Když se to s antirasismem přehání aneb v Anglii už se na klečící fotbalisty i píská

Jak se dle posledních událostí zdá, podpora hnutí Black Lives Matter se už zajídá i některých sportovním příznivcům ve Velké Británii…

I ten, kdo sport sleduje jen okrajově, nejspíš zaregistroval, že před řadou fotbalových zápasů se stalo v západní Evropě zvykem, že hráči před úvodním rozehráním pokleknou na trávník. Jde o gesto, které má vyjadřovat podporu hnutí Black Lives Matter, které vzniklo v USA a má symbolizovat boj proti rasové nespravedlnosti. A byť se v „nepokrokové“ střední či východní Evropě tento zvyk zatím neujal, i hráči těchto zemí se zejména v případech, kdy jejich soupeřem byl některý celek z britských ostrovů, v rámci solidarity k tomuto gestu obvykle připojovali.

Pokud tak občas neučinili (jako například česká fotbalová reprezentace vloni na podzim při kvalifikačním zápase ve Walesu nebo fotbalisté pražské Slavie při zápase Evropské ligy proti londýnskému Arsenalu), dostalo se jim za to v ostrovních médiích poměrně ostré kritiky. Zdá se však, že se možná časy pomalu, ale jistě mění…

Když minulou neděli nastoupila anglická fotbalová reprezentace k přípravnému zápasu před blížícím se mistrovstvím Evropy proti Rumunsku, všichni její hráči jako obvykle před zápasem poklekli na trávník. Přidala se k nim i většina hráčů soupeře, nikoliv však rumunský reprezentant a opora pražské Slavie Nicolae Stanciu, který to po zápase zdůvodnil tím, že chtěl vyjádřit solidaritu se slávistickým spoluhráčem Ondřejem Kúdelou, který, jak známo, dostal od UEFA desetizápasový trest za údajnou rasistickou urážku v zápase proti Glasgow Rangers. Zda za to byl v britských médiích Stanciu kritizován, známo není. Ovšem od přítomných diváků v Middlesbrough to naopak schytali domácí fotbalisté, když na ně kvůli jejich podpoře hnutí Black Lives Matter část publika bučela či pískala. A jak je psáno v článku zde na Aktuálně.cz, bylo to v krátké době již podruhé: stejnou situaci angličtí reprezentanti zažili již čtyři dny předtím při přátelském zápase proti Rakousku.

Dle slov trenéra anglické reprezentace Garetha Southgate chtějí nicméně jeho hráči i přes nesouhlasné projevy fanoušků v poklekávání pokračovat, neboť prakticky každý hráč tmavé pleti se s nějakými projevy rasismu v minulosti setkal. To lze jistě chápat, a i já si myslím, že každý normální člověk by měl odsoudit, pokud jsou hráči tmavé pleti terčem rasistických urážek, při zápase na ně někteří primitivové bučí, nadávají jim v internetových diskusích do „černých opic“ apod.

Druhou věcí však je, pokud se to s fenoménem rasismu poněkud přehání a terčem veřejné kritiky je například i sportovec, který před zápasem nepoklekne a svůj postoj v boji proti rasismu vyjádří jiným způsobem. Nebo když je téma rasismu zneužito tak, jak tomu bylo v nedávné kauze obránce pražské Slavie i české fotbalové reprezentace Ondřeje Kúdely a finského fotbalisty afrického původu Glena Kamary.

O ní už zde toho bylo napsáno spoustu, ovšem v souvislosti s tím, že český fotbalista může nadcházející evropský šampionát sledovat maximálně v televizi, neboť dostal za údajnou rasistickou urážku (která však dle všeho nebyla věrohodně prokázána) stop na 10 zápasů, zatímco fotbalista tmavé pleti, který při zápase kopal do ležícího hráče a po zápase navíc v prostorách stadionu Kúdelu fyzicky napadl, na pouhé tři zápasy, a na mistrovství Evropy tak hrát může, těžko mohou příznivci české fotbalové reprezentace na tuhle zjevnou křivdu zapomenout. A těžko se jim pak lze i divit, že mezi horlivé příznivce poklekávání na trávník zrovna nepatří…