curriculum vitae aneb successfull li(F)e forever
Žili jsme si všichni spokojeně svý životy, slavili vánoce, zabíjeli kapry, záviděli sousedum, že se zmohli na první barevnou televizi.
Chodili jsme pod tribunama a mávali fangličkama. To soudruzi uměli, dodat lidskej materiál.
No aspoň, že s nim nevystýlali pole válečný, jako ty před nima.
Všude byly holubice a tanky duněly jen když byla hluboká noc. Možná kvůli psychologickýmu efektu. To jsem se občas vzbudil, vztyčil na posteli, odhrnul šedivou plachtu rolety a sledoval štrůdly khaki náklaďáků, který převážely vojenskej materiál našeho věčnýho spojence z místa na místo, aby mohl efektivněji chránit vymoženosti socialistickýho zřízení.
Bylo mi jasný, že to potřebujem.
Ve škole nám vysvětlili, že na druhý straně chrastí s Pershingama, což jsou zatraceně nebezpečný rakety s jadernejma hlavicema a s tim by teda Gagarin rozhodně nesouhlasil.
...
Ale ideologická diverze nakonec přechcala i geronty u válu, co nám z tribun kázali o věčnym socialistickym mládí, a zatímco jsme ve škole přežvykovali poučky o socialismu jako konečnym a posledním předstupni před dokonalym a jedině spravedlivym komunistickým zřízením, na poutích se prodávaly trička s Madonou, strakatý západní žvýkačky, západní Majkl Džeksn, západní digitálky, západní MikiMausy, všechno to západní pozlátko a blivajz a ve třídě jsme si šuškali od ucha k uchu, že je to trochu jinak, že tam se maj vlastně líp a každej má dvě auta a to je pokrok, a učitelka pateticky hlasem deklamovala verše, že ti lidé tam na západě žijou v duchovní bídě a na úkor milionů nezaměstaných a pak si musela sundat brejle, kvůli kterejm jsme jí říkali KOBRA a osušila si kapesníkem oči a pak byla minuta ticha za mrtvýho ruskýho prvního tajemníka, kterýho vyžranej portrét se musel sundat a nandat jinej a pak je chvíli tak nějak pořád měnili, ať tam přistál na tý bílý zdi plešatej týpek s mapou na hlavě a nějak moc se usmíval.
No a pak přišlo chřestění klíčů s vizí tý barevnější přítomnosti, s vizí těch dvou aut na osobu, s vizí jaksi bezpracnýho luxusu a konzumu a přitom se za postávání na mrazivejch náměstích křičelo cosi o svobodě, no jasně, a všechny ty řady lásek se začínaly podobat řadám soudruhů na demonstracích za mír a všichni ti soudruzi zmizeli jen na oko a transformovali se do zatraceně pružnejch, lesknoucích, kluzkejch těl, který je těžko polapit a žádnej zákon s nima nic nezmůže a já jsem studoval střední školu měl jsem první styk, druhej, ale uhry neustoupily, zato Slovensko se trhlo a ideologicky to západ naprosto vyhrál, dokud nepříšel Zeman, nenalil si čistou becherovku a neřek šmitec s touhle neprůhlednou hrou a samozřejmě, hrál si tu svoji a na Bahamách se začali válet první vychcánci a lidi se začali dělit na daňový poplatníky a výplatníky. Šlo to rychle.
Dál už to byla trochu víc fádní, zaměstnání za zaměstnáním, snaha udržet si místo, snaha najít si jiný místo, snaha nějak přežít a do toho šašci z obrazovky cosi melou o nesmyslně vysokejch průměrnejch platech a svou vyžraností a odtržeností čím dál víc připomínaj ony starý, dobrý geronty z tribun, akorát teď místo holubic všude poletujou řeči zas o nutnosti zbrojit, řeči o War on terror, řeči o probouzejících se medvědech, kecy o hrozbě z východu, z jihu, ze západu atd, zbrojit, zbrojit, zbrojit, no ale aspoň se tim dstranila trhlina mezi realitou a veřejnou deklamací, protože dneska už se nikdo ani neobtěžuje předstírat, že mír je univerzální dobro, ale vracíme se postupně ke staletími osvědčený strategii chřestění se zbraněma a pomalu to vypadá, že obyčejnej člověk je tu prostě zas jen do počtu a musí poslouchat všelijaký rozumbrady valící nám z médií do hlavy klíny o tom, jak je důležitej permanentní růst a levná nafta a kontingenty v I. a A. a jak je důležitý držet basu s vládcema planety a nemluvit o civilních ztrátách, koneckonců všechno jsou to teroristi a dobře jim tak…
Občas zakroutim hlavou a říkam si, že mám 33 let a za tu dobu se vůbec nic nezměnilo. Nahoře jsou pořád ty samý vypasený ksichty, který se uměj zalíbit lidu a dole jsou pořád lidi, co se třesou o svůj flek a svoje místo na slunci. A občas si říkam, že to neni jen muj problém, ale i celý týhle planety, která se na to musí koukat a asi taky pěkně valí oči, až se z toho ledovce roztávaj.
