Proti proudu Mekong river

Řeka Mekong pramenní v čínské provincii Yunnan, protéká Barmou, Laosem, Kambodžou a Vietnamem. Po té se vlévá do Jihočínského moře. Hranice Laosu a Thajska jsou z velké části tvořeny jejím korytem až k hranicím s Kambodžou. Odtud dále proudí na jih přes Phnom Penh. Řeka se rozprostírá na obrovském území pro které je po staletí zdrojem potravy, obživy a důležitou dopravní tepnou. Okolí Mekong je hustě osídlené domorodci sdílícími přírodní zdroje společně s bujnou vegetací. Během brázdění prstem po mapě jakoby mě do očí dloubla její Laoská a Kambodžská část, cesta kopírující její koryto z Phnom Penh do hlavního města Laosu, Vientiane.

Moment zlomu

Projíždím rovinatým Thajskem a už tady mě strašně láká projet si zemi na kole. Bohužel na bicyklování nemám v zemi pláží, chrámů, přátelských lidí a ochotných masérek čas. Velká část kambodžského území se nachází na rovině stejně jako její thajský soused. Ty nejlepší povozy v Kambodži už jsem ulovil a lidové ceny ojetých bicyklů odvanou i poslední pochyby.

Někde se začít musí

V Phnom Penh se zdržím několik dní čekáním na víza a cestovní parťačku. Ve volných chvílích procházím městský trh a smlouvám o rozumnou cenu bicyklu. Obyčejný jednopřevodový městský bicykl se dá pořídit opravdu za hubičku. Já mám před sebou ale více než pár bloků Phnom Penhské štěrkovky. Vybírám bicykl na hranici únosnosti takové cesty.

S Bedřichem to byla láska na první pohled. Ač vypadá předpotopně, v žilách mu koluje italská krev. Oproti ostatním městským přibližovadlům oplývá dokonce zadní přehazovačkou a neváží stejně jako šlapací moped. Několikadenním naléháním na prodejce, sepsáním promo dopisu a vyfocením pro reklamní účely se mi podařilo nového dvoukolého společníka koupit za polovinu původní ceny. Už jen dokoupit nezbytnou výbavu a hurá do sedla. Začínat by se mělo pěkně od dna . Můj čas na cesty s pořádnou výbavou možná ještě přijde. Pro tentokrát na trhu kupuji bazarovou pumpičku, dvě duše, mapu a provaz na přivázání krosny. Na běžné opravy si budu muset vystačit se švýcarským nožíkem. Při těch větších jsem připravený krosnu zase odvázat, s Bedřichem se rozloučit a jít opět po svých. Fotbal se hraje také od pralesa! Moje bazarová dvě kola jsou skoro stejně kulatá jak ta fungl nová a nechápajícím cyklo-kolegům musí stačit prázdná věta “Pank je jinde!”.

Prověrky

Před usednutím do sedla Bedřicha ještě potrénuji dvoudenním brázděním na vypůjčeném kole v okolí Siem Reap při návštěvě Angkor Wat společně s Irene. Odtud už se naše cesty nadobro rozdělují. Já směřuji do Phnom Penh naskočit na kolo a šlapat směr Laos, Irene zůstává v Siem Reap jako dobrovolník učit na pár týdnů angličtinu. Na bicyklování už se nemůžu dočkat, nezdržuji se stopováním a skáču do prvního autobusu. Vše mám krásně naplánované. Přijedu navečer do Phnom Penh, vyzvednu Bedřicha od sponzorujícího obchodníka a druhý den ráno už to ženu na sever. Můj oř má ale jiné plány. Nejdříve hodlá vyzkoušet, jestli jsem schopný řešit rizikové situace. Těsně před hostelem mi znenadání vybouchne zadní kolo. Rezervní duše je mi v tento okamžiík k ničemu, v pneumatice je díra velikosti pěsti. Obchody už jsou zavřené a tak nezbývá než jít pneumatiku reklamovat až ráno. Do sedla nakonec usedám až následující den odpoledne, s novou kvalitní pneumatikou, předním košíkem plným čerstvého ovoce a natěšený na nové dobrodružství.

