Trapný dotovaný komediant

Naše společnost se z pohledu přístupu k veřejným zdrojům dělí na několik skupin. Lidi co nikdy nepobírali žádné sociální dávky, nikdy nečerpali dotace, pracují v privátní sféře nebo podnikají a platí daně. Další jsou lidé, kteří  jsou na tom stejně jako předchozí skupina, jen svými příjmy spadají do pásma, ve kterém berou nějakou základní sociální dávku jako jsou přídavky na děti. Fajn. Rodina (heterosexuální) je základ státu a děti jsou budoucnost. Pak tady máme lidi placené ze státního rozpočtu. Někteří v této skupině jsou velmi potřební, někteří méně, někteří nejsou potřební vůbec a někteří by mohli být při nepříliš rozbujelém státním aparátu v soukromé sféře, ale protože žijeme v podivném bezčase, tak patří k eráru. Další skupinou jsou sociálně potřební, kteří jsou celou svou existencí závislí na sociálních dávkách (nezaměstnaní, hendikepovaní , starobní důchodci, sociálně vyloučení a nefachčenkové). Poslední skupinou jsou paraziti. Lidi přisátí na státní a unijní penězovody.

Těch posledních je jak mraků. Nejrůznější podnikatelé včetně miliardářů jako je Babiš, divadla, filmaři, výtvarníci, někteří se dokonce nominují i ve více kategoriích. Třeba herec, režisér, dramatik, ředitel divadla a podnikatel Boleslav Polívka. Čerpat granty a dotace vyžaduje specifické myšlení. Nejprve musí žadatel sám sebe přesvědčit, že jeho činnost je natolik společensky významná, že by stát měl tuto naprosto ojedinělou historickou událost ocenit nějakým tím grantem či dotací. Musí sám sebe přesvědčit, že jím vytvářená hodnota natolik přesahuje jeho samotného, že by lidská společnost zůstala ochuzena, kdyby jej nenechala vytvořit onu dotovanou hodnotu. A člověk si zvykne. Časem už to není pocit, že tvořím společensky významnou hodnotu, ale pocit NÁROKU. Státe vysol prašule. Jsi povinen nás/mne udržovat při životě, protože naše/má samotná existence je hodnotou.

S objevením propagandy státy zjistily, že jedinci, kteří mají talent zaujmout svým předváděním čehokoli ostatní jedince, jsou pro účely propagandy velmi dobře využitelní. A tak jsme mohli sledovat, jak původně hladová povolání, která proto do té doby dělali jen lidé se silným vnitřním puzením tvořit, se postupně stala velmi lukrativním způsobem obživy. Ale ďábel mamonu si za to žádal svou daň. Proto jsme mohli vidět naši uměleckou elitu, jak přebírá státní ceny od K.H. Franka, pak od Gottwalda a dalších. A nebo jak v dojemné jednotě podepisují antichartu. A toto charakterní chování s sebou nese granty a dotace.  Kdo by se našim milým umělcům dnes divil, že podporují knížete. Kníže k dotacím blíže. A prounijní kníže k unijním dotacím blíže.  Že si šášové nevidí ani na konce svých nosů na gumě je jedno. Hlavně, že jsou prašule, za které se dá pořídit tolik krásných hmotných odduchovnělých věcí.

Bolek je v úpadku. Z unijní dotace si pořídil wellnes se společenským přesahem, protože, kdyby to wellness nebylo společensky nepostradatelnou hodnotou, tak by tu dotaci nedostal.  Jenomže se to někde zadrhlo. Kolem dotací z EU se vždycky motá spousta podivností. Například někdo vám musí zpracovat projekt a hned je 20% unijních peněz v háji. Ne stavební projekt. Projekt na získání dotace. Potom se shánějí falešní dodavatelé, kteří dodají přemrštěné cenové nabídky, aby byl vybrán předem vybraný dodavatel, který je taky přemrštěný, jen o něco méně než ti falešní. No a pak se porcuje zisk. Žeby se to zadrhlo někde tam? Sedl Polívka někomu na lep a proto se nazval Donem Quijotem? Nebo jeho Dulcinea Marcelka projevila větší nároky a Polívka se naopak chystal vybabrat se svými eurodotačními kumpány, aby ji hmotně uspokojil? Inu pravdu se asi nedozvíme, protože pravda by asi nebyla hezká a náš samozvaný Don Quijote by pak vypadal buď jako trouba nebo jako podvodník.

Jistá je jenom ta nemravnost dotovaného světa, kdy deficitní stát vyplácí dotace na zbytné projekty, jakým je Polívkovo wellness,  které neslouží společnosti, jen jedincům resp. jejich firmám. A na ty dotace si ten stát musí půjčit nebo zvýšit daně. Protože peníze z EU jsou ve skutečnosti naše peníze, které jsme tam předtím z našeho deficitního rozpočtu poslali, aby bruselský úředník rozhodl, že wellness v Olšanech u Vyškova je tou naprosto nutnou a společensky nezbytnou věcí, kterou unie zafinancuje z 50% a tím zavazuje český stát uhradit druhých 50% tedy v tomto případě 12 miliónů korun z našeho stále deficitního rozpočtu. Šílené? Jistě. Jako celý projekt EU.

Vy nejste Don Quijote, pane Polívko, vy jste člověk, který parazituje na chorém systému. Žijete dotovaný život a tentokrát jste se holt někde přepočítal. To má k čistému, statečnému člověku, jakým Don Quijote je, strašně daleko. A nebojujete s větrnými mlýny, abyste zachránil svou vysněnou lásku, ale potýkáte se s podvodným světem, jehož jste součástí, abyste si zachránil vlastní prdel. Tak se pokuste zachovat si alespoň zbytky důstojnosti tím, že nebudete trapnej.

PS: Mám doma všechna DVD z Thespisu se záznamy divadelních představení, včetně těch Polívkových (Pépé, Šašek a královna), miluji je