Turecko, které stále pilněji usiluje o přičlenění k Evropské unii, je zřejmě vším možným, jenom ne demokratickým státem.
Svědčí o tom mimo jiné i represivní postupy vůči kterémukoliv žurnalistovi, jenž si dovolí kritizovat tureckého prezidenta Erdogana.
Již loni byl na 2 roky podmíněně odsouzen turecký novinář Jašar Elma za to, že Erdogana kritizoval na sociální síti. Odsouzený novinář přitom dle svého vyjádření ani sám žádný kritizující text nenapsal, pouze na facebooku „lajknul“ příspěvek, který se do tureckého prezidenta navážel (viz odkaz zde). Takový případ přitom není v současném Turecku zdaleka ojedinělý.
O něco lépe dopadl jiný turecký novinář, kterému tamní soud uložil za sérii článků, kritizujících Erdogana, pokutu ve výši 28 650 tureckých liber (zhruba čtvrt milionu českých korun). Mnohem hůře naopak zřejmě dopadne šéfredaktor opozičního listu Cumhuriet Dündar, který psal články o tureckých dodávkách zbraní syrským islamistům. Za což byl obviněn z vyzrazení státního tajemství a hrozí mu až doživotní vězení.
Co je pak úplně šokující, nebezpečí vězení za kritiku současného tureckého prezidenta reálně hrozí i novinářům, kteří nejsou tureckými občany. Minulý víkend byla například v Turecku zadržena nizozemská novinářka Ebru Umarová, které se rovněž dopustila „těžkého zločinu“ tím, že napsala na Erdogana kritiku na stánkách nizozemského listu Metro. Sice byla po několika hodinách propuštěna, povolení opustit turecké území však nedostala (viz odkaz zde).
Nizozemské ministerstvo zahraničí sice Umarovou kontaktovalo, ale jinak je ze strany vrcholných evropských politiků ohledně reakce na tento incident kupodivu ticho po pěšině… Když si naopak vybavím, jak ostré kritiky se letos z Bruselu dostalo Polsku za schválenou podobu mediálního zákona a několik let předtím kvůli stejné věci i Maďarsku, tak mě to jaksi hlava nebere. Jistě, Turecko zatím členským státem EU není, ale v současné době vše nasvědčuje tomu, že Erdogan si za pár let přičlenění k Evropské unii snadno vydupe.
Také si na závěr nemohu odpustit poznámku ohledně toho, zda by bylo v evropských mainstreamových médiích stejné ticho po pěšině i v případě, kdy by nizozemská novinářka nebyla za své kritické články zadržena nikoliv v Turecku, ale například v Rusku. Případně, zda by i v takovém případě kancléřka Angela Merkelová či další západoevropské politické špičky taktně mlčely…
