Velrybou tentokrát podruhé
To spíše reakce rodiny byla poněkud překvapivá. Při oznamování mého prvního těhotenství, čekala jsem první dítě další generace v naší rodině, to vypadalo, jako bychom vyhlásili monarchii a náš potomek měl být jejím prvním králem. Projevy nadšení, krokodýlí slzy dojetí a občas jsem měla pocit, že vybuchovaly i oslavné ohňostroje. Když jsem oznamovala radostnou novinu podruhé, zdálo se mi, že by větší údiv vyvolala informace, že k nedělnímu obědu chystám řízek. Převažovaly odpovědi jako: „já jsem si to myslela.“ A dokonce se objevila jedna: „a opravdu chcete děti tak brzo (dva roky) po sobě?“ Tak nevím, že bych si to, tenkrát ve čtvrtém měsíci, ještě v klidu zodpovědně promyslela?
Nejzásadnější změnu přístupu však kupodivu pociťuju při cestování MHD. Před trochu více než dvěma lety mě spolucestující ochotně pouštěli sednout i v prázdné tramvaji. Teď, když je kvůli kočárku můj akční rádius možných sedadel omezen tak na čtyři, je pravidlem, že pokud dopravním prostředkem cestují aspoň tři lidé, minimálně čtyři z nich možná sedadla obsadí. Většinou jsou to postarší dámy stěžující si na dnešní poměry a neomalenost a lhostejnost mladých. Za těch několik měsíců jsem vypozorovala, že přednost před těhotnou maminkou s kočárkem má při sezení na předních sedadlech v poloprázdném autobuse: dýchavičný obtloustlý pán v krizi středního věku, uštvaná paní kolem padesátky, párek teenagerů jedoucích evidentně přímo z noční akce, uřvaná kočka v cestovní klícce, meloun a nové boty právě koupené u Bati. Ne zrovna nejčistěji vypadajícího bezdomovce nepočítám. Ten mi ohleduplně místo uvolnit chtěl, to já neslušně, zato ale v zájmu udržení obsahu svého žaludku na správném místě, odmítla. Nedávno mě pustila sednout jedna pozorná šedovlasá paní. Dojetím jsem se málem rozplakala.
A nakonec chci své druhé těhotenství zhodnotit z hlediska profesního. Nemůžu se ubránit dojmu, že původní zaměstnavatel měl pro můj stav větší pochopení. Tomu současnému, svému dvouletému synovi, marně vysvětluju, že za tím fotbalovým balónem rozhodně sprintovat nebudu a už vůbec nepřichází do úvahy, že ho zpracuju na prsou. Taky jsem nedávno neprozřetelně pronesla, že miminko kope. Od té doby si musím dávat pozor, protože můj prvorozený drahoušek nabyl dojmu, že maminčino bříško plynule metamorfovalo v jeho nejoblíbenější hračku, jak jinak, než fotbalový míč.
Vlastně ani já nemám možnost věnovat svému rostoucímu břichu stejnou pozornost jako poprvé. Moje ignorace jiného stavu dospěla tak daleko, že v obchodě pokukuju po šatech velikosti S. Neochvějně věřím tomu, že se protáhnu těmi pootevřenými dveřmi. A když se mě občas někdo teď v osmém měsíci zeptá, jestli syn bude mít bratříčka nebo sestřičku, upřímně se divím, jak poznali, že čekám miminko.
A miminko si z toho vůbec nic nedělá a už vůbec nepozoruju známky toho, že by mělo být nějak traumatizované. Stejně jako nedávno to první mi utlačuje žaludek, probírá se střevními kličkami a asertivně mi ráznými kopy naznačuje, že jsem asi upadla z velké výšky na hlavu, když si myslím, že si budu klidně ležet na pravém boku. I tak mám ale pocit, že až se to narodí, budu překvapená stejně, jako tenkrát poprvé.
Gabriela Němčíková
Už nikdy nepůjdu s děckama k doktorce
V životě usiluji o jednu jedinou věc, a to, aby se moje děti ve zdraví dožily dospělosti. Právě proto se návštěvě doktorky bráním víc než Češi důchodové reformě. Bo moje děcka se tam nechodí léčit, ony se tam chodí zmrzačit.
Gabriela Němčíková
Už nikdy nepůjdu s děckama do obchodu
Šla jsem s děckama do obchodu. Nevím, kdo mi ten chorý nápad vnuknul, jestli spíš spánková deprivace, nebo počínající stařecká demence. Každopádně jsem to, slovy jednoho seriálu, zeslonila.
Gabriela Němčíková
Už nikdy nebudu hrát s děckama Člověče, nezlob se
Jednou za čas dostanu vnitřní pnutí a neuváženě se rozhodnu, že bych své potomky měla záměrně formovat. Tentokrát jsem se tohoto hlubokého rodičovského omylu dopustila po návštěvě u kamarádky.
Gabriela Němčíková
„Mami, a proč lidi lyžujou?“
uplatňuje Edouš svůj talent najít si skutečně geniální chvíli na vypálení dotazu, neboť mi právě v té chvíli podklouzává lyžáka na dlažbě dámských záchodků a já jednou rukou visím za kliku u dveří kabinky a druhou za umyvadlo.
Gabriela Němčíková
Kolik lidí bude ještě nutné hodit do jámy v plastovém pytli, než EU přitvrdí?
Putin se před měsícem vydal na svou Highway to hell a Evropa si k tomu pobrukuje Dívám se, dívám. Jistě, EU již od počátku války vyzbrojuje Ukrajinu, ochotně přijímá uprchlíky a o mnoho neochotněji ekonomické sankce.
Další články autora |
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
Pavel se zranil na motorce. V nemocnici na pozorování zůstane několik dní
Prezident Petr Pavel se zranil při jízdě na motorce. Zranění nejsou vážná, ale vyžádají si...
Býčí zápasy končí i v Kolumbii, podle nového zákona do tří let
Kolumbijský parlament schválil zákaz býčích zápasů. K tomuto kroku dospěl po sedmi letech...
Soudy v Česku nepracují. Drtivá většina úředníků stávkuje za lepší mzdy
Přes devadesát procent soudních úředníků vstoupí dnes podle justičních odborů do stávky. Některé...
Poslanci chtějí vysvětlení od Jurečky, že mají lidé v penzi trávit 21,5 roku
V diskusi o návrhu důchodové reformy, která má zvýšit věk odchodu důchodu nad 65 let podle doby...
V Gaze se 70 procent pomoci z moře ukradlo. Hamásu se „odklánění“ hodí
Premium Plán amerického prezidenta Joea Bidena nakrmit Gazu pomocí plovoucích přístavů dostal ránu...
- Počet článků 61
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2220x
"Nejsi člověk. Jsi máma."