I když se o sobě domnívám, že jsem spíše liberál, v řadě věcí se shodnu i se stoupenci konzervatismu. Ovšem pouze v případě, kdy se jedná o konzervatismus tradiční s důrazem na morální hodnoty (například vztah rodičů a dětí, právo každého občana na důstojný život), nikoliv na jakýsi zneužívaný či pokřivený konzervatismus, který u nás v poslední době prosazují lidé jako Petr Hájek či Ladislav Bátora.
Ti ho v plné nahotě opět ukázali v minulém týdnu, když kritizovali pražského primátora Bohuslava Svobodu za podporu pochodu homosexuálů, Ladislav Bátora jménem iniciativy D.O.S.T. navíc zaslal nesouhlasný dopis americkému velvyslanci, který naopak (podobně jako velvyslanci mnoha dalších zemí) vyjádřil pochodu podporu. Vicekancléř Petr Hájek pak mimo jiné označil homosexuály za „sexuální devianty.“
Po kritice od některých politiků z levicových i pravicových stran a části veřejnosti se oba pánové hájili ve smyslu toho, že jen brání konzervativní a křesťanské hodnoty a že jim nevadí homosexuálové jako takoví, nýbrž to, že jejich pochod bude zneužitou politickou akcí. S těmito názory se ztotožňuje i několik mých kolegů blogerů, jedna blogerka dokonce napsala, že jde o „tvrdou nátlakovou akci homosexuálů za propagaci jejich pokřiveného vidění světa.“ Což je něco, s čím absolutně nemohu souhlasit (pro jistotu podotýkám, že jsem heterosexuál).
Už to slovo propagace mi přijde nesmyslné. Cílem účastníků tohoto pochodu přece není rozšíření jejich komunity – je zcela absurdní představa, že by se díky takové akci z nějakého heterosexuála stal homosexuál. Tato akce má pouze pomoci k tomu, aby se v civilizované demokratické zemi nikdo nebál hlásit ke své sexuální orientaci ze strachu, že by byl veřejně zesměšňován či opovrhován. A to dle výše citovaného výroku i dle řady názorů, které jsem si měl možnost přečíst v některých internetových diskusích, u nás stále hrozí.
Pan Hájek charakterizuje homosexualitu jako „věc, kterou člověk dostane do vínku, s níž se narodí a která je křížem, který má nést, a zkouškou, kterou Bůh člověku klade do cesty, a má se s ní nějak vyrovnat, nebo jí podlehnout.“ Tomu opravdu nerozumím. Chce tím snad pan vicekancléř říct, že lidé, kteří se s homosexuální orientací narodili, by se s ní měli vyrovnat tak, že budou celý život předstírat, že mají orientaci opačnou? Jen proto, že opačnou sexuální orientaci má většina lidí?
Petr Hájek asi zapomíná, že v České republice se větší část obyvatel k žádné víře nehlásí a že i představitelé římskokatolické víry s postupem doby mění své ortodoxní názory na některé věci. Příkladem mohou být například témata jako postoj k jiným vírám, postavení ženy ve společnosti nebo sex před svatbou. Hlavně by však pan Hájek neměl zapomínat na to, že hlavním křesťanským přikázáním je láska k bližnímu.
V souvislosti s Petrem Hájkem nelze nezmínit také postoj prezidenta Václava Klause, jelikož se jedná o Hájkova „nadřízeného.“ Jak známo, prezident vicekancléře v jeho výrocích nepřímo podpořil. Mnozí Klausovi příznivci (a není jich zrovna málo), budou nejspíš argumentovat tím, že prezident je člověk s vlastními názory, které může svobodně vyjadřovat tak jako každý jiný.
S tím lze ovšem souhlasit jenom částečně. Názor na homosexuály je totiž něco jiného než například názor na globální oteplování. A pokud hlava státu prezentuje v této souvislosti názory, které nepatří do 21. století, ale do první poloviny 20. století, pak to může mít vliv na negativní vnímání celé České republiky v zahraničí. Přijde mi totiž legitimní diskutovat o tom, zda homosexuálové mají či nemají mít právo vychovávat děti. Nikoliv ale to, aby je veřejně významná osoba označovala jako sexuální devianty či nebezpečí pro společnost.
