Tenkrát v listopadu
Rudoarmejcům na náměstí někdo poblil bagančata a na soklu se objevil nápis JDI DOMU IVANE. Trochu mě to zmátlo, protože jeden můj strejda se jmenoval Ivan, tak jsem si myslel, že zase někde chlastá a manželka mu tím nápisem vzkazuje, aby se vrátil domů...
A jednou jsem přišel do třídy a učitelé měli na klopách trikolory. Některý je měli, jiný zas ne, ale ti, co je neměli, vypadali zmateně, protože si možná mysleli, že by je taky měli mít. A měli jsme je i my. Přinesla je do třídy Lenka a tvrdila - Táta říkal, že je máme mít všichni, protože se národ probudil. Nevěděl sem, co to přesně znamená, ale věděl jsem, že mi ji podává Lenka. Byl jsem první, kdo si jí vzal a připnul na svetr.
A pak jsme šli demonstrovat. Proudy lidí se slejvaly do řeky, která dotekla na náměstí, a dav šuměl jako moře a nahoru stoupala pára a slunce občas proskočilo dírou v šedivý obloze a nad tim vším poplašeně lítali holubi. Byla mi zima a kluci ze třídy se mi někde ztratili. Nevadilo mi to, dělo se kolem tolik zajímavejch věcí.
Nějakej chlap s dlouhou šálou kolem krku tam mluvil z otevřený korby náklaďáku do megafonu. S nim se na tý korbě tísnili ještě další lidi a postupně si předávali ten megafon. Mluvilo se o generální stávce. Pak lidi zpívali JEDNOU BUDEM DÁL. Nějaká pani brečela. Chlápek vedle ní ji chytil kolem ramen. -Tak sme se dočkali. Pudou od válu! Armáda pude s náma! Uvidíš. Pak někdo vpředu zvednul ruku, že chce něco říct a protlačil se davem. Z náklaďáku mu podali ruku a nahoru vylez chlápek v montérkách a chytil ten megafon jako kdyby ho chtěl spolknout -Já sem dělník, ale muj syn studuje. A voni ho tam normálně zmlátili! Copak to de? Copak můžem tolerovat takovou vládu, která mlátí naše děti? Pryč s nima! Mohutnej potlesk. Pak mu někdo chtěl ten megafon zase odebrat, ale on se ho nechtěl pustit, že ještě něco řekne a znovu ho zvedl k puse a chvíli tam tak stál a nic neříkal a dav ztichl a čekali jsme, co řekne. Ale on se jen beze slova rozhlížel po tom zalidněnym náměstí a pak mu ruka s megafonem zase spadla dolu a on svěsil hlavu a prázdnou rukou si promnul oči. Chlápek vedle mě řekl: -Ty vole, Franta brečí. A lidi zas začali tleskat, i když megafon mu odebrali a vzal si ho hubenej brejloun ve svetru a džínách a hlas se mu třásl, když mluvil o SVOBODNĚ SE VZDOUVAJÍCÍM HLASU LIDU. -Vy tam nahoře, slyšíte hlas lidu?! Slyšíte?! A lidi skandovali jako na fotbale.
A vedle mě povídal zas jinej chlápek všem okolo, že v Německu má každej dělník 3 auta a rodinnej dům a tři televize, on to dobře ví, protože tam jezdí s kamionem. A taky povídal, že když se někomu rozbije auto, třeba píchne gumy, tak to auto nechá stát u krajnice a jde a koupí si nový. Což byly všechno lákavý důvody, proč nastolovat svobodu a všichni to chápali, přestože ty lidi na korbě náklaďáku mlžili a vykřikovali cosi o pluralitě názorů a amnestii pro politický vězně...
Pak jsem šel domů, do školy už ne, protože byla stávka. Máma tam brečela u televize, že se bojí tanků. Vyjedou do ulic a bude to jako v 68. Seděla v křesle s nohama složenejma pod sebou a ruka s cigaretou se jí třásla.
