Kdy měl přijít Mesiáš Izraelitů?

Největší teologický spor v historii se rozhořel a stále plápolá mezi dvěma monoteistickými náboženstvími, která vyrůstají jedno z druhého resp. druhé z prvního a to již téměř 2 000 let. Je to spor mezi judaismem a křesťanstvím o to, zda příchod Krista byl příchodem ve starých proroctvích očekávaného Mesiáše či nikoli. Genialitou tohoto sporu je skutečnost, že přestože odpověď na tuto otázku je obsažena přímo v knihách hebrejských mudrců, které jsou součástí judaismu, judaismus sám nikdy nemůže tento fakt přijmout, protože by to znamenalo, že by musel sám sebe vyústit…. v křesťanství.

Uložení jednotlivých prvků Mojžíšovy svatyně

Ti, kdo uspořádali Bibli, si tohoto faktu samozřejmě byli vědomi a proto byly do Starého zákona (nazývaného též hebrejská bible) z judaismu mimo jiné vybrány ty části, které obsahují proroctví o Jeho příchodu. Těch proroctví je více než šest desítek a všechna odkazují, jak se posléze ukázalo, na jednu osobu. Dokonce celý obětní systém vyjevený Bohem Izraelitům, odkazuje na Ježíše (krev beránka natřená na rám dveří ochraňuje před smrtí). Uspořádání elementů židovské svatyně, která je kopií té nebeské, od vstupu přes oltář oběti zápalné až po nejsvětější místo, kde stála archa úmluvy, má tvar kříže. Symbolika obřadu, kdy krví obětiny (smrt beránka) obtíženou hříchem byla svatyně znečištěna, aby byla jednou ročně očištěna veleknězem (symbolem znovuvzkříšení), který všechny hříchy přenese na kozla, který je vyhnán k Satanovi (Azazelovi), a sám vstupuje očištěn od hříchu do svatyně až na nejsvětější místo (nanebevzetí), je více než výmluvná.

Ta část, které se nicméně chci věnovat podrobněji, je předpověď, kdy podle hebrejských mudrců měl Mesiáš přijít. Odpověď na tuto otázku nalézáme v Knize Daniel, kapitola 9.

Ještě předtím si ale musíme ujasnit biblický jazyk. 1 prorocký den je roven 1 pozemskému roku:

Ezechiel 4:6 „… ukládám ti za každý rok jeden den!“

Numeri 14:34 „Podle počtu dnů, v nichž jste dělali průzkum země, ponesete své viny. Za každý den jeden rok, za čtyřicet dnů čtyřicet let

Zde je tedy Danielovo vidění:

Daniel 9:21,22 „Tedy ještě jsem rozmlouval v modlitbě, když Gabriel… přílétl a řekl mi: Danieli nyní jsem vyšel, abych ti posloužil k poučení.“

Daniel 9:24 „ 70 týdnů je stanoveno tvému lidu a tvému svatému městu než bude skoncováno s nevěrností, než budou zapečetěny hříchy, než dojde k zproštění viny, k uvedení věčné spravedlnosti, k zapečetění vidění a proroctví, k pomazání Svatého svatých.“

To je tedy 70 týdnů x 7 dní = 490 dní/let vyhrazených pro Danielův lid (tedy Izraelity), svaté město je Jeruzalém, než dojde k naplnění proroctví a ostatním událostem.

Daniel 9:25 „Věz a pochop! Od vyjítí slova o navrácení a vybudování Jeruzaléma až k pomazanému Vévodovi uplyne sedm týdnů. Za šedesát dva týdny bude opět vybudováno prostranství a příkop. Ale budou to svízelné doby.“

Zde se tedy dozvídáme, jak dlouho potrvá rekonstrukce chrámu (7 týdnů) a dalších 62 týdnů zbývá do příchodu Mesiáše. Od kdy ale máme počítat oněch 70 resp. 7+62 týdnů?

Ezra 7:12,13 „Artaxerxés, král králů knězi Ezdrášovi, znalci zákona Boha nebes: Vydal jsem rozkaz, že  každý z izraelského lidu… kdo touží jít do Jeruzaléma, může jít s tebou.“

Ezra 7:21 „Já král Artaxerxés, jsem vydal rozkaz pro všechny strážce pokladu v Zaeufratí: Všechno, oč vás požádá kněz Ezdráš, znalec zákona Boha nebes, ať je svědomitě vykonáno.“

Archeologové nalezli tabulky, které potvrzují, že Artaxerxes, král Perský, vydal nařízení o znovuvybudování Jeruzaléma roku 457 př. Kristem. Toto nařízení také znamenalo úplnou politickou svobodu pro Židy.

7 týdnů je 7 x 7 dnů(let) 49 let bude trvat obnova Jeruzaléma a znovuvybudování chrámu a pak dalších 62 týdnů x 7 = 434+49 = 483

Do příchodu Mesiáše od nařízení o znovuvybudování Jeruzaléma uplyne 483 let.