Kreš testy

Mám před sebou i s občasným odbočením kolem 1400 km. Cesta kopíruje koryto řeky takže by se mělo jet více méně po rovině. Předpokládám, že městský bicykl rovinky rád a nad zjišěním, že ze sedmi převodů mé jediné přehazovačky dva nefungují, jen mávám rukou. Velice naivní smýšlení. Zapomínám, že jsem v Kambodži. V polovině cesty prvního dne sjíždím z hlavní komunikace a napojuji se na běžnou cestu kopírující koryto Mekongu. Kromě několika fichtlů a bicyklo-hybridů zde další vehikly potkáte velice zřídka. Pro cyklistu ideální situace. Úsměv mi upadá, když se po projetí prvního městečka mění asfaltový tankodrom v hliněný a písčitý. Místy připomínající motokrosovou dráhu není pro měšťana Bedřicha tato cesta úplně ideální. Ač pomalu, po blátě a hlíně se ještě pořád posouvat dá, v písku je to s úzkými velkými koly trochu oříšek. Nastává naše první zatěžkávací zkouška.

Strojem času

Ačkoli je trasa bezesporu hůře sjízdná, naskytuje se mi úžasná příležitost vidět opravdovou venkovskou Kambodžu. Bez turistických pozlátek a přetvářky. Projíždíte velice klidným a chudým prostředím. Trochu vám to připomíná vzpomínky na dětství, se slzami v oku líčené vašimi dědečky a pradědečky, o době před půl stoletím a více. Že nejste zdejší je každému více než jasné. Běžní turisté se do těchto končin často nevydávají. Pro místní jste tedy rarita, něco opravdu nevšedního. Většina domorodců vás s úsměvem zdraví, někteří jen nevěřícně zírají. Děti si své první setkání s bledou tváří užívají nejvíce. Pokřikují na vás „Hello“ a „What is your name“ a sem tam za vámi cupitají. Až je vám trochu trapně, že na všechny ty pozdravy ani nestíháte odpovídat.

Venkovský učitel

Je ještě před setměním a oranice zanechala menší škody na mém bicyklu. Zastavuji v jedné z vesniček v provicii Kompong Cham s prosbou o dotažení a doplnění několika šroubků a matiček. Kola a motorky jsou tu nejběžnější dopravní prostředek. Není problém najít dílnu s nářadím. Jsou na každén rohu. Ujímají se mě dva kambodžští mládenci a vše je za minutku dotaženo a doplněno. Během servisu se mě zvídavě vyptávají kam mám namířeno, odkud jsem a další fráze k procvičení jejich angličtiny. Chvíli povídáme a během konverzace se obloha zatahuje. Je pozdní odpoledne a vypadá to, že se blíží bouřka. Na dnešek jsem měl naplánováno dorazit až do města Kompong Cham. To jsem ale netušil, že se zdržím brozením v písku a pomalým posunem prašnou oranicí. Město je stále téměř 50 km vzdálené a tak je mi nabídnuto zůstat ve vesnici přes noc. Kluci mě seznamují s jejich učitelem angličtiny, jediným člověkem v okolí, který se dokáže rozumně domluvit s turisty. Tuto noc přespávám v jeho domě zabaven konverzací s jeho rodinou a vyzvídáním nových informací o životě v Kambodži. Je pátek večer a i tady, uprostřed džungle se lidé rádi odreagují a odpočinou od všední dřiny . Po dešti navštěvujeme budhistický festival v místní pagodě.

Jasně, šprechtim

Festival se koná na počest výstavby nového chrámu a výtěžek bude použit na dostavbu. Stejně jako u nás například pouť, i zde mají tyto společenské akce tradici. Pouze s tím rozdílem, že mají budhistický podtext a konají se v areálech budhistických chrámů. Jinak je zde vše stejné. Spousta pouťových atrakcí, jídla, pití a občas nějaké divadlo. Pro celou vesnici a okolí je přítomnost mé osoby stejně velkou atrakcí, jako kolotoče pro děti. Jsem bezesporu jediná bledá tvář na festivalu. Lidé si mě prohlíží, zdraví a já se nestíhám představovat davům studentů učitele angličtiny. Pro valnou většinu z nich je komunikace se mnou prvním kontaktem s cizincem. Každý si chce vyzkoušet svou angličtinu. Představit se, zeptat se mě jak se jmenuju a další základy. Kolikrát jsem se tento večer představoval bych se nejspíš nedopočítal. V průběhu večera mi učitel a můj hostitel v jedné osobě povídá, že má přes 400 studentů. V tu chvíli jsem se modlil, aby nepřivedl všechny..

