První otázka: »Vadí, nebo nevadí Vám letní čas?« Druhá otázka: »Co říkáte na snahu parlamentu změnit zákoník práce tak, aby pracovní doba začínala o hodinu dříve?« Jak byste na tyto otázky odpověděli? A chápete spojitost mezi oběma otázkami?
Průzkumy tvrdí, že letní čas většině lidí nevadí. To je pravda, ale záleží na tom, jak se zeptáme. »Z odpovědí v naší anketě vyplynulo, že s posunem lidé nemají problém, ale zároveň jim přijde zbytečný.« To stálo v článku Příbramského deníku (1).
Zde jsou uvedeny ještě další perličky: David Boháč (Příbram): »Je mi to úplně jedno. Jediné, co je špatné, je záruční doba potravin. Tím posunem o hodinu se mi dřív zkazí chleba.« Věra Matovičová (Bratislava): »Mně to nevadí, já s tím nemám žádný problém. Ale myslím, že by bylo lepší to neměnit.« Miloslav Macháček (Lipany): »Mně osobně změna času nevadí. Já vstávám každý den ve čtyři ráno, takže vždycky do tmy.«
Na webu idnes se objevilo: »Čeští psychiatři tvrdí, že přechod na letní čas naprosté většině lidí nevadí. Přeladění vnitřních biologických hodin podle nich trvá jen několik dní.« (2)
Na webu města Příbrami se objevilo: »Příznivci letního času uvádějí, že jeho zavedení je dobré pro úsporu elektrické energie; kromě toho se prodlužuje čas pro tělesnou aktivitu, což napomáhá snižování škodlivých tuků v krvi, prodloužení večerů přináší turistickému ruchu vyšší zisky; velké problémy s posunem má pouze devět procent lidí.« (3)
Konstruktér slunečních hodin Petr Weiss provedl svůj vlastní průzkum. (4) Píše: »Tak nám naše strana a vláda opět nadělila letní čas. Nebudu zde rozebírat od kdy a proč, ale předložím jeden pozoruhodný experiment. Bylo to začátkem léta roku 2004, kdy jsem byl natolik zhnusen ochotou Čechových potomků nakálet si na hlavu a za pomoci několika studentek jsem provedl dotazníkovou akci v Pardubicích a Hradci Králové. Co město, to padesátka oslovených. Nekladu si za cíl tvrdit, že výsledky experimentu jsou stoprocentně objektivní. Pouze se domnívám, že by mohly být ještě horší.«
Dále pokračuje: »První skupina dotazovatelek položila náhodným chodcům otázku a následně si druhá skupina již jednou oslovenou oběť ulovila a nezávisle na předchozí položila otázku druhou. Zkrátka tak, aby dotázaný neměl pocit o propojenosti "výzkumu".«
První skupina kladla otázku: »Vadí, nebo nevadí Vám letní čas?«
Druhá skupina kladla otázku: »Co říkáte na snahu parlamentu změnit zákoník práce tak, aby pracovní doba začínala o hodinu dříve?«
Dopadlo to takhle:
»Z toho tedy plyne, že 87 lidí ze 100 má v hlavě poněkud zataženo. Reinharde, Reinharde, přecenil jsi nás…«
Typickému Čechovi nevadí letní čas; avšak zároveň je pravda, že typický Čech nechce začít pracovat o hodinu dříve. To si ovšem protiřečí…
Pokusím se přijít na příčinu tohoto rozporu.
Vnímání času je jednak empirické, jednak axiomatické. Až do konce středověku lidé odvozovali čas od postavení slunce. Tedy šlo o empirické vnímání času. Lidé už od pravěku pozorovali ›pohyb‹ slunce po obloze. Ráno byl čas na práci, v poledne na oběd a večer se šlo spát. Ve starověku si pak lidé pořizovali gnómóny a později sluneční hodiny. Ty byly hlavním nástrojem pro měření času nejméně do renesance.
