Eventuální chyby nového pana prezidenta by neměly být omlouvány poukazováním na to, že Zeman či Babiš byli v tom či onom ještě horší.
Na můj páteční blog, pojednávající o některých chybách, kterých se prezident Pavel dopustil záhy po nástupu do prezidentského úřadu, rychle zareagovali někteří blogeři. Kromě očekávané reakce od kolegy blogera Karla Trčálka zareagoval tentokrát i Jaroslav Kvapil svým blogem Co je dobré pro Zemana a Babiše, musí být dobré i pro Pavla. Když jsem si včera večer po návratu z lyžování v Rakousku článek pana Kvapila přečetl, zaujal mě už text jeho perexu: „Tak, jako každý smrtelník, chyby dělá i učitel Josef Nožička. Je to sice s podivem, protože učitelé by chyby dělat neměli, ale stane se. Například vydává své dojmy za chyby prezidenta Petra Pavla.“
K perexu pana Kvapila jen v krátkosti: jednak nejsem učitelem politologie ani občanské nauky, a především, pane Kvapile, nerozumím vašemu přesvědčení, že učitel by chyby dělat neměl. Jak správně píšete hned v úvodu, chyby občas dělá každý smrtelník a neomylný je jenom Bůh (pokud tedy existuje). A co se týká toho, že své dojmy vydávám za chyby nového pana prezidenta: to, co jsem v pátečním blogu napsal, jsou samozřejmě jen mé názory. Nicméně po tomhle vašem vyjádření jsem očekával, že se v textu vašeho článku objeví přesvědčivé argumenty ohledně toho, že to, co já považuji za chyby, ničím takovým ve skutečnosti není.
Místo toho je celý další text blogu Jaroslava Kvapila jen ironizujícím poukazováním na to, že Zeman či Babiš byli v tom, co já vyčítám nově nastupujícímu prezidentovi, ještě horší. To já ale přece nikterak nepopírám, neboť můj páteční článek je reakcí na blog Jiřího Turnera s příznačným názvem „Co bychom tak tomu Pavlovi vytkli“. Což jsem si nejspíš nejenom já vyložil tak, že každý, kdo Petru Pavlovi cokoliv vytýká, tak činí jen z toho důvodu, že nerozdýchal jeho vítězství a stále se nesmířil s porážkou Andreje Babiše. Přičemž problém nejenom pana Turnera, ale i pana Kvapila a mnohých dalších zdejších diskutérů je v tom, že často jsou nejenom k Petru Pavlovi, ale například i k současné Fialově vládě absolutně nekritičtí, a pokud se ke kritice těchto politiků občas někdo uchýlí, tak je zde často nálepkován jako „anoista“, „kobliha“ či dokonce „dezolát“.
Samozřejmě, že na hodnocení nové hlavy je ještě příliš brzy, a to, zda dodrží svůj závazek, že bude nestranným prezidentem, nebo půjde téměř ve všem na ruku současné vládě, ukáže až čas. Nicméně se domnívám, že není nic hrozného na tom, pokud na jeho chyby (byť zatím určitě ne tak významné, jakých se v tom či onom dopouštěl Miloš Zeman), někdo občas poukáže. Doba nějakých „kultů osobnosti“ je přece již dávno pryč.
P. S. Panem Kvapilem i některými dalšími mi bylo vytýkáno, že jsem u svého minulého blogu neotevřel diskusi. Je sice zvláštní, že například jedné kolegyni blogerce, která ji pod článkem, pojednávajícím o tom, že nejkrásnějším dárkem k MDŽ pro ni byl konec Zemana na Hradě, rovněž neotevřela, tohle nikdo nevyčítal (aspoň jsem to nikde nepostřehl), ale dobrá. Dnes ji tedy opět otvírám a eventuálně se těším na věcnou a racionální diskusi, oproštěnou od jakýchkoliv urážek a osobního napadání.
