Ratingové agentury by si měly vzít neplacené volno

Před více než dvěma roky jsem psal o ratingových agenturách, jako o institucích, jejichž moc neodpovídá jejich odpovědnosti. Dnes je toto téma opět aktuální.

Nechápu, kde tyto soukromé firmy nabraly postupně tu moc ovlivňovat světovou ekonomku, vývoj firem a zemí. Jak je možné, že doporučení od ratingové agentury z tzv. „big 4“ je povinnou součástí investic mezinárodních institucí ba dokonce, že to je i součástí legislativních norem? Kdo zkoumá motivaci těchto agentur, když „ratingují“ ty, které je platí? Jak je možné, že soukromé společnosti musejí využívat služeb ratingových agentur, jinými slovy, že jedna soukromá firma je, podle zákona, povinna poptat a zaplatit službu jiné soukromé firmě?

Výsledkem této nevyváženosti je pak postavení ratingových agentur, jako společností v pozadí, které nic netvoří, za nic nenesou odpovědnost, ale jejich moc je obrovská. Přitom výsledky jejich činnosti jsou minimálně diskutabilní.

Před léty jsem kritizoval ratingové agentury, že dluhopisy, které stály u zrodu krize, označily třemi Áčky, jako by se nechumelilo. Investoři kupovali, pak to prasklo a milé ratingové agentury jen změnili svoje hodnocení. Kdyby to předvídaly, což předpokládám, že je základem jejich práce (hodnocení možných budoucích rizik dlužníka), mohly uchránit peníze investorů a možná i zamezit bublině, která vznikla na hypotečním trhu v Americe (to bych chtěl ale už asi moc). Krize je rozjela naplno, ratingovky to hrubě podcenily.

V těchto dnech naopak snížily rating Americe a trhy okamžitě zažily nevídaný pád dolů. Jen proto, že jedna agentura si už nemyslí, že Amerika je schopná splácet svoje dluhy na jedničku s hvězdičkou. A frčíme dolů, bez ohledu na výsledky konkrétních firem, které reportují v poslední době. To, že je Amerika předlužená země, která si žije desetiletí nad poměry a tlačí před sebou dluh obludných rozměrů, není asi nutné popisovat. To už se ale ví dávno.

Komu se zdá, že jde o protimluv autora článku – tedy kritizovat ratingové agentury když jsou pasivní a teď aktuálně naopak za to, že jsou aktivní – má pravdu. Ať už udělají cokoliv, důsledky to má ohromné, užitek pofiderní a smysl nejasný. Proč si to myslím?

Kromě jiného, když ratingové agentury sníží nějaké zemi hodnocení nebo výhled, může se stát, že si to dotčená země nenechá líbit a provede v nich razii, jako se to stalo v Itálii. Úřady prý budou zkoumat, zda agentury nemohly manipulovat s trhem. Když se to najednou nelíbí politikům na ještě vyšší úrovni, tedy na mezinárodním poli, začne se ve vedení EU uvažovat o vzniku jakési evropské ratingové agentury, která by byla objektivnější (nebo hodnější?!), protože současný vliv ratingových agentur je prý „přílišný“. Co naplat, že to říkají z instituce, která si sama vytvořila pravidla, že se musí řídit ratingem zmíněných agentur. No, a když se nedávno snížil již zmíněný rating Spojených států, prezident Obama neohroženě na tiskovce prohlásil, že Amerika bude vždy „tří áčková“. Jaké tlaky americké administrativy jsou nyní vyvíjeny na ostatní ratingové agentury, aby také nesnížily hodnocení nejmocnější zemi, se můžeme jen domnívat. Tři případy, tři reakce. A bude hůř.

Ono už dnes stačí, že existují pouhé spekulace o snížení ratingu země a dějí se věci (viz Francie v minulých dnech a následný výprodej akcií francouzských bank). Ratingové agentury tentokrát rychle přispěchaly se stanoviskem, že na ratingu a výhledu Francie nic nemění. Je to z reálných ekonomických důvodů, kvůli uklidnění trhů nebo je to jinak? Kdo ví? A proto je na místě otázka – je a bude vůbec rating zemí vypovídající (nezávislý, užitečný, objektivní)? Podle mě není, nebude a nikdy nebyl.