Udělal jsem si radost. Koupil jsem si hračku. Nádhernou, trošku drahou, ale hračku. Odměnil jsem se. A poznal jsem, že o světě toho vím ještě hodně málo :-)
Páni kluci a jejich hračky :-) 12 let podnikám. Vcelku se nám daří a když se objevila potřeba obnovit firemní vozový park včetně toho mého vozu, přistoupil jsem k tomuto tématu tak nějak reprezentativně. Neboli jsem se koupí luxusního vozu rozhodl do světa vykřičet, že jsme přežili krizi a že jsme prostě ok. Potud je vše v naprostém pořádku. No, možná až na tu jistou míru marnotratnosti, ješitnosti a kdoví jakých ještě dalších typicky chlapských atributů :-) Samou radostí jsem se při převzetí vozu opil a jakmile se vyrovnala hladinka, vyrazil jsem na okružní jízdu. Mé nadšení nad hi-tech hračičkami, kterými je ta kára doslova prošpikovaná, nebralo konce. ESP, ASR, MMI….náááádhera :-) Jeden den se ale všechno změnilo a mé hi-tech vozítko mi způsobilo infarktové stavy. Ten den byly neobvykle silné přívalové deště. Jelikož moje žena, z mně nepochopitelných důvodů nevlastní řidičský průkaz, připadám si někdy jako něco mezi taxikářem a malou spedicí. Znáte to, celý den blázinec, manželka už doma nervozní kde jste, po celodenním maratonu na firmě vás dorazí otázka: kde trčíš? Máš nákup? Kdy už přijedeš. A tak se prodíráte zácpou, stěrače lítají jak zběsilé sem a tam, každou chvíli někdo volá a vy už chcete být doma a lenošit u televize. Takže letím do supermarketu, naštěstí po 15ti minutách nalézám na parkovišti skulinku, do které se kupodivu i s tímto svým novým obrem vejdu. Kapky mi bubnují do hlavy, než doběhnu do obchodu jsem jak vodník Česílko a už to chci mít za sebou. Proběhnu obchodem, ještě že ta moje je vcelku nenáročná. Obvykle jí stačí pečivo, coca-cola a občas nějaká sladkost. Mám to za chvíli pěkně nasáčkované v košíku a trpělivě čekám, až se na mně dostane řada. Nákup se stěhuje do nákupní tašky a den v podstatě končí. Téměř ano, ale ještě mně čeká silné rozčarování z mého hi-tech mazlílka. Lijavec venku nijak nepolevil a já s hlavou zabořenou v límci letím k autu. Ovšem je zde malý zádrhel. Do high-tech klíčku od high-tech zapalování mi zřejmě natekla voda, nebo soudruzi v Číně udělali někde chybičku při výrobě polovodičových součástek, nebo je zde nějaký nadpřirozený důvod, zkrátka a jasně dálkové ovládání nefunguje. A jak po chvíli zjišťuji, ta kára nemá zámek. Buď ji otevřete wireless, nebo máte smůlu. Jsem manager, vždycky si umím poradit :-) Volám na firmu a za 15 minut mi přiveze ochotný kolega náhradní klíč. Blik blik a je otevřeno. Zmáchanej jsem jako vodník, ale v duchu jsem již koncernu Audi odpustil a smířil se s ním. Blik blik podruhé, on i ten kufr je bezdrát. No nic, otvírání chápu, ale proč se i zavírat musí automaticky už tolik ne. Nacpu nákup do kufru a výponem na špičkách nahmatávat tlačítko CLOSE. No, ale žádný close se nekoná. Ještě několik výponů, než mi definitivně dojde, že se to asi posr…lo. Zkouším ty metrákový vrata dostat dolů silou. Koncern Audi dostává tentokrát nekompromisní dávku synonym. Bezvýsledně. Odpor, který kladou převyšuje mou fyzickou kondici a vzdávám to. S nadávkami nasedám do vozu a začínám závidět chlápkovi s mírně zkorodovaným favoritem, který