Ministr Herman by měl z vlády odejít

Setkání ministra kultury Daniela Hermana s tibetským duchovním dalajlamou je i po téměř 14 dnech od jeho uskutečnění předmětech ostrých diskusí na naší politické scéně.

Daniel Herman se, jak známo, sešel s dalajlamou 18.10. v sídle ministerstva kultury v Nosticově paláci. Jednání byli rovněž přítomni místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Bartošek a místopředsedkyně Senátu Miloše Horská (oba tito politici byli tak jako pan Herman do svých funkcí zvoleni za KDU ČSL). Přitom ještě den předtím bylo téměř ve všech médiích toto setkání prezentováno jako soukromé – stejně jako dalajlamovo setkání s místopředsedou vlády Pavlem Bělobrádkem téhož dne.

Ještě téhož dne v reakci na Hermanovo setkání s nejvyšším tibetským vůdcem došlo k prohlášení 4 českých ústavních činitelů - prezidenta republiky, předsedy vlády i předsedů obou komor parlamentu, adresované Čínské lidové republice, ve kterém se od počinu obou členů vlády distancovali a mimo jiné v něm uvedli: "Osobní aktivity některých českých politiků nejsou výrazem změny oficiální politiky České republiky a považovali bychom za nešťastné, aby takto byly kýmkoliv vnímány." Zároveň zdůraznili, že se budou snažit naše vztahy s Čínou nadále intenzivně rozvíjet.

Jak prezident Zeman, tak všichni tři vrcholní politici z ČSSD (Sobotka, Hamáček a Śtěch) si za tato prohlášení vysloužili od řady lidí ostrou kritiku. Ne zřídka se hovořilo například o servilitě vůči komunistické Číně a ohnuté páteři našich nejvyšších státních představitelů. A když posléze ministr Herman přišel s prohlášením, ve kterém obvinil hlavu státu z toho, že kvůli jeho setkání s tibetským duchovním vyřadil na poslední chvíli Hermanova strýce Jiřího Bradyho ze seznamu lidí, kterým mělo být 28. října na Pražském hradě uděleno státní vyznamenání, do té doby ne příliš nápadný ministr se najednou stal největší celebritou na české politické scéně. Někteří o něm dokonce začali mluvit o jako našem možném budoucím prezidentovi.

Jestli pana Hermana ke kandidatuře skutečně někdo přemluví a nakolik bude v případné prezidentské kampani úspěšný, ukáže až blízká budoucnost. Dle mého názoru je však pan Herman nedůvěryhodný politik, který by měl skončit i v současné Sobotkově vládě. Pro toto silné tvrzení mě vede hned několik důvodů.

V první řadě je to skutečnost, že ministr Herman nedodržel svůj slib, že se s dalajlamou setká pouze soukromě. Dnes to uvedl jak ministr zahraničí Lubomír Zaorálek na TV Prima, tak i další člen vlády – ministr vnitra Chovanec v Otázkách Václava Moravce na ČT (viz odkaz zde). Zaorálek v této souvislosti uvedl, že pokud by k Hermanovu setkání nedošlo na půdě jeho ministerstva, ale například na konferenci Forum 2000, jíž byl dalajlama hostem, k žádným problémům ve vztahu k Číně by nedošlo a ani výše zmiňované prohlášení čtyř ústavních činitelů by nebylo nutné.

Daniel Herman tvrzení Zaorálka i Chovance na Twitteru popřel (zda se ke sporu vyjádřili i někteří další členové vlády, nebylo v době psaní tohoto článku známo). Jistě se najde řada lidí, kteří budou tvrdit, že Herman je pro ně morální autorita, které věří více než Zaorálkovi s Chovancem. To samé tito lidé ostatně tvrdili i při Hermanově sporu s Hradem ohledně toho, že mu prezident Zeman při setkání na slovenské ambasádě před svědky vyhrožoval nevyznamenáním jeho strýce, pokud neodstoupí od své schůzky s dalajlamou (nikdo ze svědků však jeho tvrzení posléze nepotvrdil).

Ovšem i kdyby pan Herman nic takového skutečně neslíbil, je v první řadě otázkou, zda jako člen vlády měl setkání s dalajlamou v prostorách svého úřadu uskutečnit. A s ohledem na to, že se současná vláda nějakým způsobem zavázala ke spolupráci s asijskou velmocí, včetně toho, že bude uznávat územní celistvost Číny včetně Tibetu, měl dle mého názoru Daniel Herman jako člen vlády tuto skutečnost respektovat. Nebylo mu přece nikým bráněno v tom, aby se s tibetským duchovním sešel soukromě – tak, jak to udělal například jeho kolega z vlády Bělobrádek.

Není to navíc první problematický krok, který současný ministr kultury ve své funkci učinil. Stejně problematické jako setkání s dalajlamou byla i jeho účast na letošním sudetoněmeckém sjezdu v Norimberku. Bylo to poprvé v historii, co se sjezdu Sudetoněmeckého krajanského sdružení zúčastnil člen české vlády.

Nechci rozhodně v této záležitosti jitřit emoce a tvrdit, že kvůli tomu, co se odehrálo během druhé světové války a v době těsně před ní, bychom měli s Němci být navěky nepřáteli. Shodou okolností Norimberk i některá další bavorská města jsem tento týden v rámci poznávacího zájezdu s některými svými kolegy navštívil a s žádným nepřátelstvím vůči Čechům jsem se tam nesetkal. Spíše naopak – v hotelu, kde jsme bydleli, nám velmi příjemná obsluha dokonce dovolila přinést si do restauračních prostor své víno, které jsme si jako správní Moraváci na zájezd přivezli, a dokonce nám k němu zapůjčila i své skleničky. Což byl dost velký kontrast s tím, když noc předtím v jednom českobudějovickém hotelu dělal obsluhující číšník problém, když si jedna kolegyně chtěla dezert, který byl součástí zaplacené večeře, odnést na malém talířku na pokoj (s tím, že talířek vrátí ráno při snídani).

Ale přes to všechno se nedomnívám, že již uzrála doba, kdy by měl člen české vlády, pro níž by měla být jediným rovnocenným partnerem německá vláda, jezdit na sudetoněmecké sjezdy a navíc tam oslovovat příslušné delegáty jako „milé krajany.“

Pokud je pan Herman přesvědčen o tom, že je správné setkávat se s dalajlamou či s členy Sudetoněmeckého krajanského sdružení, ať tak klidně činí. V tom případě by ovšem neměl být členem vlády, jejíž oficiální politika je v rozporu s těmito aktivitami.