Rath: a too ill aneb žádné světlo na konci tunelu

Média nám již několik dní předvádějí orgastickou extázi v případu Rath a v internetových diskusích vzplály zuřivé diskuse na téma: Kdo je větší šmejd? Oranžoví nebo modří? Někdy si říkám, že v těch diskusích jsou z 80ti procent námezdní diskutéři z různých stran. Když se bavím s normálními živými lidmi, tak už pomalu nikdo nevěří ani žvástům v médiích, ani levým ani pravým,  a všichni jsou stejně znechuceni tím, co se tady i na mezinárodní úrovni děje.

Za současnou mizérii světa může několik příčinných jevů. Ten první popsal ve svém díle Ústava již řecký filozof Platón před 2500 lety. Demokracii při svém hledání ideálního společenského uspořádání zařadil mezi dekadentní formy vlády, protože v sobě má zakomponováno několik systémových chyb. Jednou je diskontinuita vládnutí neboli zástupci volení jen na omezené období mohou z mnoha důvodů nenavázat na své předchůdce, čímž se narušuje stabilní vývoj a plýtvá se veřejnými zdroji a druhou z těch důležitých je, světe div se, korupce.  Za dva a půl tisíce let jsme se dokázali posunout jen k tomu, že jsme korupci zdokonalili o legální formu zvanou „lobbying“.

To, že byl zatčen ten nejarogantnější zmetek z naší politické scény mně sice těší, ale nikterak mně to nenaplňuje nadějí, že už to bude lepší. Spíše to vypadá, že se doktůrek dopustil nějakých těch chyb, které mocichtiví narcistní psychopati občas udělají. Buď někomu, komu neměl, šlápl na kuří oko, nebo byl příliš nenažraný, nebo se projevil jako nespolehlivý, nebo se velikášsky zapomněl a pokusil se přerůst přes hlavu skutečným bossům, nebo všechno dohromady. A tak ho předhodili krvelačnému davu. Dokud si v klidu, jako důstojný občan, chodí po světě Král korupčníků a vysávačů státního a jiných veřejných rozpočtů a šedá eminence našeho mikrosvěta Kalousek a spousty dalších co jich jen má kapsy na obálky, je Ráthův pád jen ojedinělou pralinkou, aby se lidičkové měli čím bavit.

Takže já si nemohu nepoložit otázku: Proč bychom my, prostí občané, měli platit zlodějiny Kalouska, Ratha, Vondry, Béma a co já vím koho všeho. U Rátha se našlo 37 miliónů. Poslanců v dolní komoře  je 200 a v Senátu je jich dalších 81 senátorů. To je 281 hladových. 281 x 37 miliónů je skoro 11 miliard korun. K tomu přičtěme úředníky na ministerstvech, nejrůznější lobbyisty, volené zástupce v městech po celé republice a dostaneme rozsah toho, jak je státní rozpočet vysáván našimi volenými zástupci, lidmi v pozadí a úřednictvem.  Odstraněním korupce by se státní rozpočet okamžitě ocitl v plusu bez zvyšování daní.

