Facky jako návod pro severní Čechy?

Naše země je plná kontrastů. To, co neprojde jednomu, u druhého je bráno jako plus. Vzpomínám si na příběh jedné učitelky, kterou natočili na mobil, jak provozuje sex se studenty. Učitelka byla dehonestována v hlavních zpravodajských relacích a vyhozena ze školy. Až pak se ukázalo, že ty informaci nebyly zcela přesné, že to nebyli její studenti, celá věc se stala mimo školu, jak prostorově, tak časově a studenti prý byli starší osmnácti let. Kdo ví, jak to tehdy bylo, každopádně jsme to učitelce pořádně nandali, snad i za ty zálety a černá svědomí politiků a celé společnosti. Přitom žijeme v zemi, kde dva premiéři měli milenky doslova v přímém přenosu a až pak teprve následovaly rozvody o dalších skandálech různých star ani nemluvě.

No a takhle je to se vším. Politici z Prahy radí lidem ze severních Čech, aby nechodili demonstrovat, aby zchladili své vášně a nechali samosprávu pracovat a hledat řešení (jak dlouho ještě). Na sever posílají policejní jednotky, které ovšem spíše zasahují proti demonstrantům, než aby místní chránili ve večerních hodinách, kdy opakovaně pokračuje trestná činnost. Politici v čele s prezidentem ostře vystupují proti údajné agresi lidí na manifestacích ve Varnsdorfu a dalších městech. Nikdo nechce vidět, že lidem došla trpělivost, že mají strach, nikdo si neumí představit život v obavách o to, co se zase kde přihodí a kdo bude tentokrát okraden či napaden. Trochu mi to připomíná hru na Černého Petra, nevíme kdo a kdy, ale zase se něco přihodí a někdo si ČP prostě vytáhne. V tom se nedá žít příliš v klidu a pohodě. Empatie politiků nula.

A do toho všeho ministr financí nafackuje nějakému mladíkovi za to, že ho hrubě urážel. Je v zásadě jedno, co mladík ministrovi Kalouskovi říkal, jde o princip a především o KONTEXT, v jaké době se to přihodilo a kdo byl oním fackujícím. Nejde přitom o jednu facku v afektu, ale o souvislý akt, kdy padly facky čtyři, ministr už odcházel, pak se zase vrátil, mohl mezi tím vychladnout. Proč o tom vlastně píšu? Protože kontrasty v tom, jak se nám radí, jak máme žít, a v tom, jak situaci zvládnou ti, kteří by měli jít příkladem, už přesahují únosnou míru.

Takže lidé v severních Čechách mají zůstat v klidu, nehulákat na náměstích, zatímco ministr financí může v Praze někomu nafackovat? Co by se asi spustilo poté, kdyby lidé ve Varnsdorfu nafackovali místnímu politikovi za to, že je urážel do rasistů a nacistů?

Asi naším největším deficitem po revoluci je, že nám chybí vzory. Politici už jimi dávnou nejsou a to nejen kvůli různým skandálům, korupci a neschopnosti plnit i to, co mají ve svých vlastních volebních programech. Teď se k tomu přidává i další rozměr.