Jednou z nejcennějších devíz, které v roce 1989 přinesla sametová revoluce, byla svoboda slova a možnost veřejně říkat své názory. Dle některých lidí to však v současné době asi platí jenom někdy a jenom pro někoho.
Jedním z těch, který takové stanovisko zastává, je zřejmě i známý novinář Jan Macháček. Jde o bývalého signatáře Charty 77, který po revoluci působil jako novinář v Respektu, Hospodářských novinách a nyní píše do Lidových novin. Na webovém serveru Lidovky.cz jsem také včera objevil jeho komentář s názvem Turecko je náš spojenec. A po jeho přečtení jsem byl téměř v šoku…
Jak název komentáře napovídá, pan redaktor Macháček v něm rozebírá aféru sestřelení ruského bojového letounu SU-24 tureckou armádou. K tomuto tématu jsem se již vyjádřil v minulém článku na mém blogu, kde jsem psal o tom, jak byl český prezident některými lidmi označen za tvář propagandy Kremlu kvůli tomu, že sestřelení letadla označil jako příliš radikální krok. Také pan Macháček za tato slova prezidenta Zemana zkritizoval.
To mě u „pravdoláskového“ novináře Macháčkova typu až tak moc nepřekvapilo. Byl jsem však šokován některými dalšími pasážemi, které pan redaktor ve svém komentáři napsal. Konkrétně těmito: „Turecko je náš spojenec… smutné je, že si to neuvědomují ani mnozí komentátoři a publicisté, kteří se v tomto sporu otevřeně zastávají Ruska. Ano, jistě – máme svobodu slova. Máme ale také nějakou občanskou a spojeneckou čest. O internetových a facebookových diskusích ani nemluvě – další argument pro zavedení předmětu občanská nauka, kde se budoucí občané dozvědí základní hodnoty a pojmy.“
Opravdu jsem netušil, že naše členství v NATO je nadřazeno i svobodě slova a tak by si nejenom náš prezident, ale ani žádný publicista a dokonce ani kterýkoliv člověk na facebooku či v internetovém diskusi neměl dovolit říkat nebo psát něco, co je vůči některému z členů této organizace kritické. Tedy ani v případě, kdy se tento náš „spojenec“ dopustil fatální hlouposti, která vede ke zcela zbytečnému zostření mezinárodního napětí. O tom, že tento krok Turecka může pohřbít i šanci na vytvoření široké mezinárodní koalice, bojující proti čím dál nebezpečnějšímu Islámskému státu, ani nemluvě.
Zkrátka jsem věřil, že doba, kdy bylo zcela nepřípustné, aby si někdo dovolil za cokoliv zkritizovat naše spřátelené země (kterými před rokem 1989 byly Sovětský svaz a ostatní státy takzvané světové socialistické soustavy), je již nenávratně pryč. Pan novinář Macháček mě však přesvědčil o tom, že jsem se hluboce mýlil. Chtěl jsem se zde ještě zamyslet nad tím, že chyba možná není v nás, ale spíše v tom, že taková země jako je Turecko byla někdy do NATO přijeta. Ale raději toho nechám a na závěr jen hluboce polituji ty své kolegy, kteří učí občanskou nauku…