Druhým problémem, který je v podstatě společný téměř celému světu, je současný finanční systém. V historii byl jediným oprávněným, kdo emitoval peníze (přesněji razil), panovník. Nikdo jiný toto výsadní právo neměl. Panovník kontroloval těžbu drahého kovu i ražbu peněz, když byl v nouzi, rozhazovačný či válkychtivý, tak drahý kov více či méne pančoval jinými kovy, ale to se hned poznalo na barvě, tvrdosti a lidi podle toho taky dokázali stanovit hodnotu. Dnes peníze emitují tzv. nezávislé centrální banky, které je následně půjčují státům za úrok. Autory tohoto systému je klan britských bankéřů Rothschieldů, kteří vlastní britskou emisní Bank of England. Ve Spojených státech je emisní bankou nechvalně známý FED neboli Federal Reserve, který jak se říká je stejně federální jako doručovací služba Federal Express. Tato banka byla založena komplotem bankéřů a některých kongresmanů v roce 1913 přes odpor značné části americké politické scény i přes odpor velkého množství průmyslníků i občanů. Tyto centrální banky nejenže způsobují stále větší zadlužení států, ale pravidelně rozpoutávají hospodářské krize tím, že manipulují množstvím peněz v ekonomice. Ve fázi konjunktury peníze formou levných úvěrů pumpují do ekonomiky, pak je nějakým rafinovaným krokem z ekonomiky stáhnou. V roce 1929 to udělali prostřednictvím masového vypovězení tzv, marginálních půjček, v roce 2008 nechali splasknout hypotéční bublinu pomocí derivátů. Principem krizí je, že zatímco většina přijde o všechno, pár zasvěcenců naopak ono všechno získá. Když se J.F.Kennedy pokusil v roce 1963 zrušit FED a začít vydávat peníze prostřednictvím ministerstva financí, odstřelili ho v Dallasu jako podsvinče. Když se v roce 1933 pokusil kongresman Louis McFadden žalovat FED za rozpoutání Velké hospodářské krize, otrávili ho na jakési recepci. To jen tak na okraj.  Systém frakčních rezerv navíc umožňuje bankám vytvářet peníze doslova ze vzduchu. To znamená, že když si někdo uloží tisíc korun, banka půjčí z této částky 900 korun. Následně ten kdo si těch 900 půjčil jde, a něco za ně koupí. Ten kdo prodal vezme 900 a uloží je na svůj účet v téže bance. Banka vezme a z těchto 900 Kč 810 Kč půjčí. A tak to jde dál až nakonec banka z jedné tisícikoruny vyvaří 9.000 korun úvěrů. Ze vzduchu. Zmáčknutím tlačítka v počítači.

Změnou finančního systému, kdy centrální banka není nezávislý subjekt, který půjčuje státu za úroky, ale emituje peníze podle výkonu ekonomiky, podle toho, jak jsou prací tvořeny hodnoty. Kombinace nevysávaného rozpočtu a neplacení úroků za státní dluh vytváří bohatou prosperující zemi.

Třetím velkým problémem je nerovnoměrná distribuce zdrojů. Naše civilizace už dávno dosáhla bodu, kdy by se mohli mít slušně všichni lidé na světě. Dokonce existuje studie OSN, která říká, že na odstranění chudoby by stačilo 400 miliard předobamovských dolarů. Píšu předobamovských, protože ty nově vytisknuté bilióny dolarů, které se mimo jiné použily na sanování bank už nikdo moc ve světě nechce.  Takže nerovnoměrná distribuce opět způsobuje, že zatímco většina lidí chudne, 1% obyvatel této planety neustále bohatne. A získali už takové bohatství, že si mohou koupit kteréhokoli politika na světě, aby navrhoval a schvaloval takové zákony, které jim vyhovují. Ve starověkém Římě překročili tento bod v dobách Julia Caesara. Ten dosáhl takové úrovně jmění, že mohl ovlivnit jakýkoli politický či společenský proces a on toho pochopitelně využil, zrušil demokracii a nechal se jmenovat absolutním vládcem. Pravda oni ho časem zapíchli na schodech senátu, ale republika už nikdy nebyla restaurována a jeho synovec Octavianus se stal prvním císařem Augustem.  Buďme si jistí, že dnešní césarové  využívají své peníze pro totéž: K získání absolutní moci.

Vytvořením systému, kdy jsou finanční zdroje distribuovány rovnoměrněji mezi pracující (zdůrazňuji pracující!) obyvatelstvo, ale nikoli formou redistribuce přes státní rozpočet při zachování nadprůměrných příjmů úspěšných podnikatelů, kteří zaměstnávají lidi – mají na to nezpchybnitelný nárok.  

Již jsem to v několika článcích zmínil, ale je pomalu nejvyšší čas vydat se islandskou cestou. Vzít opět moc do svých rukou, donutit tuhle skrz naskrz zkaženou vládu a parlament, aby podali demisi, kooptovat parlament počítačem náhodně vybranými občany této země, kteří by sestavili vládu úředníků s omezeným mandátem. Tato vláda by změnila Ústavu, tak, aby zde začala v maximální míře platit vláda rozumu. Ústava, která by posílila moc lidu o prvky přímé demokracie. Ústava, která by umožnila volit soudce ve volbách jako zastupitele, aby soudní moc začala být opravdu nezávislá na moci politické, a aby se soudci museli odpovídat svým, voličům za své výroky. A pochopitelně Ústava, která by nám navrátila svrchovanost při zachování mírové spolupráce s ostatními zeměmi Evropy bez byrokraticko mocenského tance Evropské Unie.