Mají snad učitelé v zájmu toho, aby se na vysoké školy hlásilo ještě více uchazečů než nyní, dávat všem žákům na vysvědčení jedničku či maximálně dvojku?
Téměř pokaždé, když nastane na základních i středních školách čas předávání vysvědčení, se v českých médiích objeví úvahy o tom, zda je mnoho let zažité hodnocení žáků známkami od jedničky po pětku spravedlivé a zda příliš nestresuje žáky i jejich rodiče. Přičemž čím dál více „vzdělávacích odborníků“ doporučuje místo tradičního známkování zavádět hodnocení slovní nebo formativní.
Nejinak tomu bylo i v červnu tohoto roku a z různých úvah na tohle téma mě nejvíce zaujal článek s titulkem Přísné známky snižují cíle dětí ve vzdělávání i pracovní kariéře, který byl s prakticky totožným obsahem publikován jak na serveru Týden.cz, tak i zde na serveru Novinky.cz. Pojednává se v něm o výsledcích studie, kterou provedli výzkumníci z Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) při Národohospodářském ústavu Akademie věd. A co zajímavého tedy pracovníci z think–tanku IDEA v souvislosti se známkováním ve školách vyzkoumali?
Například to, že rozdíly ohledně přísnosti známkování jsou v jednotlivých školách velké a hodnocení stejných výkonů se často liší až o jeden kvalifikační stupeň. Dále pak to, že učitelé údajně nadržují dívkám a žákům z lépe postavených rodin. Dívky prý dostávají za stejný matematický výsledek v průměru o třetinu lepší známku než chlapci, u žáků z lépe postavených rodin představuje tento rozdíl zhruba čtvrtinu klasifikačního stupně. Například ohledně toho posledního mi ovšem není jasné, na základě čeho výzkumníci z IDEA k takovému výsledku dospěli. Já třeba v 95 % studentů, které učím, vůbec netuším, jaké socioekonomické postavení jejich rodiny je – natož, abych se tím řídil při známkování…
Co mě však v textu, publikovaném na Týden.cz i Novinky.cz zaujalo nejvíce, byl jeden ze závěrů výzkumu, dle kterého přísné známkování ve škole zmenšuje ambice dětí ve vzdělávání i v pracovní kariéře. Přičemž autoři studie na podporu této hypotézy dokládají jeden ze zjištěných výsledků jejich výzkumu, dle kterého chce například vysokou školu vystudovat až 87 procent deváťáků s jedničkou z matematiky, zatímco mezi žáky s trojkou je to jen 39 procent.
Ale je tohle opravdu špatně? Mně naopak přijde jako vcelku logické, když o studiu na vysoké škole mnohem více uvažují jedničkáři než trojkaři. U žáka, který má trojku z matematiky již na základní škole (pokud se nejedná o ojedinělý neúspěch, způsobený třeba dlouhou absencí) totiž nevidím jako moc pravděpodobné, že v budoucnu úspěšně vystuduje vysokou školu technického či ekonomického směru, případně lékařskou fakultu. Samozřejmě, že je řada vysokých škol, k jejichž vystudování nějaké hlubší matematické znalosti potřeba nejsou, ale myslím si, že matematika patří k těm předmětům, podle nichž se nejlépe pozná, jak na tom žák se studijními předpoklady je.
Proto mi není příliš jasné, proč nejenom autoři studie z think-tanku IDEA kritizují přísné či přísnější známkování na některých školách v souvislosti s tím, že údajně žáky demotivuje ohledně jejich vzdělávacích cílů. Nebo snad mají učitelé v zájmu toho, aby se na vysoké školy hlásilo ještě více uchazečů než nyní (v současné době studuje na českých vysokých školách zhruba 300 tisíc studentů), dávat všem žákům na vysvědčení jedničku či maximálně dvojku?
