Proč nechodím k volbám

Získali jsme utopisty všech odstínů - demagogy, monarchisty, socialisty i komunisty, a všechny jsme zapřáhli pro sebe. Každý po svém a na svém místě podrývá zbytky bývalé vládní moci a pokouší se zvrátit současný vládnoucí řád.

Jejich činností jsou rozvráceny všechny státy, které touží po klidu, jemuž jsou ochotny přinést nejvyšší oběti. Ale my jim nedáme pokoj, dokud pokorně a veřejně neuznají naši svrchovanou vládu.  (Protokoly sionských mudrců, 9. protokol, bod 6)

Tyto protokoly jsou údajně falza, může být, je mi to jedno. Podstatné je, že se naše civilizace vyvíjí posledních 320 let přesně podle pravidel v Protokolech popsaných, byť byly zveřejněny před 120 lety. V co nevěřím je židovské spiknutí na ovládnutí světa. Spiknutí na ovládnutí světa samozřejmě existuje, ale chytří a vzdělaní židé mu jen poskytují své schopnosti při jeho administrování. Skutečnými hybateli jsou vlastníci nadnárodního kapitálu, u nichž je etnicita či religiozita zcela nepodstatnou záležitostí (např. Rockefelleři jsou protestanti, Rothschieldi židé).

V současné době jsme v celém západním světě svědky odklonu voličů od tradičních politických stran u nichž je již příliš vidět, jak nereprezentují zájmy těch již je zvolili, ale reprezentují výhradně zájmy těch, kdož financovali jejich volební kampaně.

Proto má Lidová fronta paní Le Pen ve Francii našlápnuto k vítězství v prezidentských volbách, proto v Polsku vyhrála strana Kaczyńskich, proto na Slovensku získal Marian Kotleba 8% hlasů, v Rakousku se stal vítězem 1. kola prezidentských voleb kandidát strany Svobodných a v USA válcuje své soupeře nekonformní Donald Trump. Tisk je nazývá populisty či dokonce fašisty, ale to jen stará garnitura kolem sebe kope v hrůze ztráty svých politických funkcí.

Tito noví lidé a strany představují vzpouru občanů proti zprofanovanému establishmentu a naději na lepší zastupování jejich zájmů při řízení států.

Jenomže chyba lávky. Parlamentní demokracie v sobě zkrátka má vkomponovánu systémovou vadu a to tu, že nezaručuje výkon politických funkcí morálními a moudrými jedinci.

Představte si, že jste si založili politickou stranu a založili jste ji s těmi nejčistšími úmysly na změnu světa v rajskou zahradu a lidé vám váš čistý úmysl uvěřili a začali do vaši strany vstupovat nejprve z čistého idealismu. Časem jste si vybudovali určitou pozici na politickém poli a začínáte aspirovat na vstup do parlamentu. Strana potřebuje finance, proto přijímáte finanční dary z nejrůznějších zdrojů, významné dárce znáte osobně. Potřebujete schopné lidi, ne jen idealisty, abyste dokázali formulovat program a řídit jeho plnění. Proto se ohlížíte po talentovaných lidech. No a strana se stává propojená s okolím a infiltrovatelná z okolí. Přesně v duchu citovaného protokolu se vám do strany dostanou lidé, kteří přišli se zadáním zvenku: V případě úspěchu modifikovat stranu v takový subjekt, který minimálně nebude škodit naším zájmům, v lepším případě jim bude nahrávat. A uvidíte, že to budou právě tito lidé, kteří budou těmi nejschopnějšími politickými talenty, které bude mít strana k dispozici.

A přesně tak to je s nastupující politickou garniturou. Kdyby nebyli podchycení globalistickými zájmy, nesehnali by dostatek financí na chod strany, média by je rozcupovala jako naprosté extrémisty. Nikdo by si o ně neopřel ani kolo. Byli by marginální politickou silou, jako je u nás například hnutí D.O.S.T. (pamatujete, jak globalista Schwarzenberg zatočil s panem Bátorou jen se objevil v úřednické – nikoli politické – funkci na jednom ministerstvu?)

A proto nechodím volit. Nemá to smysl. Agenda, kterou kterákoli politická garnitura nakonec bude naplňovat, je cesta k totalitnímu státu řízenému z jednoho světového centra pomocí regionálních center jakým je naše slavná EU. I ten nenáviděný Putin pracuje na tvorbě Euroasijské unie, budoucí sestřičky Bruselu.

Cesta z tohoto průšvihu, který se dá směle nazvat ďáblovým panstvím na zemi, je jediná. Tím je evoluční skok, posun paradigmatu současné populace směrem od konkurence ke spolupráci. A možná, že to bude posun, ke kterému směřujeme 2000 let, krok do království lásky. Né té nenávistné a rozvratné havlovské. Ale té skutečně božské, kdy přestaneme závidět a nenávidět a přestaneme se zabíjet, znásilňovat a krást, protože pochopíme, že je to špatné. Ale, aby k tomu došlo, tak k tomu nepotřebujeme volby.