-457 + 483 = Léta páně 27

Lukáš 3:1,21 „V patnáctém roce vlády Tiberia, když se všechen lid dával křtít a když byl pokřtěn i Ježíš (ve svých 30 letech) a modlil se, otevřelo se nebe“

15. rok Tiberiovy vlády připadá na rok 27 po Kristu (počátek letopočtu díky zmatkům nepřipadá na Ježíšovo narození či početí) a Ježíšova mesianická mise začíná jeho křtem.

Daniel 9:26 „Po 62 týdnech, Mesiáš bude zahlazen, ale ne pro sebe. Město uvrhne do zkázy lid vévody, který přijde, sám skončí v povodni, ale až do konce bude válka. Je rozhodnuto o pustošení.“

Daniel 9:27 „Vnutí svou smlouvu mnohým v jednom týdnu a v polovině toho týdne zastaví obětní hod i oběť přídavnou.“

(Ve verši 26 je zmínka o Římu, který roku 70 zpustoší Jeruzalém.)

Ježíšova služba trvala 3 a půl roku (polovina týdne je 3,5 dne) tedy do roku 31 a pak ukončil judaistický obětní systém tím, že se sám stal obětí, byl ukřižován.

Po zbylých 3,5 roku vyhrazených pro lid izraelský řekl Ježíš svým učedníkům: „Jděte ke ztraceným dětem z lidu izraelského“. V roce 34 byl Štěpán ukamenován a křesťané uprchli. Petr je poslán za Kornéliem, člověkem z národů (pohanů). Přijde za ním a říká mu: „Mně Bůh ukázal ve vidění, abych si o žádném člověku nemyslel, že styk s ním poskvrňuje nebo znečišťuje. Dobře víte, že Židům není dovoleno stýkat se s pohany a navštěvovat je.“  V roce 34 tedy končí poslání Židů nést evangelium pohanům tím, že odmítli nejen Krista, ale i jeho učedníky, a je převzato pohany a neseno dále historií.

V roce 34 tedy končí smlouva Boha s Izraelity a historie pokračuje smlouvou s křesťany skrze Ježíše. A každý kdo v něj věří, je sémě Abrahámovo.

Toto proroctví je svým způsobem fascinující. Navíc je zřejmě natolik závažné, že samotní židovští rabíni na ně uvrhli prokletí (na proroctví svého vlastního proroka!). Z tohoto prokletí pochopitelně není potřeba mít žádné obavy, protože z logiky věci smlouva Boha s Izraelity byla ukončena v roce 34 a tedy by v této věci Bůh neměl být na jejich straně.

Prokletí rabínů (Talmud strana 978, odstavec 2 řádek 28): Nechť shnijí a rozloží se kosti ruky a prstů toho, který otáčí strany knihy Daniel, aby porozuměl době z Daniela 9: 24-27 a jeho památka ať je navždy vymazána z povrchu zemského.

Dost ostré, že? A zřejmě vědí, proč tuto kletbu na toto proroctví uvrhli. Ten kdo spočítá běh času musí zjistit, že ten jediný Mesiáš, kterého všichni očekávali, přišel, podle Bible přesně v čase, jak bylo předpovězeno, ale místo, aby se podle toho k němu chovali, nechali ho přibít na kříž (jak bylo předpovězeno) a ani poté, co byla chrámová opona roztržena odshora dolů, Ho nepřijali.  Čekali někoho jiného. Judské země byly pod římskou nadvládou a všichni chtěli Mesiáše, který jim vloží do rukou meč a povede je do boje proti okupantům. On místo toho kázal lásku, pokoru a meč odmítal. Kdo užívá meč, mečem taky zajde…

Tento teologický spor je stále živý. Ještě v polovině 19. století obsahovaly židovské modlitební knihy hebrejskou modlitbu, již se věřící měli modlit třikrát denně„… Schaketz tischakzenu,sawe tissawenu, ki cherem hu… tfu.“ tj. „Ty jej (kříž) máš odvrhovat, má v tobě vzbuzovat odpor a hrůzu, protože propadl prokletí… fuj.“

Poslední viditelný důkaz o tom, jak je tento spor živoucí najdeme ve filmu Mela Gibsona Umučení Ježíše Krista. Ve chvíli kdy si Pilát symbolicky myje ruce nad prolitou krví Ježíšovou. Odpovídá mu Kaifáš: „Krev jeho na nás a na naše děti“. Film byl natočen v původních biblických jazycích tedy aramejštině, hebrejštině a latině. Tedy všechny dialogy musí být pro srozumitelnost opatřeny titulky a to v podstatě všude na světě. Tento verš v Bibli najdeme v Matoušově evangeliu 27:25. Kdo film viděl, ví, že Kaifášova odpověď není přeložena do žádného jazyka. Titulky chybí. Mel Gibson také není příliš v milosti… A tak Izraelité stále čekají na svého Mesiáše. S ohledem na proroctví jejich vlastních proroků se ale obávám, že už tady byl a že je předpovězen jeho druhý příchod na konci všeho. Opět podle Bible ten čas není daleko, ale o tom zase někdy příště.