Proč v Německu může koncertovat Anna Netrebko a hrát hokejista, dříve působící v KHL?

Zákazy pro ruské sportovce či umělce těžko docílíme rychlejší porážky Ruska na Ukrajině, případně pak pádu Putinova režimu.  

Německá vládní koalice ke konci loňského roku rozhodla, že země našeho západního souseda zdvojnásobí svou pomoc Ukrajině. Zemi, čelící již téměř dva roky ruské agresi, poskytne v letošním roce místo původně plánovaných čtyř miliard eur miliard osm, což v přepočtu dělá téměř 200 miliard českých korun (viz odkaz zde). Od začátku ruské agrese přitom Němci již poskytli   bránící se Ukrajině finanční podporu ve výši více než 20 miliard eur.

Podle některých výroků bývalého vynikajícího hokejového brankáře Dominika Haška by však  přesto Německo mohlo být považováno nikoliv za podporovatele Ukrajiny, ale naopak Ruska. Bývalý český reprezentant, který měl v roce 1998 velký podíl na našem památném naganském olympijském vítězství, a během své kariéry získal spoustu individuálních trofejí v kanadsko-americké NHL, se totiž několikrát vyjádřil v duchu, že ty země a organizace, které v dnešní době připouští start ruských a běloruských sportovců, tím dělají reklamu zemi, která rozpoutala agresivní válku, a mají tak vinu na jejích ukrajinských obětech (viz například odkaz zde).

Když totiž Německo například hostí tenisové turnaje ATP nebo WTA, tak tam na rozdíl od České republiky neplatí žádné vládní nařízení, které by start ruským či běloruským tenistům zakazovalo. Proto také na rozdíl od Fialova kabinetu nemusí v zemi našeho západního souseda zasedat vláda v případě, že by v zápase některého evropského fotbalového poháru hrozilo, že za tým soupeře nastoupí nějací fotbalisté ruské či běloruské národnosti (tak, jak tomu bylo loni u nás před zápasem kazašského klubu Tobol Kostonaj s Viktorií Plzeň).  

Že se v Německu netahá politika do sportu tak silně jako u nás, ukazuje i nedávný silně medializovaný případ angažmá slovenského hokejisty Julia Hudáčka v klubu Rytíři Kladno. Jak i ti, co jinak hokej příliš nesledují, nejspíš zaregistrovali, kladenský klub a zejména jeho majitel Jaromír Jágr (spolu s Dominikem Haškem nejslavnější hokejista naší historie) podlehli tlaku, který na něj vyvíjela média, část fanoušků a možná i někteří ze sponzorů, a již po dvou dnech zrušili kontakt hokejovému brankářovi, který se provinil tím, že před příchodem do Kladna působil v kazašském klubu Barys Astana, hrající ruskou KHL. Hudáček však po rychlém konci v Česku získal rychle angažmá v německém Frankfurtu, a bude tak působit v tamní hokejové lize (viz odkaz zde). 

Obdobně jako ve sportu je to v Německu dle všeho i na poli kulturním. Asi si mnozí pamatují, jak byl loni na podzim v Praze zrušen především díky aktivitě náměstka primátora za TOP 09 Jiřího Pospíšila koncert ruské operní pěvkyni Anně Netrebko. S poukazem na to, že tato v Rakousku žijící pěvkyně má přátelský vztah s Vladimírem Putinem (nicméně ruskou agresi na Ukrajině několikrát odsoudila). V německém hlavním městě se zřejmě mezi tamními politiky žádný "kádrovák" typu pana europoslance Pospíšila nenašel, neboť se její vystoupení v berlínské Státní opeře vloni v září uskutečnilo (na jaře pak vystupovala v jiném německém městě Wiesbaden).

Německo mimochodem není zdaleka jedinou západoevropskou zemí, kde Anna Netrebko v loňském roce vystupovala. Kromě Berlína a Wiesbadenu měla koncerty například v Paříži, Miláně, Veroně či Luzernu. A co se týká třeba hokejové kanadsko-americké NHL, tak tam v současné době působí kolem šedesáti ruských hráčů.

Otázka na závěr proto logicky zní, proč u nás v České republice tolik tlačíme na pilu a taháme politiku i tam, kde by bylo rozumné se od ní oprostit? Někdo možná namítne, že v případě postoje k Rusům máme s ohledem na rok 1968 s tímto národem horší zkušenosti, než jaké zažilo Německo i jiné západní země. Tomu lze samozřejmě rozumět, ovšem je racionální trestat za něco takového zmiňovanou Annu Netrebko či ruské sportovce, kteří v době sovětské invaze u nás nebyli ještě vůbec na světě? A co se pak týká podpory Ukrajiny, tak se opravdu nedomnívám, že bychom plošnými zákazy pro ruské sportovce či umělce docílili rychlejší porážky Ruska na Ukrajině, případně pak pádu Putinova režimu.