Je všeobecně známo, že televize se často pouští jako kulisa. Ovšem pohřeb Lecha Kaczyńského ukázal, že i zádušní mše může být pouhou kulisou.
Televize ukázala jen začátek mše. Pak se mše ukazovala v malém okénku a do toho šly rozhovory s hosty, vstupy reportérů a dokumenty. U nás to vše posloužilo jako kulisa k žehlení. Mimo to se při sledování TV probírala otázka, co bude k večeři.
Po deseti minutách jsem znechuceně odešel dívat se na počítač. A bylo mi líto všech, kteří nemají počítač nebo nejsou připojeni k internetu. Protože oni neměli možnost volby.
Nečekal jsem, že si Česká televize udělá ze mše kulisu. Něco takového bych čekal od komerční televize. A tak je mi líto, že se k tomu veřejnoprávní televize snížila.
Nevím, co by se stalo, kdyby ČT takto vysílala fotbal nebo hokej. Vypadalo by to takhle: V okénku by se hrálo a do toho by se rozprávělo s hostem. Pak by se řeklo: A teď padl gól… Druhý den by se na Kavčích horách shromáždili nespokojení fanoušci.
Se sportem si žádná televize nedovolí takhle naložit. Ale udělat si ze mše kulisu… Proč ne? Ale co když chtěl někdo sledovat pouze zádušní mši?
Myslím si, že bychom měli přehodnotit svůj vztah k televizi. Bylo by vhodné jí zapínat jen tehdy, když máme vybraný pořad. Ještě lepší by bylo vynést televizi z obýváku, kuchyně i ložnice, a dát jí do jiné místnosti – udělat si doma klubovnu. Tam by se chodilo jenom na televizi.
