Ze Singapore ostudně autobusem na východní pobřeží. Ano, bylo to tak levné a dálnice tak daleko.. Zkrátka se nechtělo šlapat..
Špatné načasování
Městečko Mersing je vstupní přístav na ostrov Tioman. Měli jsme v plánu vydat se tam na několik dní za šnorchlováním nebo potápěním. Trefili jsme bohužel období dešťů na východním pobřeží. Několik lidí nám potvrzuje, že viditelnost pod vodní hladinou není ideální. V Mersing zůstáváme přes noc a druhý den se jdeme na vlastní oči přesvědčit na pláž, zda má cenu se na ostrov vydávat. Na místní poměry je voda kalnější. Rozhodujeme se raději počkat na průzračné thajské pláže. Z Mersingu jsme našli autobus směřující téměř přes celou Malajsii k ostrovu Penang pro změnu na severo-západním pobřeží. Zabíjíme dvč mouchy jednou ranou, peníze jinak vydané za ubytování utrácíme za noční autobus.
Malé Borneo
Jeden náš známý prohlásil, že se mu tak občas říká. Nebo on mu tak říká? Opravdu nevím, známý je trochu blázen. O známém později, o Penangu hned. Georgetown je hlavní město tohoto malajského státu, který je jako jediný ze 13ti pod správou čínské menšiny. Ostatní státy řídí muslimové. Do Georgetown můžete přicestovat po mostě z Butterworth, levným trajektem, nebo letecky. Společně s Melakou je jedním z hlavních cílů turistů. Po jedenácti hodinách strávených převalováním v překlimatizovaném autobuse se druhý den ráno ocitáme v Butterworth. Rychle přeskočit na trajekt a za několik minut už jsme na ostrově v Georgetownském přístavu. Procházíme několik památek, čínskou čtvrť, malou indii a muzeum. Na druhý den si půjčujeme scooter na okružní jízdu kolem ostrova. Penang má v nejširším místě asi 25km a okružní jízda se dá za den zvládnout. Zatímco východní část ostrova je hustě obydlená, nachází se zde Georgetown a pár dalších městeček, průmyslová zóna a letiště, západ je přímo pohádkový. Můžete zavítat na jednu z písčitých pláží, vyrazit do džungle v národním parku, navštívit domorodé vesničky a přístavy, nebo vylézt na téměř tisícimetrové kopce a pozorovat západ slunce. Na motorce má člověk možnost prozkoumat téměř celý ostrov, není vázaný jízdním řádem a benzín v těchto končinách stojí stejně jako voda. Obědváme u stánku na pláži a potkáváme ostříleného světáka a couchsurfera Michel.
Zády se neotáčet, pro mýdlo neohýbat
Michel je francouz žijcí zde na Penangu již přes dva roky. Vlastník několika webových serverů má o svůj příjem postaráno a na práci už několik let nesáhl. Lehce výstřední homosexuál ve středních letech vydržující si svého dvacetiletého malajského přítele nám je skvělým společníkem a průvodcem po zbytek dne. Je vidět, že za těch pár let zde strávených se skutečně vyzná a určitě nejsme první, koho po ostrově provádí. Máme tedy opět skvělou možnost prohlédnout si místo i s výkladem. Doporučuje nám pláž, ukazuje vodopád a domorodou vesničku. Na večeři jedeme do thajské restaurace na druhém nejvyšším vrcholku Penangu s výhledem na západ slunce. Nakonec navštěvujeme nádherný budhistický chrám a sochu Budhy v Georgetown. V toto období krásně zdobený a osvícený. Michel má trochu svérázný smysl pro humor, a tak se mu daří dostat nás několikrát do rozpaků. Mě například , když jsem při výskoku na betonového koně zaskučel „Auu můj zadek“ suše odvětil něco ve smyslu „hmmm, to je potřeba trénink!“. Irene pak ztčžka polkla, když jí na otázku „Jaká je nejůžasnější věc co kdy viděl?“, v návaznosti na konverzaci o jeho tříleté cestě kolem světa a navštívení přes šedesát zemí odpověděl „ Joo, to jsem jednou na netu viděl soulož muže a koně!“.
Zase surfovat po gauči
V autobusech je to na vaťák a kdo by ho do tropů tahal. Pro mě dostatečný důvod jít si něco stopnout. Za několik hodin v kamionu vyskakujem v Ipoh. Zde máme domluvené hned tři rande s couchsurfery. Nejdříve se setkáváme s Wen a Simonem na oběd. Wen nás po té bere na prohlídku města a na další schůzku s Wai Wei u které budeme dnes nocovat. Druhý den nás profesionální průvodkyně Wen zapřáhne hned od rána. Začínáme pozorováním vycházejícího slunce při snídani. Po té si připomenu naše každoroční sjíždění řeky, tentokráte však na nafukovacím kruhu. Obědváme v domorodé vesničce v horách a vše završuje koupel v překrásných vodopádech. Ještě tentýž den stíháme navečer dostopovat do naší poslední destinace před návratem do KL, horskou oblastí Cameron Highlands.
