Reportáž ze zasedání uličního výboru k výročí okupace naší země

V jedné nejmenované čajovně na Valašsku se včera konalo mimořádné zasedání jednoho tamního uličního výboru. Mimořádné bylo proto, že bylo narychlo svoláno k výročí 8. května, přestože na tomto výročí většina členů výboru žádný důvod k oslavám neviděla. Bylo jim totiž trapné připomínat si porážku země, která je dnes nejvlivnějším členem Evropské unie a jedním z našich největších přátel. A co hůř, na její porážce se tehdy podílela fašistická země, jejímiž občany (včetně v NHL hrajících hokejistů) dnes každý slušný člověk pohrdá.

Dnešek však byl v této souvislosti po mnoha letech jistou výjimkou. Skladník Karel, coby šedá eminence tohoto uličního výboru, se dnes rozhodl svolat všechny členy do své oblíbené čajovny, aby zhodnotili mimořádně kvalitní projev nového českého prezidenta k výročí osvobození, které však ti nejuvědomělejší z nich považovali spíše za začátek nové okupace, která byla mnohem horší než ta v období 1939-1945. Pozvání sice z důvodů pracovního vytížení nepřijali úplně všichni, ovšem i tak výbor zasedl v hojném počtu a mezi jeho účastníky byli například publicista Honza, kostymér Marek nebo domovní důvěrnice Marie. Ta také byla tradičně pověřena zápisem.

Prvně se slova ujal Marek. „Já jsem tak hrdý na našeho nového pana prezidenta, který si na rozdíl od Zemana či Babiše nikterak s komunisty nezadal. A na vysokou vojenskou do Vyškova šel určitě pouze proto, aby mohl oslabit bojeschopnost tehdejší armády, která nebyla součástí NATO, ale Varšavské smlouvy. Všem bezcharakterním jedincům, kteří ho nevolili, svým dnešním rázným projevem jasně vzkázal, že při oslavách porážky fašismu není pro nějaké Noční vlky a jím fandící české dezoláty žádné místo.“
„Přesně tak,“ přikývl mu Honza. „Pan prezident zejména zcela pravdivě poukázal na to, že na porážce německých nacistů neměli prakticky žádné zásluhy ruští vojáci, ale především první, druhý a čtvrtý ukrajinský pluk. Myslím, že po těchto slovech se konečně rozsvítí v hlavě i všem rusofilům a skrytým fanouškům Putina.“
„No Honzo, já bych až taková optimistka nebyla,“ oponovala mu Marie. „Když jsem u nás v domě tajně poslouchala za dveřmi, tak se našli i tací, co ironicky konstatovali, že při výročí 21. srpna Pavel určitě zapomene zmínit, že i tehdy byli mezi sovětskými vojáky Ukrajinci a tehdejší kremelský vůdce Brežněv se dokonce na Ukrajině narodil. A mám vážné podezření, že někteří dokonce v době přenosu z pražského Vítkova sledovali nějakou kriminálku na Nově.“
„Přitom Brežněv byl Rus jak poleno,“ sdělil rázně publicista a historik Honza. „Jenže co chtít od čecháčků, kteří dokonce chodí v zájmu Putina demonstrovat proti úspěšné Fialově vládě na Václavák.“
„Proti takovým by se mělo rázně zakročit a měl by k tomu přispět i náš uliční výbor“, odvětila odhodlaně Marie. „Navrhovala bych pro začátek sepsat prohlášení s titulkem ‚Ztroskotanci a samozvanci‘, které rozešleme do redakcí všech našich svobodných a nezávislých novin. Samozřejmě, že ne do ‚babišmédií‘," dodala s úsměvem Marie a chystala se sáhnout do kabelky pro tužku s papírem.

Jenže ať prohledávala, jak chtěla, najít je nemohla. Až pak si uvědomila, že obojí dvojí zapomenula doma na stole, když si z akčního letáku vypisovala slevy v Lidlu pro následující týden. A jelikož ani nikdo z ostatních členů výboru neměl tužku po ruce a servírka v čajovně svoji jedinou půjčit odmítala, museli s prohlášením počkat až na příští schůzi. A jelikož Karel, který celou dobu jen poslouchal a už přemýšlel, kolik úderných článků během zítřejší ranní šichty napíše, uviděl v očích některých určité zklamání, rozhodl se všem přítomným účastníkům objednat na sebe rundu mimořádně dobrého magoráku…