Potichu, seš u mnichů

Z provincie Kompong Cham pokračuji podél řeky Mekong dále na sever. Držet se v blízkosti vodního toku má své výhody. V průběhu cesty můžete vybočit a zchladit se v řece. Zchladit se v uvozovkách. Voda není o moc studenější, než vzduch. Večer pak poslouží jako koupel před spaním. S hledáním noclehu podél řeky to ale není zas tak jednoduché. Cestu lemují dřevěné příbytky domorodců a je problém najít místo, kde byste nespali někomu na „zahradě“. Ještě v Thajsku jsem dostal radu od mojí couchsurferky. V případě nouze se spaním vyhledat nejbližší budhistický chrám. Mniši vždy ochotně pomohou a rádi si popovídají s někým z venku. Budhistický chrám má v Kambodži každá větši vesnice. Třetí den v sedle takovýto moment přichází. Přes hodinu se snažím najít konec chatrčové aleje, ale marně. Tyto končiny jsou skutečně hojně osídlené. Po setmění už nemám chuť se dále trápit s hledáním konce, stavím v jednom s chrámů s prosbou o poskytnutí přístřešku. Mniši, ač si nerozumíme ani slovo, jsou opravdu nápomocní. Rukama a nohama se nakonec domlouváme a já po noci v hinduistickém chrámu mám možnost okusit noc v tom budhistickém.

Severní vítr je krutý

Čtvrtý den v sedle. Dostávám se do pohraničního města Stung Treng. Tento den byl zatím nejnáročnější. Nejenže mě dohnala únava, také jsem musel šlapat skoro celou cestu do mírného stoupání a proti větru. Abych se vyhnul prachové a pískové cestě podél řeky, vydal jsem se raději po hlavní silnici vedoucí přes výšinu. Venkovskou cestu jsem si užíval, ale můj dvoukolý kolega byl nadšený o něco méně. Dalších sto kilometrů oranicí a došlo by na slzavé loučení a šlapaní po svých. Už tak mi postupně odcházejí ozubená kola s převody. Jsou chvíle, kdy máte dost. Říkáte si, že sedět na gauči před televizí by bylo rozumnější a bezbolestné. Pak se rozhlédnete kolem sebe, prohodíte několik lámaných vět s domorodci a víte, že to byl jen chvilkový záchvat slabosti, že jste přesně tam, kde jste chtěli být a za nic byste neměnili.

Neber úplatky, nebo se z toho zblázníš

Z pohraničního Stung Treng je to necelých 60 km na hranice Kambodži a Laosu. Je třeba se připravit na žádost o úplatek za udělení razítka jak na kambodžské, tak na laoské straně. Kambodžtí korupčíci si řekli dva dolary. Dolar pro každého za zvednutí těžkého dřevěného razítka ze stolu, namočení v inkoustu a po té upuštění na místo tomu určené. V Kambodži už jsem nechal dolarů víc než dost a tyhle vyžírky se mi dotovat nechce. Počkám na upuštění razítka, pak dělám, že nerozumím a nakonec ukazuju kreditku. Dřevěná bouda už mi dopředu napověděla, že tady na bezhotovostní transakce neslyší. U laoských lupičů už jsem zadarmo neprošel. Kluci mají pod čepicí a bez dolaru doklady nevrací. Hranice nepatří mezi nejvytíženější. Strávil jsem zde přes hodinu odpočinkem a za celou dobu jsem neviděl projet jediné auto. Kdyby nějaké projet chtělo, musí mít terénní dispozice. Cesta mezi dvěma areály hranic ještě nebyla postavena. S  provozem, jaký je tady ani není kam spěchat. Hranice projíždím odpoledne a ještě před západem slunce se dostávám k největším vodopádům Jihovýchodní Asie, Khone Phapheng. Se zapadajícím sluncem pozoruji největší vodopády, které jsem kdy viděl. Naprosto úžasný pohled na obrovský val vody, ze kterého jeho sílu cítíte až v kostech. Člověk si pak připadá tak maličký.

Zahrádkáři po česku

Cesta už se přehoupla do druhé poloviny. Jsem v sedle více jak šest dní. Únava, dá se říci přichází a odchází ve tří až čtyř denních intervalech. Jestli někdo říká, že po pár dnech už nic nebolí, není to pravda. To jen vy si na bolest nohou a vlky vyjící zpodsedla zvyknete. Moc dobře víte, že to za vás nikdo jiný neodšlape a trocha bolesti za takovou fantastickou podívanou určitě stojí! Projíždím vesnickým Laosem a trochu si připadám jako při projížďkách v českých luzích a hájích. Odmyslím si dřevěné chatrče a tropické rostliny a vidím lidi vysedávající po hospodských zahrádkách u sklenky piva nebo něčeho tvrdšího. Z jihoasijských národností jsou nám lidé Laosu v tomto ohledu asi nejblíže. Již z dálky pestře žlutě barevné billboardy a pivní basy oblíbeného piva BeerLao signalizují, že právě tam se dobře najíte a napijete. K večeru je slyšet muzika a zpěv s občasným šlápáním po jazyku. Několikrát mi kromě svých dcer majitelé podniků nabídli také sklenku piva a lihoviny.