Klepat kosu
Spousta lidí, co potkáváme nám doporučuje trochu se zchladit a zavítat do Cameron Highlandds. Dali jsme tedy na rady ostatních baťůžkářů i místních a vyrazili do hor. Opravdu jsme cesty nelitovali. Jedná se o oblast ve vnitrozemí obklopenou džunglí, kde je o poznání chladněji než ve zbytku země. S teplotami kolem 22 C jsem si připomněl krásné chvíle a treky na Novém Zélandu. Míří sem i spousta malajců při úniku z úporných veder. Při trecích džunglí zdoláváte kopce a údolí, míjíte ovocné, zeleninové a květinové farmy nebo čajové plantáže. Plodinám, na které je v nížinách příliš horko se tu velice daří. Strávili jsme tři dny procházkami džunglí, čajových plantáží, navštívili čajovou továrnu, vylezli na jeden z vrcholů tohoto pohoří a samozřejmě ochutnali zdejší speciality. Z Cameron Highlands se vydáváme na poslední setkání s přáteli v KL a návštěvu hinduistického festivalu v jeskyních Batu Caves.
Víza, měna a domluva
Při cestě do Malajsie občané České republiky nepotřebují vízum. Na pozemních hraničních přechodech a na letištích obdržíte vstupní razítko na 90 dní. Platí se Malajským ringitem. Jeden ringit se rovná zhruba 6,2 CZK (Leden 2012). Cestovatel domluvící se anglicky nebude potřebovat ani základy místních jazyků. Je otázkou slušnosti projevit alespoň minimální snahu a vydat ze sebe třeba pozdrav. Místní to určitě potěší.
Jídlo
Nenáročný cestovatel by se měl za jídlo v bistru, pouličním stánku či běžné restauraci pohybovat někde mezi 4 - 7RM. Pokud chci jíst pouze levně, koupím si Mee Goreng (smažené nudle a zelenina s vejci či kousky kuřete), nebo Nasi Goreng(smažená rýže na stejný způsob). Dají se na ulici koupit pod 4RM. Oblíbená malajská snídaně, kterou bych doporučil spíše otrlejším chilli gurmánům, Nasi Lemak se běžně na ulici kupuje do 2RM. Jedná se o kopeček rýže s pálivou chilli omáčkou sambal a ančovičkami nebo vejcem, vše zabalené do pyramidky z banánového listu. O jídle by se toho dalo napsat tolik, to ale není moje parketa. Přenechám to plešatým a sprostým českým kuchařům.
Pití
Balená voda 1,5l mezi 1-2RM. Nealkoholické nápoje v restauracích a stáncích jako čaj, kafe, kakao, cola a ostatní limonády se pořídí také mezi 1-2RM. Pokud mám chuť na pivko, koupím si letenku nebo lístek na autobus do Thajska. Malajsie je muslimská země a muslimové alkohol zpravidla nepijí. Koupit se tu samozřejmě dá, kvůli vysokým daním je ale velice drahý.
Doprava
Malajsie má frekventované a levné autobusové spojení. Co je někdy až nepříjemné, je naplno zapnutá klimatizace. Tento zvyk není v tropických zemích neobvyklý. Kromě večerů v Cameron Highlands je autobus asi jediné místo, kde musíte vybalit mikinu. Letecká doprava je díky místním nízkonákladovkám dostupná téměř každému. Dopředu se dají koupit letenky do blízkých zemí a letovisek od několika dolarů. Za dopravu se neplatí mnoho, ale platí se. Nechci-li platit vůbec, pojedu stopem.
Ubytování
Ačkoli je Malajsie v porovnání s ostatními státy Jihovýchodní Asie (nepočítaje malé bohaté státy jako Singapore a Brunei) nepatrně dražší, pro samostatně cestujícího baťůžkáře bude z hlediska ubytování levnější. V každém větším městě se dají najít vícelůžkové turistické ubytovny a hostely. Těch při cestě na sever do Thajska znatelně ubývá. Za lůžko v hostelu se platí mezi 13-18RM. Za pokoj pro dva v hostelu jsme běžně platili kolem 35RM.
Cestování po Malajsii jsem pojal spíše jako dovolenou. Byla to má první destinace na cestě domů, měl jsem peníze na celou cestu a spoustu přátel, které jsem chtěl vidět. Neomezovali jsme se ani v jídle, ani v platbách za atrakce. I tak byl můj denní rozpočet za Malajsii mezi 10 až 15USD na den. Nutno dodat, že jsme často cestovali stopem a nepili alkohol.
