Se zájmem jsem si přečetl článek kolegy blogera Marka Valíčka s výstižným názvem "Styděl jsem se za to, že jsem Čech!!! A styděl jsem se moc." Kdo jej ještě nečetl, může tak učinit zde.
Pan Valíček v něm popisuje, jak mu jeden švec na Floridě (původem Ukrajinec), vyčinil za našeho prezidenta. Konkrétně za jeho postoj k dnešní Ukrajině – švec se divil tomu, jak „může být Zeman po zkušenostech s Rusama z roku 1968 tak hloupý a zlý.“ A dodal, že „Češi by se měli stydět.“ Což pan Valíček v článku učinil v míře vrchovaté…
Jak jsem se již zmínil v některých mých předchozích článcích, za některé kroky z poslední doby Miloš Zeman nepochybně kritiku zaslouží. Mám tím na mysli například jeho zlehčování brutálního zásahu na Národní třídě v listopadu 1989, vulgarismy, pronesené při Hovorech z Lán nebo nepozvání některých rektorů na oslavy 28. října na Pražský hrad.
V souvislosti se Zemanovým postojem vůči Ukrajině a Rusku mi naopak jeho kritika ze strany jiných politiků nebo sdělovacích prostředků přijde dost často přehnaná. Je naopak dle mého názoru v pořádku, když hlava našeho státu jakožto představitele suverénní země vyjádří pochybnosti nad smyslem hospodářských sankcí, uvalených proti Rusku ze strany EU a USA. Rovněž souhlasím například s jeho názorem, že z hlediska současné mezinárodní situace by nebylo moc šťastné, kdyby se Ukrajina snažila o co nejrychlejší vstup do NATO. A také s tím, že mnohem větší hrozbou než současná situace na východní Ukrajině představuje pro současný svět možný střet s islámskými fanatiky.
Česká média jsou v současné době plná zpráv o tom, jak jsou z našeho prezidenta zděšeni všude možně na světě, především pak v USA. Jsme informováni o tom, jak významný americký deník The Washington Post označil Zemana za faktického mluvčího Putina, jak je Zemanovými výroky vůči Ukrajině znepokojen americký senátor a bývalý neúspěšný kandidát na amerického prezidenta McCain. Ale řeší takové věci i většina normálních lidí a mají se kvůli tomu Češi při setkání s cizinci stydět?
V létě k nám zavítal na návštěvu vzdálený příbuzný z USA - padesátiletý inženýr s přibližně dvacetiletým synem. V České republice (tehdy ještě v ČSSR), kde se narodili jeho prarodiče, byl naposledy před zhruba 30 lety. A on i jeho syn byli nadšeni tím, jak krásné památky u nás máme: Karlův most, Staroměstský orloj a spousta dalších památek v Praze, Vila Tugendhat v Brně nebo Karlštejn. Také byli nadšeni z českého piva i moravského vína, moc si pochutnali na svíčkové i vepřo knedlo zelu. Jen litovali, že v České republice nemohli strávit více než 5 dnů. Skutečnost, že český prezident Zeman a americký prezident Obama mají na postoj vůči Ukrajině a Rusku odlišné názory, zkrátka nijak neovlivní to, jaký vztah k České republice běžní Američané mají. A jsem přesvědčen, že obdobně je tomu i u příslušníků většiny ostatních zemí.
Pokud se občas stydím za to, že jsem Čech, tak to je ze zcela jiných důvodů než kvůli našemu prezidentovi či kterémukoliv jinému politikovi. Například když je některý cizinec okraden českými taxikáři hned při příjezdu z letiště, když někteří Češi v cizině kradou v obchodech nebo když se někteří čeští fanoušci při mezinárodním fotbalovém zápase chovají jako zvířata. Ale i v těchto případech beru v potaz, že je hloupost dělat si kvůli chování několika blbců obrázek o celém národě…