s demonstrativním BUCH zaklapl kufr svého plecháčku a se spokojeným úsměvem nasedá. Sice nemá elektricky ovládané sedačky s pěti pamětěmi, ale zase nemusí jet domů v lijáku s otevřeným kufrem. No nic, co se dá dělat. Víc elektroniky, větší náchylnost k poruchám. Usedám, proudy vody se mi valí do otevřeného kufru a já s vidinou, že vše brzy skončí zasunuji high-tech klíček do high-tech zapalování. Otáčím jím a říkám si…sakra, diesel, ale tichonkej, to snad není pravda….no, on je fakticky tichonkej. A to ticho je zlověstné. Prostě nestartujeme. Koncern Audi padá do naprostého bahna společnosti. Vysunuji, zasunuji, otáčím, modlím se a zuřím. Soused plecháč na jedno otočení nahodil svůj 1,2l made in Mladá Boleslav, ze zkorodovaného výfuku se vyvalí oblaka černého kouře, chlápek dvakrát třikrát zatůruje, řadí a s blaženým úsměvem odjíždí. Já sedím zoufale v sedačce, která se mi až do té chvíle jevila jako jednotka pohodlí… Jak jednou pronesl jeden mechanik u autorizovaného dealera: ono se to na začátku sesedá. Takže se to auto za dva míče prostě sesedá a já musím být trpělivý. Voda proudí do kufru a já chci prostě už zmizet. Modlitba k Panence Marii, andělům Gabrielovi a Rafaelovi, jdu na to znovu. Blik blik, kontrolky se rozsvítí, auto zavibruje a já vím, že mám téměř vyhráno. Manželka už si vyplňuje rozvodové dokumenty, odjíždí k mamince a v žádném případě mé výmluvy na technické potíže neakceptuje. Řadím R a za neustálého poplašného pípání všech senzorů ze všech stran couvám. Nemám ty rozměrné rozměry ještě v ruce, takže mi to trvá minimálně 5x tak dlouho. Rozjíždím se s odhodláním dojet plecháče, předjet ho a vystrčit na něj fakováka :-) Ne, to ne. Vše je víceméně v pohodě, jen mi neustále kolem jedoucí řidiči gesty horečně sdělují, že mám otevřený kufr. Já vím pánové, on prostě nejde CLOSEnout. No. Koncern Audi má rozmazaný mediální obraz a má být ještě o něco hůř. Po pár stovkách metrů se rozsvěcuje jedna z varovných kontrolek. ESP malfunction. Aha, takže mi přestal fungovat protiskluzový systém. Blížím se k místu bydliště a rozsvěcí se další: GYROSCOP malfunction. Hm, takže už mi přestal fungovat i systém přizpůsobování světlosti podvozku. No nic. Mně už je to jedno. Hlavně, že jedu. Blik blik, blížím se k domovu. Hudruju, ale jsem v podstatě v pohodě. Na tři otočky odnáším nákup a dalších 100 balí. Hudruju, ale jsem v podstatě v pohodě. Na tři otočky odnáším nákup a dalších 100 balíčku, taštiček, tašek a kabel domů. Kancelář na cestách. Jdu si vyfénovat vlasy a zřejmě zahřátím mozkových závitů proudem horkého vzduchu se mi vybavuje drobnost: já nechal klíčky od vozu na zadním sedadle. Švihnul jsem je tam při stěhování ve směru auto – domov. Ok, jdu pro ně, ať mi s tím nedejbože někdo neujede. A teď jde do fakt do tuhého. Při CAR SETUP routine jsem si sám, dobrovolně, na doporučení koncernu Audi nastavil automatické zamykání s prodlevou 5 min. Doma jsem minut 15. Blik blik, auto je zamčené. A já mám 2 klíče. Jeden nefunkční a druhý zamčený ve voze. Blik blik blik. Sedám na kolo, lijavec nelijavec, obalen mrakem nadávek si jedu na firmu pro felinu. Koncerne Audi, budu odškodněn? Alespoň morálně….:-) Tak takhle to doopravdy bylo. Mirek.
