2013 – přelomový rok pro spotřebitele a teď i pro voliče

O Češích se říká, a já to často opakuje, že jsme takovými Švejky. Spousta řečí, výzev a skutek utek. Všudypřítomnou kritiku pak dotčené subjekty vnímají jako typický český kolorit bez jakékoliv efektivní akce. Není se čeho, respektive není se koho bát.

Nicméně tento rok se zdá být jiným, řekl bych přelomovým a vzhledem k tomu, že za sedm let budeme slavit 400 let od bitvy na Bílé hoře, která změnila charakter našeho národa, dalo by se dodat, že bylo už na čase.

Sebevědomí spotřebitelé

V tomto roce se na poli zákazníků odehrálo několik převratných událostí. V oblasti bankovních poplatků se dali dohromady nespokojení klienti v nevídaných počtech a poprvé po revoluci šli hromadně do soudní bitvy o poplatek za vedení hypotečního úvěru. Výsledek se dostavil rychle – 11 bank tento poplatek zrušilo (pro nové nebo refinancující klienty). Noví klienti se tak s tímto poplatkem v zásadě nepotkají. Tohoto efektu bylo dosaženo i na Slovensku, ale pouze za pomocí zákona, který tento poplatek zrušil, což není v dlouhodobé perspektivě správná cesta. Soudní pře pokračuje a je nutné přiznat, že banky zatím vítězí. Když se ale podíváme, jaký je poměr rozhodování mezi samotnými soudci, výsledkem je plichta 3:3. Nicméně ať už to dopadne jakkoliv, z mého pohledu člověka, který tuto problematiku zvedl před osmi lety a nepřisál se jako pijavice na módní téma v poslední době, cíle už bylo dosaženo. Poplatek postupně mizí z povrchu české kotliny a klienti ukázali bankám, že přestali být ovcemi. A to je do budoucna důležitější, než výsledek soudních sporů.

To ale není všechno. Postavení spotřebitelů se viditelně mění i v jiných odvětvích. Podívejme se například na boj o klienta a viditelný propad ceny u telekomunikačních operátorů. Když jsem se dnes díval na svůj výpis, tak za poslední měsíc jsem zaplatil 4x méně, než před 4 roky. A telefonuji jako šílenec stále stejně. A totéž se stalo u energetických společností, plynárenských atd.. Přetahování o klienty a jejich větší sebevědomí je tento rok skutečně vidět na každém kroku. A nejde jen o cenu. Po dvaceti letech se snad začal měnit i náš vztah ke kvalitě potravin a její důrazné vyžadování po vzoru západních konzumentů. Dalo by se říci, že už pomalinku přestáváme být odpadkovým košem Evropy.

Vnímaví voliči

No a po předčasných parlamentních volbách jsme se k sebevědomým spotřebitelům a zákazníkům, přidali i jako vnímaví voliči. Tedy jako daňoví poplatníci, co jenom nežvaní planě v hospodě, ale svoji nespokojenost promítnou do konkrétní volby. A výsledek se také dostavil.

1)        Prezidentské strany sebevědomých vůdců skončily na dně hlubokého politického příkopu – 1,51% (SPOZ) a 0,42% (Hlava vzhůru). Voliči sice dali najevo, že i v těchto volbách jdou za silnou osobností (o tom níže), ale tito pánové už mají svůj zenit zřejmě za sebou. Politické charisma devadesátých let není nevyčerpatelné.

2)        „Klasické“ strany, a je jedno jestli vládní či opoziční, dostali od voličů minimálně žlutou kartu. ODS od minulých voleb přišla o 2/3 voličů a TOP 09 o třetinu. ČSSD, která setrvala dlouhých sedm let v opozici, dosáhla v zemi plné nespokojených lidí horšího výsledku než kdykoliv předtím. I přesto utrpěla vítězství. O kroužkování, které vyřadilo například úřadujícího předsedu ODS Kubu, ani nemluvě.

3)        Poprvé v historii ČR se do Poslanecké sněmovny dostaly hned tři nové (nebo staronové) do soboty mimoparlamentní politické strany. V součtu přes 33% hlasů! A to i přes negativní kampaň, která byla vůči nim vedena ať už „zleva“ nebo „zprava“.

4)        Zisk pro hnutí ANO jasně ukazuje, že voliči nechtěli ledajakou změnu. „Změnových“ stran totiž kandidovala většina. Lidé chtěli výrazného člověka, který bude garantem slibovaných změn, lidé chtěli člověka, který má za sebou prokazatelný úspěch, lidé chtěli člověka s praktickými zkušenostmi a nikoliv jen teoretického žvanila s mikrofonem přilepeným u huby, co nepoznal reálný svět a nakonec, lidé chtěli někoho, kdo nejde do politiky, aby se uživil, protože nic jiného neumí. Na A. Babiše můžeme mít různé názory, ale výše popsané prostě platí.

Zkrátka, letopočet s 13 na konci se ukazuje, z mého úhlu pohledu, jako šťastným pro české spotřebitele, zákazníky a voliče. Ti všichni konečně pochopili, že mají moc, moc volby. Ať už volí jednou za čas politiky nebo denně prostřednictvím své peněženky.