Osídlení Sudet

Ve včerejším idnesu je článek o Osoblaze a jak se tam lidem těžko žije. http://ostrava.idnes.cz/pribehy-sidlist-osoblaha-na-krnovsku-dwq-/ostrava-zpravy.aspx?c=A170130_181103_ostrava-zpravy_jog

To, co je podprahově článkem podsouváno, je sdělení, jaké je to vlastně neštěstí, že jsou Němci pryč (německá Osoblaha měla i banky, dnes jsou tady paneláky plné nezamšstnaných). Neboli jaký byl ten odsun zlý. Já se chci primárně věnovat té ekonomické složce, ale nedá mi to, abych jednou větou neshrnul odsun. Po šestli letech nacistického teroru nebyl pravděpodobně jediný Čech či Moravák/Slezan, který by chtěl v klidu po sousedsku žít vedle Němcu. Byli to Němci kdo vypálili Lidice a Ležáky a obyvatelstvo převážně vyvraždili. Neudělali to žádní anonymní mužíčci z kosmu.

Co se týče obživy lidí kteří osídlili vystěhovaná příhraničí, nejčastěji se mluví o tom, že tito lidé neměli vztah ke kraji a k půdě a proto Sudety dopadly jak dopadly a to i přesto, že za Němců to byly prosperující městečka a vesnice. A není to jen problém Osoblahy. Je to všude stejné. Část mé rodiny se z Havířova vystěhovala už za komunistů do Šluknovského výběžku, konkrétně do Mikulášovic, což bylo za Němců bezmála desetitisícové město s rozvinutým průmyslem, dnes tam žije s bídou 2000 lidí a kromě jedné jsou všechny fabriky už 70 let zavřené (a mnohé jsou krásné leč zchátralé baráky).

To jsme ale neschopný národ, že jo. Nebo že by to bylo trochu jinak? Nikdo z těch halasných kritiků nezmiňuje fakt, že až do konce 2. světové války německý průmysl v pohraničí prosperoval hlavně z blízkosti 60ti miliónového Německa, kam umísťoval svou produkci. To se týká i Osoblahy, kde o pár kilometrů za hranicí leželo Německo a nikoli Polsko, jak se stalo po válce. Do německého města Breslau / Vratislav / Wroclaw to také nebylo a není daleko.

Po válce i kdyby se podařilo navázat na původní výrobní programy (v Mikulášovicích např. dodnes funguje výroba nožů), kde hledat trhy? Všechno jsme znárodnili, pamatujete? Ředitel fabriky v Mikulášovicích nemohl poslat cesťáka (obchodního cestujícího) 5 km za hranice, aby hledal obchodní příležitosti. Mezinárodní obchod v komunistickém ČSSR byl realizován výhradně prostřednictvím podniků zahraničního obchodu, které domlouvaly velké dodávky zboží. Takže nůž z MIkulášovic prodal soudruh z české pézetky (třeba takový soudruh Babiš) soudruhovi z německé pézetky a tento nůž byl z nějakého centrálního skladu dodán do obchodu průmyslovým zbožím 5 km od Mikulášovic na německé straně hranice. Tento způsob organizování byznysu mohl fungovat v komunistickém státě nikoli ve svobodné ekonomice. Lidé uměle zaměstnaní v komunistickém ČSSR v JZD či státních statcích či továrnách jsou po převratu najednou bez práce a bez perspektivy, jak se podniky snaží udržet konkurenceschopnost Historické ekonomické vazby byly komunismem zpřetrhané, na severu se Německo posunulo o řádný kus na západ ve prospěch Polska, schopnosti lidí vést svůj vlastní byznys byly devastovány a nerozvíjeny.

Bída Sudet není zaviněna lidmi, kteří se na vystěhovaná území přesídlili, ale vinou nenormálního ekonomického systému, který byl ve stejnou dobu na tato území uvalen a držel se 41 bídných let. I kdyby na území Sudet zůstalo původní německé obyvatelstvo, dopadlo by to s místním průmyslem a zemědělstvím stejně, jen lidí by to postihlo více.