Někteří bývalí disidenti vydali v předvečer oslav 25. výročí listopadové revoluce prohlášení s názvem Slovo k listopadu. Jsou pod ním podepsáni především lidé, kteří měli velmi blízko k osobě bývalého prezidenta Václava Havla – například Jan Urban, Luboš Dobrovský, Jan Ruml či Jaroslav Hutka. Obsah celého dokumentu je možno nalézt například zde.
Jako hlavní problémy, které dnes poškozují českou společnost, uvádějí bývalí disidenti především nedodržování lidských práv, podlézání totalitní Číně a oligarchizaci moci v naší zemi. V souvislosti s lidskými právy je v dokumentu výslovně uvedena věta, že „Dvacet pět let po Listopadu 89 je koncept lidských práv v naší zemi rozmělňován a opouštěn.“
Pokud by tomu tak bylo, tak by to samozřejmě byla velmi vážná věc a bylo by to nejspíš důvodem k tomu, abychom po 25 letech znovu masově vyrazili do ulic. Ovšem při dalším čtení dokumentu jsem zjistil, že oné opouštění konceptu lidských práv spočívá dle autorů Slova k listopadu především v tom, že prezident Miloš Zeman uskutečnil cestu do Číny a nezmínil se během ní o problematice lidských práv.
Na toto téma jsem se v poslední době vyjádřil na mém blogu již několikrát, proto teď jen velmi stručně. Zeman je kritizován svými odpůrci zejména za své prohlášení, že Česká republika uznává územní celistvost Číny. Ale ve stejném duchu se přece vyjadřují i představitelé většiny západoevropských zemí i USA. Ostatně i americký prezident Barack Obama během své čínské návštěvy v tomto týdnu prohlásil, že „vítá Čínu, která je mírumilovná, prosperující a stabilní.“
Zatímco havlisty trápí především lidská práva v Číně, já jsem především rád, že na rozdíl od doby před rokem 1989 můžeme říkat nahlas, co si myslíme (možná to tak úplně neplatí u každého v zaměstnání, ale na veřejnosti nebo v médiích určitě ano), můžeme kdykoliv vycestovat do zahraničí a máme u nás svobodné volby. Samozřejmě, že určité výhrady by se našly – když se někdo domáhá spravedlnosti soudní cestou, tak to obvykle trvá příliš dlouho, řada lidí má také pocit, že některé skupiny občanů jsou v určitých směrech zvýhodňovány vůči jiným. Ale permanentní ohrožení v souvislosti s nedodržováním lidských práv v naší zemi dnes skutečně nevidím.
Zaujala mě i pasáž, kde se v dokumentu Slovo k listopadu hovoří o oligarchizaci moci v naší zemi. Konkrétně je zde uvedeno: „Především ODS a ČSSD se brzy přeměnily v nástroje oligarchizace moci nadřazující prospěch postkomunistických regionálních souručenství, nad zákony i nad prospěch státu. Osobní odpovědnost a vina Václava Klause a Miloše Zemana jsou zde mimo pochybnost.“
Tak nevím. Václavu Klausovi lze jistě vytknout spoustu chyb, kterých se během svého působení v politice dopustil. Ale k ovládání politiky kmotry došlo především až za jeho nástupců v čele ODS Topolánka a Nečase. To samé platí i v souvislosti s ČSSD a Zemanem. I zde vliv kmotrů a některých kontroverzních podnikatelů dosáhl největšího rozmachu až za předsednictví Grosse či Paroubka.
Proto mám z celého Slova k listopadu pocit, že havlistům v něm šlo především o pošpinění Václava Klause a Miloše Zemana. Klausovi nemohou zapomenout to, že i když ve světě byl vždy více uznáván Havel než Klaus, v domácí politice během polistopadového vývoje většinou tahal za kratší konec Václav Havel. Zemanovi mnozí zase nemohou zapomenout, že v přímé prezidentské volbě porazil jejich favorita Karla Schwarzenberga.
