islámským terorismem, jako rakovinu. A i když jeho slova vyvolala nejenom v českých médiích ostrou kritiku, události posledních dnů mu dávají jednoznačně za pravdu.