Akční béčka

Ve vzduchu je cítit napětí a krev. Atmosféra jako v undergroundovém ringu béčkových filmů s Rambem. V kruhovém bojišti páchnoucím potem a tlejících exkrementů z předešlých utkání maséři povzbuzují a čistí rány svých svěřenců. V přechozích kolech si bojovníci už vzájemně naklepali záda a vědí, že z poraženého bude vývar. Na adrenalinu jim přidává vůně pálícího se oleje vanoucí z kuchyně, připraveného na porci naklepaného drůbežího. Za těchto podmínek mají domorodci postaráno o pořádně vyhrocený zápas. Jsme na tradičních kohoutích zápasech laoské provincie Savannakhét. Úplně náhodou jsem projížděl vesničkou vzdálenou několik kilometrů od řeky Mekong a narazil na tento tradiční asijský a latinskoamerický způsob zábavy. Hlavně pro mužskou populaci jsou utkání zajímavým zpestřením a možností lehkého hazardu. V kruhovém ringu se kočkují dva kohouti, na tribuně kolem to vře jak v ostředeckém fotbalovém kotli, vzduchem létají povzbuzující hlášky mě neznámého jazyka a davem kolují papírové bankovky. Neuvěřitelná podívaná s úžasnou atmosférou. Dodnes mi pravidla nejsou jasná. V zápasech, které jsem viděl létala spousta peří a kohoutí záda vypadala jak těsně před prošpekováním. Zápasy ale nebyly „na život a na smrt“.  Aspoň z toho, co jsem stačil zpozorovat, když už jeden z kohoutů lámal z posledního a téměř padal na zobák, byl zápas přerušen k zotavení. Následovalo občerstvení majitelů lihovinami a odpočinek zbídačených kohoutů. Po té se pokračovalo do doby, než jeden z oponentů uznal porážku. Co se děje s poraženým kohoutem je mi záhadou. Výcvik takového kohouta chvíli potrvá a tak si myslím, že se ho majitel jen tak nevzdává. Pozoroval jsem kohouty čekající na vstup do ringu. Chovali se velice majestátně a cvičeně. Někteří dokázali vedle svého pána stát nehnutě a bez kokrhání celé hodiny. Poslušní jako pes.

K večeři jsem si dal kuře s rýží, vejcem a slepičí vývar.

Co čech, to rekreant

My češi jsme národ dobrodruhů. Cesta z Phnom Penh do Vientiane mi trvala dvanáct dní. Za těch dvanáct dní jsem potkal pouze jednoho němce jedoucího v protisměru 350 km od Vientiane a den před dosažením cíle, na 140 km světáka Mirka z Kroměříže. Aktivní padesátník není v Jihovýchodní Asii poprvé, má v místním klimatu letité zkušenosti. Tentokráte vyrazil se svým bicyklem a brázdí nížiny i výšiny Laosu, Thajska a Kambodži. Respekt nad tím, že i v pokročilejším věku se dokáže sebrat a na vlastní pěst nezávisle na cestovní kanceláři cestovat stylem českého trempa. Zdravím do Kroměříže! S krajanem pohovořím u oběda a po té se každý odebíráme opačným směrem. Následující den došlapu až do Vientiane kde se s Bedřichem se slzami v oku loučím. Ale o tom až příště..

Šaty dělaj člověka

Cyklista může v tomto kraji cestovat opravdu nalehko. Že s sebou nemusíte tahat těžké teplé oblečení je v místním klimatu jasné. Celou Jihovýchodní Asii si vystačíte s tričkem a kraťasy. Co se týče obutí, cestu jsem odjel v sandálích. Asi to nevypadá profesionálně, ale v tropických vedrech jsou přinejmenším pohodlné. Já měl na výběr mezi kotníkovými pohory a sandálem, nečekaně padl los na sandál.  Doporučil bych triko s dlouhým rukávem. Slunce zde pálí celý den a vy jste na asfaltové cestě, když na ni máte štěstí, snadným cílem. Pokud si nechcete uvařit hlavu, klobouk či helma bude cenný společník. Jako cyklista amatér jsem jel bez rukavic, ale na příště si jedny určitě opatřím. Měl Jsem ruce nejméně dvakrát smažené od konce dlouhých rukávů po prsty. Právě ruce máte položené nehybně na řídítkách celý den. Asi by situaci chvilkově řešil opalovací krém, ale ten jsem samozřejmě také neměl.