A tak na to koukam a říkam si, že tohle curriculum vitae zas do agentury nepošlu a pošlu radši jinou verzi. Třeba tu s růžovejma slonama…
A tu znáte, stačí si pustit televizi. Je tam toho plno. Successfull life forever...
Stačí zpívat nananananananana...
...
Jiří Němčík
Mám Covid
Mám Covid. Už pár dní ležím a jedu po hvězdným tobogánu nahoru a dolu, podle toho, kam mě zrovna horečka vystřelí. Schytal jsem v loterii zrovna ten blbější průběh.
Jiří Němčík
Ukrajinský velikonoční příběh
Praha, Řepy, neděle, hodina před půlnocí. Čekám na Vasyla. Tak to stojí v aplikaci. Z baráku vyleze Vasyl, Voloďa a Sergej. Všichni mají upito.
Jiří Němčík
Když odkvetou pampelišky
Nevím kolik blázinců jsem navštívil, abych se potkal se svojí sestrou. Pamatuju si jeden na jaře. Sestra měla vlasy vypletený pampeliškama.
Jiří Němčík
Láska nepočká
To jsem se dnes před půlnocí vracel vylidněnou Prahou z poslední (fakt nádherný) zakázky a napadlo mě, co kdybych to napsal z pohledu lidí, který jsem vezl?
Jiří Němčík
O rybách a lidech
Měl jsem dětství rozdělený na dvě půlky. Jedna půlka se odehrávala ve městě, kde jsem bydlel a chodil do školy. Druhá půlka se odehrávala na vsi, kam jsem jezdil za babičkou na víkendy a trávil téměř všechny prázdniny.
Další články autora |
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
Pavel se zranil na motorce. V nemocnici na pozorování zůstane několik dní
Prezident Petr Pavel se zranil při jízdě na motorce. Zranění nejsou vážná, ale vyžádají si...
Polsko po útoku na vojáka obnoví u hranic s Běloruskem své nárazníkové pásmo
Polsko začátkem příštího týdne znovu zavede dvousetmetrové nárazníkové pásmo na hranicích s...
Středočeští policisté odvolali pátrání po vězni, který odešel z pracoviště v Nehvizdech
Policisté odvolali pátrání po jednatřicetiletém vězni, který v úterý večer odešel z nestřeženého...
Na pánských záchodech ve Sněmovně byl kokain, ochranka ho našla během obstrukcí
Ochranná služba Poslanecké sněmovny objevila na přelomu předloňského roku drogu na pánské toaletě....
Soudní dvůr EU potvrdil povinnost Polska zaplatit pokutu za těžbu v dole Turów
Soudní dvůr Evropské unie potvrdil povinnost Polska zaplatit pokutu za nelegální těžbu ve...
Jaké vitamíny brát v těhotenství? Poradíme vám, jak se rozhodnout.
Každá budoucí maminka se snaží zajistit pro své miminko jen to nejlepší. GS Mamavit je komplexní multivitaminový doplněk, který je speciálně...
- Počet článků 66
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1308x
https://www.facebook.com/praguetaxidriver
Seznam rubrik
- Taxi stories
- Povídky z blázince
- Básně
- Povídky ze starobince
- Povídky z patologie
- Povídky ze všehomíra
- Politicky uvědomělé přebrebty
- Skoro fejetony a skoro glosy
- Osobní
- Nezařazené
- Recenze