Premiér Nečas charakterizoval první období fungování své vlády jako dobu tupých škrtů. Po něm prý nastoupí kreativní řešení deficitu státních financí. Marně jsem si lámal hlavu nad tím, jak se dají dluhy řešit jinak než snižováním výdajů. Jistě, zvyšováním daní, ale to vládní strany ve svých programech vyloučily. A o kreativitě se v tomto směru nedá mluvit už vůbec. O ještě vyšší úrovni tuposti ano. O jakou kreativitu tedy, hrome, jde? Těšil jsem se, že se zase jednou dovím něco, co jsem si neuměl představit.
Zklamal jsem se. Podle premiéra doba tupých škrtů skutečně skončila. Ale překvapivě nastává éra ostrých škrtů, po kreativitě ani památky. Když se vyrovnám s faktem, že nic objevného se o snižování deficitu od vlády nedovím a že zřejmě ani Nečas nevěděl, co svými výroky o kreativitě myslel, pokusím se sžít s novou situací. Ministři si vymění tupou tužku za ořezanou a znovu se vrhnou na výdaje svých rozpočtových kapitol. Tentokrát už vážně.
Ale zase se vynořují pochybnosti a otázky. Proč si ministři neořezali tužku rovnou? Šktrali dosud tupě se zavřenýma očima a teď je otevřou? To by ještě nebyl špatný výsledek. Vedl by k tomu, že namísto snižování většinou nevysokých platů státních zaměstnanců, a nejen jich, by se konečně významně zasáhlo do jednosměrných penězovodů ze státního rozpočtu. Ty vedou jednak do soukromé sféry, a to prostřednictvím veřejných zakázek, které ještě k tomu ve výsledku deformují podnikatelské prostředí. Najít u nás prosperující firmu, která není vysavačem veřejných rozpočtů, je čím dál obtížnější.
Druhý penězovod vede k tzv. neziskovým organizacím. Ti navíc maskují svou touhu po penězích daňových poplatníků ušlechtilými záměry. Možná je to i v některých případech pravda, ale pak jde o veřejný zájem a ten by měl stát zajistit přímo, a ne přes prostředníky. Výsledkem by bylo zlevnění poskytovaných služeb, vyšší odpovědnost a kontrolovatelnost. Tedy přesně to, co neziskovky nechtějí. A pokud nejde o veřejný zájem, jako u většiny těchto organizací, tak tam nemají státní peníze co dělat.
Samostatnou kapitolou je nový vládní pokus o zvýšení DPH. Premiér jej omlouvá situací v eurozóně, ministr financí v něm rovnou vidí akceleraci procesu konsolidace veřejných financí. Že by přece jen ta kreativita? To snad ne. Oni přece musí vědět, že efekty takového opatření, jsou nesmírně nejisté. Snížení spotřeby a tím i ekonomického růstu, ještě masovější nákupy v zahraničí v příhraničních oblastech, zvýšení procenta ohrožení chudbou u nejnižších příjmových vrstev. A investoři a finanční trhy? Ti milují stabilní prostředí, ne stálé daňové turbulence. Takže pánové ve vládě, takhle tupě ani ostře to fakt nejde.