Zastávky v boxech

Snad nemůže být jednodušší se po cestě najíst a napít. Cesty Kambodži a Laosu jsou obsypané malými rodinými stánky a obchůdky. Vy kromě malé lahve s vodou nepotřebujete žádné zásoby. Podél cest si koupíte potřebné pití a ovoce na dodání energie. Stánky i když nemají elektřinu, mají chladící boxy. Vy se můžete každých pár set metrů osvěžit studenou vodou, limonádou nebo si koupit trs banánů či nechat nakrájet meloun a ujídat po cestě. Přijde-li větší hlad, zastavím si v jednom z rodiných restaurantů a třeba na hodinku se kochám pohledem na krásnou scenérii. Laoská část je méně osídlená něž ta kambodžská, hustota stánků však stále mnohonásobně převyšuje poptávku. Průjezdem krajinou si připadáte jako na oficiálním závodu typu Tour de France při zastávkách v boxech na občerstvení. Až na to, že vás nikdo nikam nežene a můžete si vychutnat dobré jídlo a chlazené pití pěkně v klidu a ještě se rozhlédnout kolem.

Dobré bydlo

Se spaním je to ještě jednodušší než s oblečením. Záleží na vašem cestovním rozpočtu a pohodlnosti. Můžete nocovat zadarmo podél cest, pozváni do domorodých příbytků nebo v nouzi poprosit mnichy o nocleh v pagodě. Ceny ubytování jsou však také velice rozumné. V každé větší vesnici nebo městečku najdete levné guest-housy a hotely. Záleží na vaší náročnosti a energii smlouvat. Pokoj s koupelnou nebo dřevěnou chatičku od USD 4 do  USD 10 najdete všude. Je-li cyklovýlet v této oblasti náplní vaší dovolené, tím myslím něco kolem dvou až tří týdnů, jeden víkend zůstaňte doma a nechoďte do hospody. Pak s sebou nemusíte tahat stan ani spacák a vyspíte se v posteli. Spacák netahejte ani na delší toulky oblastí. I přes noc je tu takové teplo, že byste se nejraději svlékli i z kůže. Já jsem cestu absolvoval pouze se sítí proti komárům. Když obloha vypadala na déšť, ubytoval jsem se v guest-housu. V Kambodži je přes noc velké horko, stejně tak v jižním Laosu. Zhruba od poloviny Laosu na sever se nepatrně ochlazuje a i přes den se vám lépe šlape. V noci jsem se pak těsně před Vientiane poprvé v noci přikryl mikinou. Během výletu do severní části Laosu, která leží v horách, při kempování přikrývku užijete.

Slinty kolem..

Projet si navštěvovanou zemi na kole považuji za nejlepší způsob cestování. Máte čas na to si zastavit a zajet se podívat kamkoli se vám zlíbí. Nejste vázáni jízdním řádem vlaků či autobusů. Jedete dost pomalu na to, si vše prohlédnout a dost rychle na to, abyste se nenudili. Stejně tak s domorodým obyvatelstvem přijdete do styku mnohem častěji. Jet stejnou trasu znovu, začal bych z opačného konce, z Vientiane na jih. Vyhnul bych se severnímu protivětru a mírnému stoupání proti proudu řeky. Já ale neměl na výběr. Ceny kol v Asii jsou velice přijatelné a jde jednoduše koupit a prodat. Pokud máte kolo vlastní, na které jste schopni se spolehnout, letecké společnosti někdy v ceně, někdy za příplatek nabízejí možnost navýšit povolenou běžně 20kg hmotnost zavazadla na 30kg. Z toho, co mi osatní cyklisté povídali, na rozměrech nezáleží. Na pár týdnů v těchto končinách jsem si jistý, že by mi v pohodě stačila 20kg hranice a příruční zavazadlo do 7kg. Uff, už teď si plánuji svůj budoucí výlet do Thajska a okolí na kole...

<