-Celej život ste mi tvrdili, že to byla bratrská pomoc.- Hodil jsem po ní výčitkou od dveří pokoje. -Copak sem ti mohla říct pravdu?- Rozbrečela se ještě víc. -Nemohla? A proč? -Prostě to nešlo. To pochopíš, až budeš starší a budeš mít taky děti. -Doufam, že ne. -Co ne? -Že to nepochopim. -Ale pochopíš. -A já doufam, že ne. -Seš ještě mladej a blbej. -Zato ty si stará a chytrá. Hodila po mě kapesníkem, kterej nikam nedoletěl a zase se rozbrečela. Podal jsem jí kapesník a šel si namazat rohlík. Pak sem seděl v kuchyni a soukal ho do sebe u rozevřený knížky a ona za mnou přišla a pohladila mě po vlasech. -Třeba se budete mít líp, než sme se měli my. Uhnul jsem s hlavou. -Mami, je mi už 14. Nehladit. Sedla si a chtěla si povídat. -Byl si na náměstí? -Byl. -Jaký to tam bylo? -Někdo se tam legračně rozbulil s mikrofonem v ruce. Mohlas tam jít taky. Brečelo by vás tam víc. Ohnala se po mě, ale už jenom symbolicky.
Byl jsem dospělej.
Jiří Němčík
Mám Covid
Mám Covid. Už pár dní ležím a jedu po hvězdným tobogánu nahoru a dolu, podle toho, kam mě zrovna horečka vystřelí. Schytal jsem v loterii zrovna ten blbější průběh.
Jiří Němčík
Ukrajinský velikonoční příběh
Praha, Řepy, neděle, hodina před půlnocí. Čekám na Vasyla. Tak to stojí v aplikaci. Z baráku vyleze Vasyl, Voloďa a Sergej. Všichni mají upito.
Jiří Němčík
Když odkvetou pampelišky
Nevím kolik blázinců jsem navštívil, abych se potkal se svojí sestrou. Pamatuju si jeden na jaře. Sestra měla vlasy vypletený pampeliškama.
Jiří Němčík
Láska nepočká
To jsem se dnes před půlnocí vracel vylidněnou Prahou z poslední (fakt nádherný) zakázky a napadlo mě, co kdybych to napsal z pohledu lidí, který jsem vezl?
Jiří Němčík
O rybách a lidech
Měl jsem dětství rozdělený na dvě půlky. Jedna půlka se odehrávala ve městě, kde jsem bydlel a chodil do školy. Druhá půlka se odehrávala na vsi, kam jsem jezdil za babičkou na víkendy a trávil téměř všechny prázdniny.
Další články autora |
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
Pavel se zranil na motorce. V nemocnici na pozorování zůstane několik dní
Prezident Petr Pavel se zranil při jízdě na motorce. Zranění nejsou vážná, ale vyžádají si...
V Gaze se 70 procent pomoci z moře ukradlo. Hamásu se „odklánění“ hodí
Premium Plán amerického prezidenta Joea Bidena nakrmit Gazu pomocí plovoucích přístavů dostal ránu...
Poslední šance dostat dítě na tábor. Co se letos mění a kde ještě hledat místo
Premium Čarodějnickými hábity, klobouky a nezbytnými hůlkami se děti z Teplic na rozdíl od filmového...
Rusko je agresor, připustil lídr SPD Mach. Chce zrušit Green Deal
Stanovuje si troufalý cíl zrušit Green Deal, zpochybňuje závazek přijmout euro a připouští, že...
Fackují ho, kopou, ničí mu foťáky. Ale stařičký král paparazzi stále fotí
Seriál Jedenáctkrát mu zlomili žebra, jednou ho pobodali, sto osmdesátkrát byl v nemocnici. Naposledy...
7 tipů, jak na citlivé zuby v těhotenství
Hladina hormonů v těle se v průběhu těhotenství mění stejně jako chutě a jídelníček. Mnoho těhotných také trápí časté nevolnosti. Následkem toho...
- Počet článků 66
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1308x
https://www.facebook.com/praguetaxidriver
Seznam rubrik
- Taxi stories
- Povídky z blázince
- Básně
- Povídky ze starobince
- Povídky z patologie
- Povídky ze všehomíra
- Politicky uvědomělé přebrebty
- Skoro fejetony a skoro glosy
- Osobní
- Nezařazené
- Recenze