Když Evropský parlament žaluje Evropskou komisi (u Soudního dvora Evropské unie)

Při čtení zprávy o rozmrazení peněz orbánovskému Maďarsku si někteří dost možná vzpomněli na letošní summit lídrů EU, na němž došlo nečekaně rychle ke schválení pomoci ve výši 50 miliard eur Ukrajině.

Kvůli spornému uvolnění peněz "rebelovskému" Maďarsku žaluje Evropský parlament Evropskou komisi u Soudního dvora Evropské unie. Jak jsem se v tomto týdnu dozvěděl v některých médiích (viz například odkaz zde nebo zde), i takové poněkud absurdní věci se ve společenství států, jehož je Česká republika od roku 2004 členem, občas stávají...

Abychom si na úvod trochu ujasnili pojmy: Evropská komise je vrcholný orgán Evropské unie, který je tvořen 27 komisaři (jedním z každé členské země EU). V jeho čele stojí předseda a celkem osm(!) místopředsedů. Evropský parlament je pak výkonný orgán EU, aktuálně má 705 poslanců, kteří jsou do něj voleni jednou za pět let (volby do EP nás shodou okolností čekají letos v červnu). Evropský parlament vždy po nových volbách schvaluje jak navrženého předsedu, respektive předsedkyni Evropské komise, tak i Evropskou komisi jako celek.

Z výše uvedeného proto přijde člověku trochu zvláštní, když se tyto dva vrcholné orgány EU dostanou do tak zásadního rozporu, že jejich svár skončí až u Soudního dvora Evropské unie. Nicméně současný maďarský premiér Viktor Orbán, který je již dlouhodobě považovaný za černou ovci jednotné a demokratické Evropy, dokáže dle všeho zapříčinit i takové paradoxy... 

Důvodem žaloby Evropského parlamentu je totiž skutečnost, že se Evropská komise rozhodla Maďarsku odblokovat přes deset miliard eur (více než 250 miliard korun) z unijních fondů i přes přetrvávající kritiku porušování principů právního státu v této zemi. Komise přitom tvrdí, že maďarský premiér Orbán splnil požadované podmínky k odblokování těchto peněz. Zda tomu tak bylo či nebylo, musí tedy rozhodnout Soudní dvůr EU (bude určitě zajímavé sledovat, jak dlouho mu bude rozhodování v této záležitosti trvat ve srovnání s tím, jak dlouho většinou řeší soudní spory česká justice).

Pří čtení zprávy o rozmrazení peněz často "rebelujícímu" Maďarsku si navíc někteří čtenáři dost možná vzpomněli na letošní summit lídrů EU, konaný počátkem února v Bruselu, na němž došlo nečekaně rychle ke schválení pomoci ve výši 50 miliard eur ruské agresi čelící Ukrajině (viz odkaz zde). A to i přesto, že právě maďarský premiér Orbán předtím dlouho schválení peněz pro Ukrajinu blokoval. Někteří čeští prounijní politici i političtí komentátoři tento překvapivý zvrat tehdy zdůvodňovali tím, že Viktor Orbán pochopil, že by v EU zůstal se svým postojem sám jako pověstný kůl v plotě. 

Otázkou však je, zda tomu tak skutečně bylo a zda na půdě Evropské unie prostě nedošlo ke vzájemně výhodnému obchodu, ke kterému často v politice dochází téměř všude ve světě, Českou republiku nevyjímaje. Nebo snad někteří věří tomu, že na půdě "posvátné" EU k ničemu takovému nedochází?