Trump versus Streep

Dal jsem si časový odstup od události, abych byl schopen se oprostit od případných emocí a vidět celou záležitost takříkajíc s čistou hlavou.

Meryl Streep je pro mně Jack Nicholson v sukních. Tzn., že hraje všechny své postavy víceméně stejně (na rozdíl od mé veleoblíbené mnohotvárné Emmy Thompson), ale skvěle a že se většinou nesekne s výběrem scénáře a její filmy mají vždy minimálně slušnou uměleckou úroveň.

Meryl Streep nemá ráda Donalda Trumpa. Pro vyjádření své negativní emoce si vybrala situaci, kdy Trump v jednom svém předvolebním projevu parodoval postiženého žurnalistu. A je zapotřebí říci ještě jednu věc. Článek postiženého žurnalisty jsem nečetl, má úvaha je tedy čistě obecného rázu, netvrdím ani, že Meryl Streep neměla právo na své vystoupení, ani že Donald Trump dal žurnalistovi, co si zasloužil.

Pojďme si společně položit, jako výchozí premisu, otázku, zda postižení samo je dostatečným důvodem pro shovívavost v otázkách etických či morálních v přístupu zdravé majority k postiženým. Převedeno do praktického světa: Jestliže ke stejné situaci přistoupí jeden postižený jako slušný a morální člověk a druhý postižený jako podlý hajzlík, má naše reakce být, jejda vy jste postižení, tak to my vám ani jednomu nebudeme nic říkat, abychom žádného z vás nediskriminovali ve vašem trápení? Nebudeme raději vyzdvihovat ani to slušné chování prvního, aby ten druhý nebyl automaticky vystaven srovnání? Domnívám se že nikoli. Špatnost má být pojmenována bez ohledu na to, jestli jejím původcem je člověk handicapovaný, či zdravý.

A tady může být skryta základní chyba, které se Meryl dopustila při svém vystoupení na Zlatých Glóbech. Nehodnotila, zda novinář, řečeno mírně anglisticky, okupoval svým článkem o Trumpovi morální půdu  (occupied moral ground) či nikoli. Jinými slovy, zda se svým článkem choval jako slušný a morální člověk či jako podlý hajzlík.

Donaldu Trumpovi se článek z pera postiženého žurnalisty nelíbil svým obsahem, považoval jej za lživý. I jal se ve své přímosti žurnalistu konfrontovat. Jestliže reakce žurnalisty byla vskutku taková, jak následně Donald Trump při svém projevu předváděl, je potřeba si položit otázku, zda se žurnalista i díky svému postižení nestal při své (možná nejapné) obhajobě karikaturou sebe sama  Z Trumpova subjektivního úhlu pohledu se žurnalista zachoval jako podlý hajzlík a jeho vlastní karikarturu předvedl svým voličům.

Postižení si zaslouží naši pozornost v odstraňování překážek, které jim brání integrovat se v maximální možné míře do života společnosti, potřebují naši ohleduplnost právě a pouze s ohledem na své postižení nikoli za své chování či jednání k druhým lidem. Proto v otázce projevu Meryl Streep na Zlatých Glóbech zvažme možnost, že se na celou záležitost podívala značně povrchně s cílem najít pověstnou hůl a vůbec nehodnotila čestnost a upřímnost motivů postiženého žurnalisty při psaní článku o prezidentském kandidátovi.