Před 9 dny začalo na východní Ukrajině platit příměří, dohodnuté za asistence ruského prezidenta Putina mezi ukrajinskou armádou a proruskými separatisty. Sice již bylo několikrát porušeno a obě strany se navzájem obviňují z toho, kdo tak učinil, ale podstatné je, že boje v Doněcké a Luhanské oblasti aspoň na čas ustaly. Vždyť během několika měsíců při nich zemřelo několik tisíc lidí včetně civilistů. O ekonomických ztrátách, které nesmyslná občanská válka přinesla již tak skomírajícímu ukrajinskému hospodářství, ani nemluvě.
Každý racionálně uvažující člověk je proto rád, že dohodnuté příměří zatím jakž takž funguje a došlo již i k oboustranné výměně válečných zajatců. Poněkud v rozporu s tímto uvažováním mi však přijdou výroky ukrajinského premiéra Arsenije Jaceňuka, který se do čela ukrajinské vlády dostal letos v únoru. Ten včera opět pokračoval ve vyhrocené rétorice proti Rusku a doslovně prohlásil, že cílem dnešního Ruska je obnovit dřívější Sovětský svaz. Ukrajina je podle Jaceňuka stále ve válce, jejímž hlavním agresorem je Rusko, které usiluje „o další zamrzlý konflikt.“
U dočasného ukrajinského premiéra nejsou takové štvavé výroky již něčím překvapivým. Vždyť před 3 týdny označil tento politik příjezd ruských kamionů s humanitární pomocí za přímou invazi Ruska na Ukrajinu. V obdobném duchu mluví Jaceňuk i o druhém ruském konvoji, který na východní Ukrajinu přijel v noci z pátku na sobotu. Na odbavení konvoje se prý nepodíleli ukrajinští celníci a konvoj není doprovázen Mezinárodním výborem Červeného kříže. Ale lze se snad Rusům divit, že po zkušenostech s prvním humanitárním konvojem, kdy ukrajinští celníci byli schopni či ochotni odbavit pouhé 4 kamiony za den, již ztratili v tomto směru trpělivost? Stejně tak se těžko lze divit pracovníkům Červeného kříže že odmítli konvoj doprovázet, když jim ukrajinská strana odmítla poskytnout záruku bezpečnosti.
Ale vraťme se k údajné hrozbě Ruska obnovit bývalý SSSR či dokonce ovládnout většinu východní Evropy. Čím jsou tyto úvahy reálně podložené? Ano, Rusové podporují východoukrajinské separatisty a pravděpodobně vyslali na východní Ukrajinu určitý počet svých vojáků, což z hlediska mezinárodního práva jistě problém je. Ale lze z toho logicky usuzovat, že Rusku jde o ovládnutí celé Ukrajiny od Doněcku po Lvov a její připojení k Moskvě?
Navíc i v tomto případě by stálo za to přemýšlet o tom, co bylo v současné situaci na východní Ukrajině příčinou a co následkem. Já totiž zrovna tak jako v přítomnosti ruských vojáků vidím problém i v tom, že Porošenko s Jaceňukem poslali na své obyvatelstvo vyzbrojenou armádu v plné síle místo toho, aby se s východoukrajinskými separatisty pokusili dohodnout na kompromisu, spočívajícím ve federativním uspořádání Ukrajiny (s případným přiznáním zvláštního statusu pro Doněckou a Luhanskou oblast).
Je proto škoda pro celý svět, že v době, kdy se šance na takový kompromis začala rýsovat, přichází ukrajinský premiér se štvavými výroky na adresu Ruska. Obdobně jsem nucen odsoudit i zavedení protiruských sankcí ze strany USA i EU, které uškodí jak ruské ekonomice, tak i ekonomice členských zemí EU, ale k uklidnění situace na Ukrajině nijak nepomohou.