Během novověku postupně přibývalo mechanických hodin. »Rozvoj průmyslu, manufaktur, cestování a jiných oborů lidské společnosti vyžadoval stále větší nutnost využívání přesnějších způsobů měření času a také kladl větší nároky na jeho mobilitu [neboli snadnou přenositelnost hodin]. Potřebnost slunečních hodin postupně klesala v souvislosti se zdokonalováním mechanických kolečkových hodin, avšak ještě dlouho byly [sluneční hodiny] využívány například k seřizování věžních hodin.« (5)
Proto postupně převážilo axiomatické vnímání času – lidé se dívali na hodiny. Axiomatické vnímání času se stále posiluje už od 18. století, tedy od rokoka. V dnešní době drtivě převažuje axiomatické vnímání času - čas percipujeme zpravidla tak, že se podíváme na hodiny. Když hodiny ukazují ›dvě hodiny‹, řekneme si, že jsou ›dvě hodiny‹ (A)
Ale i v dnešní době je něco, co nám připomíná zašlé časy, kdy lidé vnímali čas především empiricky, – a to je zvonění. »Prababička věděla všechno. Aspoň tak se mi to tenkrát jevilo, že znala odpověď na každou moji otázku. Tehdy zvonívali ráno, v poledne a večer. Ranní a polední vyzvánění nemělo žádný zvláštní název, bylo to jen ranní a polední zvonění, zato večer se to jmenovalo klekání. Babička mě strašila, že po klekání chodí klekánice a bere děti, které ještě nejsou doma. Ptala jsem se na to pro jistotu prababičky, ale ta to nepotvrdila. Říkala, že ne, že se nemám bát, že klekánice nejsou. Vysvětlovala mi pak, proč to zvonění zavedli a to se mi moc líbilo. Vyprávěla mi, že ráno se zvonívalo proto, aby lidi věděli, že už začal nový den, je třeba vstát a dát se do práce. V poledne zvony ohlašovaly, že už uplynula půlka dne a je tedy čas na poděkování Bohu a malý odpočinek. Večer se zvonilo na znamení konce dne, konce práce a jako výzva k modlitbě díkůvzdání za požehnání toho dne. Tak mi to prababička vyprávěla a já jsem se cítila bezpečná v jistotě toho starého řádu.« (6)
Napadlo vás někdy, proč je polední zvonění tak dlouhé? Možná je to tím, že slunce v pravé poledne vystoupá na vrchol a chvíli se tam udrží. Co na tom, že v době letního času zvony v pravé poledne neuslyšíte. Je to hezká připomínka dávných časů.
I za letního času se dívám na polední zprávy. Občas mi ve 12 hodin hezká hlasatelka oznámí, že je ›pravé poledne‹; a já se v duchu ptám, kdy se naposled podívala z okna…
Mezi českou veřejností se rozšířila mylná představa o tom, že lidé mají nějaký čas pro zimu a nějaký čas pro léto; a že to vše je jako celek dobré. Bohužel není…
Naším základním časem je středoevropský čas - SEČ (CET - GMT+1h). Dal by se možná nazvat jako čas standardní, klasický; ale určitě ne zimní. V současnosti je naším občanským časem tehdy, když není zaveden letní čas (tedy od konce října do konce března). Odchylkou od středoevropského času je možné zavést:
Letní čas: Odpovídá času sousedního východnějšího pásma. U nás jde o SELČ (CEST), který odpovídá času východoevropskému - VEČ (EET - GMT+2h). Dnes se letní čas užívá od konce března do konce října. Princip je v tom, že v létě časně svítá (za letního slunovratu už ve 4:00 SEČ), a proto je žádoucí, aby hospodářský život začínal dříve.
Zimní čas: Odpovídá času sousedního západnějšího pásma. U nás jde o SEZČ (CEWT), který odpovídá času západoevropskému - ZEČ (WET - GMT). V Československu byl zaveden pouze jednou, a to od 1. prosince 1946 do 23. února 1947. Princip: V zimě svítá pozdě (za zimního slunovratu až v 8:00 SEČ), proto je dobré, když hospodářský život začíná později. Druhou stranou mince však byla skutečnost, že se stmívalo už ve tři odpoledne, a proto se zimní čas neujal. V dnešní době se zimní čas nikde na světě nezavádí.
Každopádně je pravda, že středoevropský čas je naším hlavním časem. V některých jazycích, například v portugalštině, se nazývá čas střední Evropy.
Možná právě v tom je klíč k pochopení celého problému. My se ptáme: Jaký čas? Středoevropský. Naproti tomu Portugalci se ptají: Čas čeho? Jakého celku? Střední Evropy. Portugalský přístup lépe vystihuje souvislost mezi časem a prostorem. Není však žádná souvislost mezi středoevropským časem a zimou. Už proto, že středoevropský čas se používá i v Kongu, kde se roční období nestřídají.
Možná doma máte jedny hodiny, na kterých máte trvale středoevropský čas. Možná proto, že jste astronomové. Nebo proto, že jste meteorologové. Anebo k tomu máte osobní důvody…
Takové hodiny já mám. Avšak je pravda, že čím delší doba od změny času uplyne, tím méně se na ně dívám. Společnost je jako říční proud – dá se proti němu chvílí plavat, ale nakonec vás stejně odnese.
Je však možné, že máte na všech hodinách letní čas. Tak či onak vstáváte o hodinu dřív…
Pro mě je největším zklamáním, že jsme půl roku (12/1989 – 6/1990) měli Vládu národního porozumění; avšak ani ta neprojevila ochotu přehodnotit otázku letního času.
Rovněž následující pravicové vlády se příliš o pracovní podmínky nezajímaly. Staraly se hlavně o transformaci, privatizaci a prospěch svých lidí. V polovině 90. let byl letní čas prodloužen na 7 měsíců. Je mi jasné, že iniciativa přišla z Bruselu; přesto však u nás měla proběhnout celospolečenská diskuze.
Od vlády ČSSD si řada lidí slibovala zlepšení životních a pracovních podmínek. Stal se však pravý opak – vláda dokončila privatizaci, následkem toho se začalo propouštět a stávajícím zaměstnancům se zhoršily pracovní podmínky. A aby toho nebylo málo, tak levicová vláda ›vynalezla‹ exekutory. Stalo se tak ve chvíli, kdy naplno zazářila politická hvězda Miloše Zemana. A mimochodem – ve stejné době u nás začal zlatý věk hypermarketů, pověstných svými špatnými pracovními podmínkami.
Zásadní problém spočívá v tom, že lidé pracující ve směnném provozu stojí už dlouho na okraji zájmu společnosti. Proto jsou jejich potřeby přehlíženy. Přitom ranní směna začíná v 6:00 letního času (to jest už 5:00 SEČ). Proto je třeba na ranní směnu vstávat třeba ve 3:30 SEČ. A když je práce daleko, tak i ve 3:00 SEČ. Takový nešťastník má při zazvonění budíku pocit, že nastal konec světa.
Však víte, kolik pozornosti se věnovalo registrovanému partnerství. Nakonec bylo po dlouhých průtazích schváleno. To je v pořádku, je třeba uspokojit potřeby homosexuálů a lesbiček. Jenže pak jsou tu lidé, kteří pracují ve směnném provozu; a pro ně se nedělá vůbec nic. A rád bych připomněl, že oni cosi vytvářejí.
Profesor Zdeněk Kolíbal v jednom dopise uvedl: »Pravdou však je, že v mých nejtěžších dobách, kdy jsem byl po maturitě nasazen do výroby ›na dělnickou převýchovu‹, nebylo po letním čase ještě ani památky; takže to mohu pokládat za významné ulehčení mého tehdejšího údělu. Asi bych skutečně vstávat po 7 měsíců v roce na ranní směnu do vzdálené fabriky ve 3:30 SEČ nesnesl.« A dodal: »Letní čas patří na smetiště dějin!«
Je třeba aby politici konečně nastolili otázku humanizace pracovních podmínek, včetně přehodnocení letního času. Budoucnost patří novým politikům, zvláště těm, kteří se budou umět ptát. Až se vás zeptají, jestli chcete vstávat o hodinu dříve, co jim odpovíte?
Zdá se mi, že státy si berou od církví hlavně to špatné – jako dogmatismus (světlo je nadřazeno tmě) a neomylnost (letní čas neškodí). Evropská komise si letní čas střeží jako oko v hlavě (i když to nepřizná).
A pokud je pravdou, že letní čas zvyšuje příjmy turistického ›průmyslu‹; pak platí, že kapři si svůj rybník nevypustí…
Demokracie někdy funguje podivuhodným způsobem. Úzká skupina lidí si hájí své zájmy – a tyto zájmy pak ovlivňují politiku celých státních společenství. Taková demokracie je ovšem zkažená.
Rozloučím se slavnými větami Petra Weisse:
»Letní čas je lakmusový papírek lidské tuposti a stádnosti.«
»Kdo horuje pro letní čas, je buď sobec, nebo idiot. Kombinace uvedených diagnóz je možná.«
»Do hajzlu s letním časem, do hajzlu s jeho zbožňovateli!«
Zdroje:
A: Čas jako axiom?
1: http://pribramsky.denik.cz/zpravy_region/zmenacasu20101029.html
2: http://zpravy.idnes.cz/zacina-letni-cas-o-hodinu-vpred-se-posunou-i-ruce-600leteho-orloje-p8e-/domaci.asp?c=A100326_174107_domaci_ban
3: http://www.pribram-city.cz/index.php?vid=475&nad=000001000473
4: http://www.hela.cz/suntelegraph/st-letni%20cas%20ach%20ty%20zmetku.htm
5: Wikipedie – sluneční hodiny
6: http://www.pinknerova.blogspot.com/
